Světový oceán

Světový oceán
Obrázek z Rosetty s Indickým oceánem vlevo a Tichým vpravo
Obrázek z Rosetty s Indickým oceánem vlevo a Tichým vpravo
Rozměry
Rozloha 361 132 000 km²
Objem 1 332 000 000 km³
Max. hloubka 10 994 m m
Prům. hloubka 3 688 m m
Ostatní
Typ oceán
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Oceán, South Beach, Miami
Mapa oceánského dna
Batymetrická mapa Tichého oceánu

Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů, např. slapovými silami Měsíce.

Pokrývá celkem 361,1 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3790 m. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %. Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.

Mořská voda světového oceánu je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy. Hlavním zdrojem hořkoslané chuti je chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Průměrná slanost vody (salinita) je 35 promile, ale skutečná slanost na různých místech oceánu značně kolísá v závislosti na např. výparu vody, mořských proudech, množství srážek, sladkovodní přítoky apod.

Světový oceán, vzhledem ke své rozloze, zachytává asi 85 % slunečního světla a tepla. Působí proto jako velmi významný regulátor teploty a zabraňuje výkyvům teplot na povrchu planety. Má zásadní vliv na biosféru a život na Zemi. Světový oceán váže velkou část oxidu uhličitého. Fytoplankton je zdrojem až 50 % kyslíku.

Zajímavým úkazem je příliv a odliv. Gravitačním působením Slunce a Měsíce pravidelně kolísá hladina světového oceánu. Voda oceánů je v neustálém pohybu vlivem mořských proudů. Na hladině vznikají vlny, které významným způsobem mění tvář pevniny. Mohou vznikat i ničivé vlny tsunami během sopečných erupcí nebo zemětřesení.

Přehled

Existuje více metod a postupů, jak se určí plocha oceánů. Zřejmě nejzásadnější hledisko je, co (okrajová a vnitřní moře, zálivy) se považuje za součást oceánu a zda se do jeho rozlohy započítá. Metodika Mezinárodní hydrologické organizace rozlišuje samotný oceán a zálivy, moře. Tabulka odpovídá tomuto principu.

V současnosti se světový oceán rozděluje na 5 dílčích částí, které jsou uvedené v tabulce.

Oceán Rozloha (mil. km²) Procentuální podíl
na rozloze oceánů (%)
Procentuální podíl
na rozloze Země (%)
Tichý oceán 155,557 43,04 30,51
Atlantský oceán 76,762 21,24 15,06
Indický oceán 68,556 18,97 13,45
Jižní oceán 20,327 5,62 3,99
Severní ledový oceán 14,056 3,90 2,76
Vnitřní a okrajová moře všech oceánů 26,161 7,23 5,13
Celkem veškeré vodstvo 361,419 100 70,9
  • Celková rozloha oceánů bez okrajových moří – 335 258 000 km²
  • Celková rozloha oceánů i s okrajovými moři – 361 419 000 km²
  • Celková rozloha pevniny – 148 647 000 km²
  • Celková rozloha Země – 510 066 000 km²

Vznik oceánů

Animace ukazuje vznik kontinentů a změnu rozložení oceánů

První oceány byly na Zemi asi před 4,4 miliardami let.[1] Předpokládá se, že vnikly kondenzací vodní páry po ochlazení povrchu, kdy se vodní pára z ovzduší měnila v mohutné přívaly deště, které pomalu zaplavovaly rozsáhlé nížiny. Podle současných teorií se obrovské množství vody na Zemi dostalo vlivem srážkové činnosti planety v době akrece. Dopadající tělesa (převážně komety) zásobily Zemi vodou, která se postupně kumulovala až umožnila vznik oceánu. Zdrojem vody mohla být ale i samotná Země.[2] Na počátku archaika měl světový oceán o 0,3 až o 0,8 více vody než současný oceán.[3]

Jednotlivé oceány nejsou statická tělesa, ale vlivem času se neustále vyvíjejí. S pohybem litosférických desek dochází ke změně jejich rozložení, což se projevuje změnou velikosti oceánů. Desková tektonika byla přítomna již v raných fázích Země. Tou dobou byl povrch Země více pokryt vodou z důvodu vyšší hladiny oceánu.[4] Oceán mohl tvoři souvislý vodní svět.[5]

Předpokládá se, že na přelomu prvohor a druhohor byl na Zemi jeden obrovský kontinent Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassa. Vlivem rozpadu Pangey se následně vytvořil oceán Tethys.

V současnosti se některé oceány zmenšují (Tichý oceán), jiné se zvětšují (Atlantský oceán) a některé nejspíše vznikají (Východoafrické riftové údolí).

Do zemského pláště nyní mizí přibližně 400 miliard kg vody ročně.[6] Ale může to být i třikrát více[7] než se odhadovalo,[8] takže se ani nestačí dostávat tolik vody zpět na povrch.[9] Nicméně i sopečné erupce mohou na povrch přivádět více vody než se dříve předpokládalo.[10]Koloběh vody v zemském plášti je tak možný.[11]

Vliv světového oceánu na globální klima

Změny obsahu tepla oceánu do hloubky 700 metrů

Oceán je ze zmiňovaného pohledu podobný pralesům, jelikož má vysokou diverzitu druhů a má vliv na globální klima a koloběh kyslíku. Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a kratkodobější. Mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší. Nejznámějším příkladem je Golfský proud, který otepluje západní Evropu.

Oceán je tzv. biologickou pumpou, když asi 10 % fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo, čímž v sobě zachytává část uhlíku z atmosféry, čímž zmenšuje jeho koncentraci v atmosféře a snižuje jeho vliv na skleníkový efekt. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.

Biom volného oceánu obsahuje značné množství mořské fauny a flóry. Může ale obsahovat i mnohem více ryb, než se nyní odhaduje.[12]

Další důležitý vliv světového oceánu na celkovou stabilizaci Země je velký oběh vody, který se uskutečňuje mezi oceánem a kontinentem.

Oceán též absorbuje teplo. Obsah tepla oceánů (OHC) se měří pomocí teploty sondami mezinárodního projektu Argo.[13]Proxy data však naznačují, že oceány byly před několika tisící lety až o 2 °C teplejší.[14]

Hustota oceánské vody se růstem teplot u hladiny snižuje (až o 3 ppm/rok) a zvyšuje se tak gradient hustoty vody (stratifikace).[15]

Znečištění oceánů

Hasičské lodě se snaží uhasit požár na Deepwater Horizon 21. dubna 2010

Celkově je lidská činnost na pevnině odpovědna asi za ¾ znečištění oceánů.

Poškození pobřeží

Ukázka erozivní síly oceánu

Pobřežní zóny jsou nejcennější pro hojnost potravy a proto, že slouží k rozmnožování mořských živočichů. Je ale také nejvíce ohrožené. Na pobřeží migrují ročně desítky miliónů lidí z vnitrozemí. Více než polovina světové populace žije do 100 km od moře. Města – stavební činnost a znečištění, na venkově jsou rybí a garnátové farmy. Likvidace mangrovových mokřadů, kanálů, ústí řek, pobřežních lagun, slaných mokřadů. Polovina znečištění pobřežních zón pochází z vnitrozemí.

Odkazy

Reference

  1. WILDE, Simon A.; VALLEY, John W.; PECK, William H.; GRAHAM, Colin M. Evidence from detrital zircons for the existence of continental crust and oceans on the Earth 4.4 Gyr ago. S. 175–178. Nature [online]. 2001-01. Roč. 409, čís. 6817, s. 175–178. Dostupné online. DOI 10.1038/35051550. (anglicky) 
  2. HOUSER, Pavel. Země mohla mít vodu i bez komet a asteroidů. sciencemag.cz [online]. 2020-11-04 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  3. Early Earth's hot mantle may have led to Archean 'water world'. phys.org [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FLAMENT, Nicolas; COLTICE, Nicolas; REY, Patrice F. The evolution of the 87Sr/86Sr of marine carbonates does not constrain continental growth. S. 177–188. Precambrian Research [online]. 2013-05. Roč. 229, s. 177–188. Dostupné online. DOI 10.1016/j.precamres.2011.10.009. (anglicky) 
  5. Early Earth may have been a 'waterworld'. phys.org [online]. 2020-03-02 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KORENAGA, Jun; PLANAVSKY, Noah J.; EVANS, David A. D. Global water cycle and the coevolution of the Earth’s interior and surface environment. S. 20150393. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences [online]. 2017-05-28. Roč. 375, čís. 2094, s. 20150393. Dostupné online. DOI 10.1098/rsta.2015.0393. (anglicky) 
  7. CAI, Chen; WIENS, Douglas A.; SHEN, Weisen; EIMER, Melody. Water input into the Mariana subduction zone estimated from ocean-bottom seismic data. S. 389–392. Nature [online]. 2018-11. Roč. 563, čís. 7731, s. 389–392. Dostupné online. DOI 10.1038/s41586-018-0655-4. (anglicky) 
  8. VAN KEKEN, Peter E.; HACKER, Bradley R.; SYRACUSE, Ellen M.; ABERS, Geoff A. Subduction factory: 4. Depth-dependent flux of H 2 O from subducting slabs worldwide. S. B01401. Journal of Geophysical Research [online]. 2011-01-05. Roč. 116, čís. B1, s. B01401. Dostupné online. DOI 10.1029/2010JB007922. (anglicky) 
  9. MIHULKA, Stanislav. Zemské nitro polyká ohromnou spoustu vody. osel.cz [online]. 2018-11-22 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BALLARD, Shawn. Water drives explosive eruptions: Magma is wetter than we thought. phys.org [online]. 2019-07-03 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Would a deep-Earth water cycle change our understanding of planetary evolution?. phys.org [online]. 2019-12-17 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. MIHULKA, Stanislav. Je na světě mnohem víc ryb, než jsme si mysleli?. osel.cz [online]. 2014-03-11 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. CHENG, Lijing; ABRAHAM, John; HAUSFATHER, Zeke; TRENBERTH, Kevin E. How fast are the oceans warming?. S. 128–129. Science [online]. 2019-01-11. Roč. 363, čís. 6423, s. 128–129. Dostupné online. DOI 10.1126/science.aav7619. (anglicky) 
  14. ROSENTHAL, Yair; KALANSKY, Julie; MORLEY, Audrey; LINSLEY, Braddock. A paleo-perspective on ocean heat content: Lessons from the Holocene and Common Era. S. 1–12. Quaternary Science Reviews [online]. 2017-01. Roč. 155, s. 1–12. Dostupné online. DOI 10.1016/j.quascirev.2016.10.017. (anglicky) 
  15. LI, Guancheng; CHENG, Lijing; ZHU, Jiang; TRENBERTH, Kevin E.; MANN, Michael E.; ABRAHAM, John P. Increasing ocean stratification over the past half-century. S. 1116–1123. Nature Climate Change [online]. 2020-12. Roč. 10, čís. 12, s. 1116–1123. Dostupné online. DOI 10.1038/s41558-020-00918-2. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Pohyb světadílů a jejich desek
1100–750 miliony let zpět 600–550 200 0
Světadíly: Arábie
Madagaskar
Indie
Kongo Afrika Afrika
Patagonie Sibiř Atlantika Jižní Amerika
Atlantika Západní Arábie Baltika Austrálie
Ur Rodinie Východní Gondwana Protogondwana Pannotie Laurentie Euramerika (Laurussie) Pangea Gondwana Antarktida Antarktida
Arktida Nena Západní Gondwana Protolaurasie Gondwana Laurasie Laurentie Severní Amerika
Baltika Baltika Avalonie Eurasie
Laurentie Severní Čína
Sibiř Jižní Čína
Oceány: Mirovia Prototethys, Paleotethys Panthalassa Tethys
svislé šipky: rozdělení a spojení • vodorovné a šikmé šipky: postupné připojování a oddělování

Zdroj