Myzopoda

Jak číst taxoboxMyzopoda
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýrotvaří (Yangochiroptera)
Čeleď myzopodovití (Myzopodidae)
Thomas, 1904
Rod myzopoda (Myzopoda)
Milne-Edwards & Grandidier, 1878
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myzopoda (Myzopoda) je rod madagaskarských netopýrů, jediný v rámci čeledi myzopodovití (Myzopodidae; česky též zemolezovití).[1]

Systematika

Výskyt a předpokládaná fylogeneze vampýrovců

Myzopoda je nepočetným rodem, jenž zahrnuje pouze následující dva druhy:[1]

  • Myzopoda aurita A. Milne-Edwards & A. Grandidier, 1878 – myzopoda ušatá
  • Myzopoda schliemanni Goodman, Rokotondraparany & Kofoky, 2007

Fylogenetické postavení myzopod není zcela jednoznačné. Nejčastěji však bývají řazeny do nadčeledi vampýrovci (Noctilionoidea), kam spadají ještě mormoopidovití (Mormoopidae), listonosovití (Phyllostomidae), mystacinovití (Mystacinidae), noktilionovití (Noctilionidae), furipterovití (Furipteridae) a tyropterovití (Thyropteridae). Původ vampýrovců je pravděpodobně gondwanský, zřejmě africký.[2]

Myzopody mohou představovat sesterskou skupinu vůči všem ostatním čeledím vampýrovců. Ačkoli dnes přežívají pouze na Madagaskaru, pleistocenní nálezy potvrzují výskyt myzopod v pevninské Africe.[3] Divergence myzopod od ostatních vampýrovců je nicméně podle všeho podstatně starší, molekulárně-fylogenetická studie z roku 2005 ji odhaduje do období eocénu.[4]

Alternativní pohledy považují myzopody za sesterskou skupinu vůči netopýrovcům (Vespertilionoidea); pochvorepovcům (Emballonuroidea); nebo nykteridovitým (Nycteridae) v rámci pochvorepovců.[2]

Popis

Myzopoda ušatá

Myzopoda ušatá dosahuje velikosti těla asi 57 mm, ocas měří 48 mm a tělesná hmotnost činí asi 8 g.[5] Myzopody se vyznačují nápadně velkými ušními boltci s malým čtvercovitým víčkem a neobvyklým houbovitým výrůstkem.[6] Lebka je krátká, široká a zaoblená, celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů.[3][5] Ocas svou délkou přesahuje ocasní blánu, prsty na nohou jsou spojeny blánou, jež dosahuje téměř k drápům.[6]

Myzopodovití mají, podobně jako tyropterovití, přísavné disky, jež vyrůstají na bázi palců a na chodidlech a umožňují přilnout k hladkým povrchům. U obou čeledí se však svou anatomií liší a podle všeho se vyvíjely konvergentní evolucí; u myzopodovitých jsou mj. přísavné disky spíše lepivé, než aby fungovaly na principu pravého podtlaku jako u tyropterovitých.[3][7]

Ekologie

Oba druhy jsou endemity ostrova Madagaskar: netopýr přísavkový se vyskytuje na východním pobřeží ostrova, zatímco Myzopoda schliemanni žije v suchých lesích západního Madagaskaru.[7]

Podobně jako tyropterovití zřejmě hřadují na hladkém povrchu listů (např. ravenala madagaskarská [Ravenala madagascariensis]), přičemž k přilnutí jim pomáhají přísavné disky na končetinách. Při hřadování jsou netopýři orientováni hlavou nahoru, tuhý ocas slouží zespodu jako podpěra. O stravě dospělců nebo rozmnožování byly získány jen kusé informace, a nelze z nich proto spolehlivě vyvozovat obecné závěry.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Myzopodidae [online]. BioLib [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HAND, Suzanne J.; BECK, Robin M. D.; ARCHER, Michael. A new, large-bodied omnivorous bat (Noctilionoidea: Mystacinidae) reveals lost morphological and ecological diversity since the Miocene in New Zealand. Scientific Reports. 2018-01-10, roč. 8, čís. 1, s. 235. Dostupné online [cit. 2023-02-13]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-18403-w. (anglicky) 
  3. ↑ a b c VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 
  4. ↑ TEELING, Emma C.; SPRINGER, Mark S.; MADSEN, Ole. A Molecular Phylogeny for Bats Illuminates Biogeography and the Fossil Record. Science. 2005-01-28, roč. 307, čís. 5709, s. 580–584. Dostupné online [cit. 2023-02-13]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1105113. (anglicky) 
  5. ↑ a b c MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 478–479. (anglicky) 
  6. ↑ a b ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 90. 
  7. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 309–310. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj