Třída Marcílio Dias

Třída Marcílio Días
Greenhalgh
Greenhalgh
Obecné informace
Uživatel Brazilské námořnictvo
Typ torpédoborec
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Pará
Nástupce třída Acre
Technické údaje
Výtlak 1500 t (standardní)
2200 t (plný)[1]
Délka 108,8 m (max.)
Šířka 10,6 m
Ponor 3 m
Pohon 2 parní turbíny, 4 kotle
2 lodní šrouby
Rychlost 36,5 uzlu
Dosah 6000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 190
Výzbroj 4× 127mm kanón (4×1)
4× 40mm kanón (2×2)
4× 20mm kanón (4×1)
4× 533mm torpédomet (1×4)
4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Třída Marcílio Dias byla třída torpédoborců brazilského námořnictva. Konstrukčně vycházela z amerických torpédoborců třídy Mahan. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1972. Všechny byly vyřazeny.[1]

Stavba

Trojice torpédoborců této třídy byla postavena na základě amerického projektu brazilskými loděnicemi Arsenal de Marinha do Rio de Janeiro (Námořní arzenál v Rio de Janeiru) v Rio de Janeiru. Z USA byla rovněž dodána řada klíčových komponentů, například pohonný systém, výzbroj a sonar. Stavba proběhla v letech 1937–1943. Původně měly nést pět 127mm kanónů a tři čtyřhlavňové torpédomety, během stavby ale byla tato výzbroj oslabena a naopak posílena protiletadlová výzbroj plavidel.[1]

Jednotky třídy Marcílio Dias:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Mariz e Barros (D26, ex M1) 8. května 1937 28. prosince 1940 29. listopadu 1943 Vyřazen 1966
Marcílio Dias (D25, ex M2) 8. května 1937 20. července 1940 29. listopadu 1943 Vyřazen 1972
Greenhalgh (D24, ex M3) 8. května 1937 8. července 1941 29. listopadu 1943 Vyřazen 1966

Konstrukce

Mariz e Barros (M1) při spuštění na vodu

Výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny Mk 12 v jednohlavňových postaveních, čtyři 40mm kanóny Bofors L/60, čtyři 20mm kanóny Oerlikon L/70 a čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny General Electric o výkonu 42 800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

Protiponorková výzbroj byla během služby posílena o dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog umístěné před můstkem. Na torpédoborci Mariz e Barros byl roku 1966 instalován čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat. Systém nahradil jeden ze 127mm kanónů.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GREENHALGH destroyers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5. Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 183. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

Zdroj