Tyropterovití

Jak číst taxoboxTyropterovití
alternativní popis obrázku chybí
netopýrek přísavkový (Thyroptera tricolor)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýrotvaří (Yangochiroptera)
Čeleď tyropterovití (Thyropteridae)
Miller, 1907
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tyropterovití, jinak také přísavníčkovití (Thyropteridae),[1] představují malou čeleď amerických netopýrů.

Systematika

Skupinu tyropterovitých poprvé popsal americký přírodovědec Gerrit Smith Miller Jr. roku 1907. Současná systematika tyto netopýry považuje za samostatnou čeleď v rámci nadčeledi vampýrovci (Noctilionoidea), kam spadají ještě mormoopidovití (Mormoopidae), listonosovití (Phyllostomidae), mystacinovití (Mystacinidae), noktilionovití (Noctilionidae), furipterovití (Furipteridae) a zřejmě i myzopodovití (Myzopodidae). Vampýrovci jsou rozšířeni převážně na jižní polokouli a jejich původ je pravděpodobně gondwanský, zřejmě africký.[2] Nejstarší fosilní nálezy tyropterovitých pocházejí ze středního miocénu Kolumbie.[3]

Čeleď zahrnuje pouze jeden rod a pět žijících druhů:[1]

  • druh Thyroptera devivoi Gregorin et al., 2006
  • druh Thyroptera discifera (Lichtenstein & Peters, 1855) – netopýrek Petersův
  • druh Thyroptera lavali Pine, 1993
  • druh Thyroptera tricolor Spix, 1823 – netopýrek přísavkový
  • druh Thyroptera wynneae Velazco, Gregorin, Voss & Simmons, 2014

Popis

Thyroptera discifera, kresba hlavy

Tyropterovití jsou drobní netopýři: netopýrek přísavkový dosahuje tělesné hmotnosti pouhých 4 g. Tvarem křídel, vysokým klenutým čelem a tvarem ucha a tragu se podobají natalovitým a furipterovitým.[4] Celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů, shodně jako u natalovitých.[3] Hlava se vyznačuje dlouhým štíhlým čenichem a nálevkovitými boltci.[5] Jedinečným znakem těchto netopýrů jsou přísavkovité struktury, jež vyrůstají na bázi palců a na chodidlech. Přísavky mají vyztužené okraje a jsou zvlhčovány pomocí potních žláz. Netopýrům umožňují pohybovat se po hladkých, tvrdých površích, přičemž jediná přísavka je schopna unést váhu celého jedince. Tyropterovití představují jediné známé savce s pravými přísavkami, jež fungují na principu podtlaku.[3][4]

Ekologie

Tyropterovití se vyskytují v neotropické oblasti, a sice od jižního Mexika až po Peru a jižní Brazílii. Žijí především v tropických lesích a jejich potravu tvoří nelétavý hmyz a jiní bezobratlí.[3]

Jedinečný je způsob, jakým tito netopýři hřadují: jsou extrémně specializováni pro život v hladkých, svinutých listech, na jejichž vnitřním povrchu se uchycují díky svým přísavkám. Podle některých experimentů došla jejich specializace tak daleko, že již nejsou schopni hřadovat na drsných površích, jako je stromová kůra.[6] Obvykle hřadují v menších skupinách, přičemž preferovanými místy jsou mladé listy helikónií nebo strelíciovitých rostlin rodu Phenakospermum. Listy netopýrům poskytují ochranu před deštěm a predátory, ale jakožto místo pro hřadování jsou značně efemérní. Netopýři proto musí svá hřadoviště pravidelně obměňovat.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b tyropterovití [online]. BioLib [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ HAND, Suzanne J.; BECK, Robin M. D.; ARCHER, Michael. A new, large-bodied omnivorous bat (Noctilionoidea: Mystacinidae) reveals lost morphological and ecological diversity since the Miocene in New Zealand. Scientific Reports. 2018-01-10, roč. 8, čís. 1, s. 235. Dostupné online [cit. 2023-02-03]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-18403-w. PMID 29321543. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. S. 268. (anglicky) 
  4. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 308–309. (anglicky) 
  5. ↑ ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 90. 
  6. ↑ MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 472–477. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj