Tenisové mistrovství USA mužů na antuce
U.S. Men's Clay Court Championship | |
---|---|
Fayez Sarofim & Co. U.S. Men's Clay Court Championships | |
Centrkurt houstonského Westside Tennis Clubu, kde turnaj probíhal v letech 2001–2007
| |
Založeno | 1910 |
Odehráno | U.S. Men's Clay Court Championships 2023 |
Místo | Houston, Texas, Spojené státy americké |
Dějiště | River Oaks Country Club |
Souřadnice | 29°45′11″ s. š., 95°25′26″ z. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 32 čtyřhra |
Dotace | 713 495 USD (2019) |
Prize money | 642 735 USD (2019) |
Období | duben |
Ředitelka | Bronwyn Greerová (od 2015)[1] |
ATP Tour | |
1970–1989 | okruh Grand Prix |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky.
|
Tenisové mistrovství USA mužů na antuce (anglicky U.S. Men's Clay Court Championships) je profesionální tenisový turnaj mužů každoročně hraný v texaském Houstonu, který byl založen v roce 1910. Na okruhu ATP Tour se od sezóny 2009 řadí do kategorie ATP Tour 250 a probíhá v River Oaks Country Clubu. Ve Spojených státech zůstal posledním antukovým turnajem mužů v této úrovni tenisu.
V období 1970–1989 byl antukový šampionát součástí okruhu Grand Prix, mezi roky 1974–1977 jeho kategorie Super Series, předchůdkyně série Masters. Po vzniku okruhu ATP Tour v roce 1990 se začlenil do tohoto okruhu. V letech 1969–1986 se konal jako smíšený turnaj mužů a žen.
Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal americký tenista William Tilden, z toho v letech 1922–1927 šestkrát v řadě.
Historie
U.S. Men's Clay Court Championships byl založen v roce 1910 z iniciativy Západní lawn-tenisové asociace (Western Lawn Tennis Association), sekce Americké národní lawn-tenisové asociace, která usilovala o zvýšení atraktivity antukových turnajů na americkém západu. Požádala tak o zřízení národního mistrovství na tomto povrchu. Antukové dvorce byly ekonomičtější na instalaci a údržbu než travnatý povrch. Nižší náklady spojené s výstavbou areálů vedly k předpokladu rychlejšího rozšíření tenisu.[2]
První ročník národního šampionátu se konal roku 1910 ve Field Clubu v nebraské Omaze. Finálová návštěva dosáhla výše pěti tisíc diváků. Nárůst účastníků a zájmu vedly v roce 1914 k přesunu do většího areálu v Cincinnati. Dějiště v následujících dekádách cirkulovala, než se hlavním místem konání stal roku 1948 illinoiský River Forest.[2] S příchodem otevřené éry se turnaj v sezóně 1969 přestěhoval do Indianapolis v Indianě. V roce 2001 se místem konání stal texaský Houston, v jehož Westside Tennis Clubu probíhal šampionát do roku 2007. V sezóně 2008 jej nahradil houstonský River Oaks Country Club, když se antukové mistrovství sloučilo s turnajem River Oaks International Tennis Tournament, založeným v roce 1931.
V období 1970–1989 byl turnaj součástí okruhu Grand Prix, mezi roky 1974–1977 jeho kategorie Super Series, předchůdkyně série Masters. Po vzniku okruhu ATP Tour v roce 1990 se antukové mistrovství USA zařadilo do tohoto okruhu. V letech 1969–1986 probíhalo jako kombinovaný turnaj mužů a žen.
Přehled finále
Dvouhra
Rok | místo konání | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|
1910 | Omaha, Nebraska | Melville H. Long | Walter Merrill Hall | 6–0, 6–1, 6–1 |
1911 | Walter T. Hayes | Percy D. Siverd | 7–5, 6–2, 6–1 | |
1912 | Pittsburgh, Pensylvánie | Richard N. Williams | Walter T. Hayes | 6–3, 6–1, 8–6 |
1913 | Omaha, Nebraska | John R. Strachan | Walter Merrill Hall | 6–0, 6–4, 4–6, 6–4 |
1914 | Cincinnati, Ohio | Clarence Griffin | Elia Fottrell | 3–6, 6–8, 8–6, 6–0, 6–2 |
1915 | Pittsburgh, Pensylvánie | Richard N. Williams (2) | Clarence Griffin | diskvalifikace |
1916 | Cleveland, Ohio | Willis E. Davis | Conrad B. Doyle | 6–2, 7–5, 6–3 |
1917 | Samuel Hardy | Charles Garland | 3–6, 6–1, 6–3, 6–3 | |
1918 | Chicago, Illinois | Bill Tilden | Charles Garland | 6–4, 6–4, 3–6, 6–2 |
1919 | William Johnston | Bill Tilden | 6–0, 6–1, 4–6, 6–2 | |
1920 | Roland Roberts | Vincent Richards | 6–3, 6–1, 6–3 | |
1921 | Walter T. Hayes (2) | Alexander Squair | 6–0, 6–2, 6–4 | |
1922 | Indianapolis, Indiana | Bill Tilden (2) | Zenzo Šimizu | 7–5, 6–3, 6–1 |
1923 | Bill Tilden (3) | Manuel Alonso | 6–2, 6–8, 6–1, 7–5 | |
1924 | St. Louis, Missouri | Bill Tilden (4) | Harvey Snodgrass | 6–2, 6–1, 6–1 |
1925 | Bill Tilden (5) | George Lott | 3–6, 6–3, 2–6, 6–2, 8–6 | |
1926 | Detroit, Michigan | Bill Tilden (6) | Brian I. C. Norton | diskvalifikace |
1927 | Bill Tilden (7) | John F. Hennessey | 6–4, 6–1, 6–2 | |
1928 | nehráno | |||
1929 | Indianapolis, Indiana | Emmett Paré | J. Gilbert Hall | 6–4, 6–3, 4–6, 3–6, 6–1 |
1930 | Kansas City, Missouri | Bryan Grant | Wilbur Coen | 6–2, 6–4, 6–2 |
1931 | St. Louis, Missouri | Ellsworth Vines | Keith Gledhill | 6–3, 6–3, 6–3 |
1932 | Memphis, Tennessee | George Lott | Bryan Grant | 3–6, 6–2, 3–6, 6–3, 6–3 |
1933 | Chicago, Illinois | Frank Parker | Gene Mako | 6–3, 6–3, 6–3 |
1934 | Bryan Grant (2) | Donald Budge | 6–2, 8–6, 6–3 | |
1935 | Bryan Grant (3) | Frank Parker | 4–6, 6–1, 3–6, 6–3, 6–0 | |
1936 | River Forest, Illinois | Bobby Riggs | Frank Parker | 6–1, 6–8, 6–4 |
1937 | Chicago, Illinois | Bobby Riggs (2) | Joe Hunt | 6–3, 4–6, 6–3, 6–4 |
1938 | River Forest, Illinois | Bobby Riggs (3) | Gardnar Mulloy | 6–4, 5–7, 4–6, 6–1, 7–5 |
1939 | Chicago, Illinois | Frank Parker (2) | Gardnar Mulloy | 6–3, 6–0, 5–7, 6–1 |
1940 | Donald McNeill | Bobby Riggs | 6–1, 6–4, 6–8, 6–3 | |
1941 | River Forest, Illinois | Frank Parker (3) | Bobby Riggs | 6–3, 7–5, 6–8, 4–6, 6–3 |
1942 | St. Louis, Missouri | Seymour Greenberg | Harris Everett | 5–7, 7–5, 7–9, 7–5 |
1943 | Detroit, Michigan | Seymour Greenberg (2) | William Talbert | 6–1, 4–6, 6–3, 6–3 |
1944 | Pancho Segura | William Talbert | 6–3, 2–6, 7–5, 6–3 | |
1945 | Chicago, Illinois | William Talbert | Pancho Segura | 6–4, 4–6, 6–2, 2–6, 6–2 |
1946 | River Forest, Illinois | Frank Parker (4) | William Talbert | 6–4, 6–4, 6–2 |
1947 | Salt Lake City, Utah | Frank Parker (5) | Ted Schroeder | 8–6, 6–2, 6–4 |
1948 | River Forest, Illinois | Pancho Gonzalez | Nick Carter | 7–5, 6–2, 6–3 |
1949 | Pancho Gonzalez (2) | Frank Parker | 6–1, 3–6, 8–6, 6–3 | |
1950 | Herbert Flam | Ted Schroeder | 6–1, 6–2, 6–2 | |
1951 | Tony Trabert | Arthur Larsen | 6–8, 2–6, 6–4, 6–3, 8–6 | |
1952 | Arthur Larsen | Richard Savitt | 4–6, 6–4, 6–2, 6–4 | |
1953 | Vic Seixas | Hamilton Richardson | 6–2, 6–4, 6–3 | |
1954 | Bernard Bartzen | Tony Trabert | 6–4, 4–6, 6–0, 6–2 | |
1955 | Atlanta, Georgie | Tony Trabert (2) | Bernard Bartzen | 10–8, 6–1, 6–4 |
1956 | River Forest, Illinois | Herbert Flam | Edward Moylan | 3–6, 6–3, 1–6, 6–3, 6–3 |
1957 | Vic Seixas (2) | Herbert Flam | 1–6, 8–6, 6–1, 6–3 | |
1958 | Bernard Bartzen (2) | Sam Giammalva | 3–6, 7–5, 6–2, 6–2 | |
1959 | Bernard Bartzen (3) | Whitney Reed | 6–0, 8–6, 9–7 | |
1960 | Barry MacKay | Bernard Bartzen | 4–6, 7–5, 6–4, 6–0 | |
1961 | Bernard Bartzen | Donald Dell | 6–1, 2–6, 6–2, 6–0 | |
1962 | Chicago, Illinois | Chuck McKinley | Fred Stolle | 6–3, 8–6, 6–4 |
1963 | River Forest, Illinois | Chuck McKinley (2) | Dennis Ralston | 6–2, 6–2, 6–4 |
1964 | Dennis Ralston | Chuck McKinley | 6–2, 6–2, 6–1 | |
1965 | Dennis Ralston (2) | Cliff Richey | 6–4, 4–6, 6–4, 6–3 | |
1966 | Milwaukee, Wisconsin | Cliff Richey | Frank Froehling | 13–11, 6–1, 6–3 |
1967 | Arthur Ashe | Marty Riessen | 4–6, 6–3, 6–1, 7–5 | |
1968 | Clark Graebner | Stan Smith | 6–3, 7–5, 6–0 | |
1969 | Indianapolis, Indiana | Željko Franulović | Arthur Ashe | 8–6, 6–3, 6–4 |
1970 | Cliff Richey (2) | Stan Smith | 6–2, 10–8, 3–6, 6–1 | |
1971 | Željko Franulović (2) | Cliff Richey | 6–3, 6–4, 0–6, 6–3 | |
1972 | Bob Hewitt | Jimmy Connors | 7–6, 6–1, 6–2 | |
1973 | Manuel Orantes | Georges Goven | 6–4, 6–1, 6–4 | |
1974 | Jimmy Connors | Björn Borg | 5–7, 6–3, 6–4 | |
1975 | Manuel Orantes (2) | Arthur Ashe | 6–2, 6–2 | |
1976 | Jimmy Connors (2) | Wojciech Fibak | 6–2, 6–4 | |
1977 | Manuel Orantes (3) | Jimmy Connors | 6–1, 6–3 | |
1978 | Jimmy Connors (3) | José Higueras | 7–5, 6–1 | |
1979 | Jimmy Connors (4) | Guillermo Vilas | 6–1, 2–6, 6–4 | |
1980 | José Luis Clerc | Mel Purcell | 7–5, 6–3 | |
1981 | José Luis Clerc (2) | Ivan Lendl | 4–6, 6–4, 6–2 | |
1982 | José Higueras | Jimmy Arias | 7–5, 5–7, 6–3 | |
1983 | Jimmy Arias | Andrés Gómez | 6–4, 2–6, 6–4 | |
1984 | Andrés Gómez | Balázs Taróczy | 6–0, 7–6 | |
1985 | Ivan Lendl | Andrés Gómez | 6–1, 6–3 | |
1986 | Andrés Gómez (2) | Thierry Tulasne | 6–4, 7–6 | |
1987 | Mats Wilander | Kent Carlsson | 7–5, 6–3 | |
1988 | Charleston, Jižní Karolína | Andre Agassi | Jimmy Arias | 6–2, 6–2 |
1989 | Jay Berger | Lawson Duncan | 6–4, 6–3 | |
1990 | Kiawah Island, Jižní Karolína | David Wheaton | Mark Kaplan | 6–4, 6–4 |
1991 | Charlotte, Severní Karolína | Jaime Yzaga | Jimmy Arias | 6–3, 7–5 |
1992 | MaliVai Washington | Claudio Mezzadri | 6–3, 6–3 | |
1993 | Horacio de la Peña | Jaime Yzaga | 3–6, 6–3, 6–4 | |
1994 | Birmingham, Alabama | Jason Stoltenberg | Gabriel Markus | 6–3, 6–4 |
1995 | Pinehurst, Severní Karolína | Thomas Enqvist | Javier Frana | 6–3, 3–6, 6–3 |
1996 | Fernando Meligeni | Mats Wilander | 6–4, 6–2 | |
1997 | Orlando, Florida | Michael Chang | Grant Stafford | 4–6, 6–2, 6–1 |
1998 | Jim Courier | Michael Chang | 7–5, 3–6, 7–5 | |
1999 | Magnus Norman | Guillermo Cañas | 6–0, 6–3 | |
2000 | Fernando González | Nicolás Massú | 6–2, 6–3 | |
2001 | Houston, Texas | Andy Roddick | Hyung-Taik Lee | 7–5, 6–3 |
2002 | Andy Roddick (2) | Pete Sampras | 7–6(11–9), 6–3 | |
2003 | Andre Agassi (2) | Andy Roddick | 3–6, 6–3, 6–4 | |
2004 | Tommy Haas | Andy Roddick | 6–3, 6–4 | |
2005 | Andy Roddick (3) | Sébastien Grosjean | 6–2, 6–2 | |
2006 | Mardy Fish | Jürgen Melzer | 3–6, 6–4, 6–3 | |
2007 | Ivo Karlović | Mariano Zabaleta | 6–4, 6–1 | |
2008 | Marcel Granollers | James Blake | 6–4, 1–6, 7–5 | |
2009 | Lleyton Hewitt | Wayne Odesnik | 6–2, 7–5 | |
2010 | Juan Ignacio Chela | Sam Querrey | 5–7, 6–4, 6–3 | |
2011 | Ryan Sweeting | Kei Nišikori | 6–4, 7–6(7–3) | |
2012 | Juan Mónaco | John Isner | 6–2, 3–6, 6–3 | |
2013 | John Isner | Nicolás Almagro | 6–3, 7–5 | |
2014 | Fernando Verdasco | Nicolás Almagro | 6–3, 7–6(7–4) | |
2015 | Jack Sock | Sam Querrey | 7–6(11–9), 7–6(7–2) | |
2016 | Juan Mónaco (2) | Jack Sock | 3–6, 6–3, 7–5 | |
2017 | Steve Johnson | Thomaz Bellucci | 6–4, 4–6, 7–6(7–5) | |
2018 | Steve Johnson (2) | Tennys Sandgren | 7–6(7–2), 2–6, 6–4 | |
2019 | Cristian Garín | Casper Ruud | 7–6(7–4), 4–6, 6–3 | |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19 | |||
2021 | ||||
2022 | Reilly Opelka | John Isner | 6–3, 7–6(9–7) | |
2023 | Frances Tiafoe | Tomás Martín Etcheverry | 7–6(7–1), 7–6(8–6) |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1970 |
Arthur Ashe Clark Graebner |
Ilie Năstase Ion Țiriac |
2–6, 6–4, 6–4 |
1971 |
Željko Franulović Jan Kodeš |
Clark Graebner Erik van Dillen |
7–6, 5–7, 6–3 |
1972 |
Bob Hewitt Frew McMillan |
Patricio Cornejo Jaime Fillol |
6–2, 6–3 |
1973 |
Bob Carmichael Frew McMillan |
Manuel Orantes Ion Țiriac |
6–3, 6–4 |
1974 |
Jimmy Connors Ilie Năstase |
Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann |
6–7, 6–3, 6–4 |
1975 |
Juan Gisbert Manuel Orantes |
Wojciech Fibak Hans-Jürgen Pohmann |
7–5, 6–0 |
1976 |
Brian Gottfried Raúl Ramírez |
Fred McNair Sherwood Stewart |
6–2, 6–2 |
1977 |
Patricio Cornejo Jaime Fillol |
Dick Crealy Cliff Letcher |
6–7, 6–4, 6–3 |
1978 |
Gene Mayer Hank Pfister |
Jeff Borowiak Chris Lewis |
6–3, 6–1 |
1979 |
Gene Mayer John McEnroe |
Jan Kodeš Tomáš Šmíd |
6–4, 7–6 |
1980 |
Kevin Curren Steve Denton |
Wojciech Fibak Ivan Lendl |
3–6, 7–6, 6–4 |
1981 |
Kevin Curren Steve Denton |
Raúl Ramírez Van Winitsky |
6–3, 5–7, 7–5 |
1982 |
Sherwood Stewart Ferdi Taygan |
Robbie Venter Blaine Willenborg |
6–4, 7–5 |
1983 |
Mark Edmondson Sherwood Stewart |
Carlos Kirmayr Cássio Motta |
6–3, 6–2 |
1984 |
Ken Flach Robert Seguso |
Heinz Günthardt Balázs Taróczy |
7–6, 7–5 |
1985 |
Ken Flach Robert Seguso |
Pavel Složil Kim Warwick |
6–4, 6–4 |
1986 |
Andrés Gómez Hans Gildemeister |
John Fitzgerald Sherwood Stewart |
6–4, 6–3 |
1987 |
Laurie Warder Blaine Willenborg |
Joakim Nyström Mats Wilander |
6–0, 6–3 |
1988 |
Pieter Aldrich Danie Visser |
Jorge Lozano Todd Witsken |
7–6, 6–3 |
1989 |
Mikael Pernfors Tobias Svantesson |
Agustín Moreno Jaime Yzaga |
6–4, 4–6, 7–5 |
1990 |
Scott Davis David Pate |
Jim Grabb Leonardo Lavalle |
6–2, 6–3 |
1991 |
Rick Leach Jim Pugh |
Bret Garnett Greg Van Emburgh |
6–3, 2–6, 6–3 |
1992 |
Steve DeVries David Macpherson |
Bret Garnett Jared Palmer |
6–4, 7–6 |
1993 |
Rikard Bergh Trevor Kronemann |
Javier Frana Leonardo Lavalle |
6–1, 6–2 |
1994 |
Todd Woodbridge Mark Woodforde |
Jared Palmer Richey Reneberg |
6–2, 3–6, 6–3 |
1995 |
Mark Woodforde Todd Woodbridge |
Alex O'Brien Sandon Stolle |
6–2, 6–4 |
1996 |
Pat Cash Patrick Rafter |
Ken Flach David Wheaton |
6–2, 6–3 |
1997 |
Mark Merklein Vince Spadea |
Alex O'Brien Jeff Salzenstein |
6–4, 4–6, 6–4 |
1998 |
Grant Stafford Kevin Ullyett |
Michael Tebbutt Mikael Tillström |
4–6, 6–4, 7–5 |
1999 |
Jim Courier Todd Woodbridge |
Bob Bryan Mike Bryan |
7–6(7–4), 6–4 |
2000 |
Leander Paes Jan Siemerink |
Justin Gimelstob Sébastien Lareau |
6–3, 6–4 |
2001 |
Maheš Bhúpatí Leander Paes |
Kevin Kim Jim Thomas |
7–6(7–4), 6–2 |
2002 |
Mardy Fish Andy Roddick |
Jan-Michael Gambill Graydon Oliver |
6–4, 6–4 |
2003 |
Mark Knowles Daniel Nestor |
Jan-Michael Gambill Graydon Oliver |
6–4, 6–3 |
2004 |
Richey Reneberg Christo van Rensburg |
Brian MacPhie David Witt |
2–6, 6–3, 6–2 |
2005 |
Mark Knowles Daniel Nestor |
Martín García Luis Horna |
6–3, 6–4 |
2006 |
Michael Kohlmann Alexander Waske |
Julian Knowle Jürgen Melzer |
5–7, 6–4, 10–5 |
2007 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Mark Knowles Daniel Nestor |
7–6(7–3), 6–4 |
2008 |
Ernests Gulbis Rainer Schüttler |
Pablo Cuevas Marcel Granollers |
7–5, 7–6(7–3) |
2009 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Jesse Levine Ryan Sweeting |
6–1, 6–2 |
2010 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Stephen Huss Wesley Moodie |
6–3, 7–5 |
2011 |
Bob Bryan Mike Bryan |
John Isner Sam Querrey |
6–7, 6–2, [10–5] |
2012 |
James Blake Sam Querrey |
Treat Conrad Huey Dominic Inglot |
7–6(16–14), 6–4 |
2013 |
Jamie Murray John Peers |
Bob Bryan Mike Bryan |
1–6, 7–6(7–3), [12–10] |
2014 |
Bob Bryan Mike Bryan |
David Marrero Fernando Verdasco |
4–6, 6–4, [11–9] |
2015 |
Ričardas Berankis Teimuraz Gabašvili |
Treat Conrad Huey Scott Lipsky |
6–4, 6–4 |
2016 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Víctor Estrella Burgos Santiago González |
4–6, 6–3, [10–8] |
2017 |
Julio Peralta Horacio Zeballos |
Dustin Brown Frances Tiafoe |
4–6, 7–5, [10–6] |
2018 |
Max Mirnyj Philipp Oswald |
Andre Begemann Antonio Šančić |
6–7(2–7), 6–4, [11–9] |
2019 |
Santiago González Ajsám Kúreší |
Ken Skupski Neal Skupski |
3–6, 6–4, [10–6] |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | |||
2022 |
Matthew Ebden Max Purcell |
Ivan Sabanov Matej Sabanov |
6–3, 6–3 |
2023 |
Max Purcell Jordan Thompson |
Julian Cash Henry Patten |
4-6, 6–4, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku U.S. Men's Clay Court Championships na anglické Wikipedii.
- ↑ Greer Named Tournament Director [online]. Mens Clay Court Championship, červenec 2015 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Clifford Terry. Tennis by the quartz. Chicago Tribune, Sunday Magazine. 11-07-1965, s. 16–19. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisové mistrovství USA mužů na antuce na Wikimedia Commons
- U.S. Men's Clay Court Championships – oficiální stránky (anglicky)
- U.S. Men's Clay Court Championships na ATP Tour (anglicky)