Hladina moře

Podle rekonstrukcí byla v minulosti před mnoha milióny let většinou hladina moře výše než nyní a to i o stovky metrů.
Teploty vzduchu a hladina moře v tisících letech před současností. V předchozí době zvané Eemský interglaciál byla hladina moře přibližné o 5 metrů výše než dnes.
Nárůst hladiny moří po konci poslední doby ledové byl více než 100 metrů. (k rekonstrukci použita proxy data teplot a modely)
Vzestup mořské hladiny za posledních 120 let

Hladina moře je povrch světového oceánu. Tvoří rozhraní mezi oceánem a atmosférou Země.

Druhy výšek hladiny moře

Hladina moře se udává různými způsoby:

  • eustatická hladina moře (eustatic sea level, ESL) - vzdálenost od středu Země k hladině moře (nedá se měřit přímo a nemůže být brána jako fyzická hladina, ale jen jako indikátor klimatu)[1]
  • relativní hladina moře (relative sea level, RSL) - relativní výška hladiny moře vůči pevnině (je ovlivňována i změnami výšky pevniny jako například postglaciální vzestup)

Za poslední 2000 let vzrostla na pobřeží USA relativní hladina moře o více než 2 metry, kdežto eustatická hladina moře se nezměnila o ±0,2 metru.[2]

Dále existuje výška povrchu oceánu/moře (sea surface height, SSH), která je definována referenčnímu elipsoidu.[3] a její anomálie (změna).

Střední hladina moře

Střední hladina moře (anglicky Mean sea level, zrkratka MSL) je průměrná úroveň hladiny moře během všech slapových a sezónních kolísání.[4] Průměrná globální hladina moře během roku kolísá zhruba o 10 mm.[5] Okamžitá hodnota hladiny kolísá vlivem slapů na volném moři o necelý metr. V topografii se střední hodnota užívá jako výchozí pro určování nadmořských výšek bodů v terénu. Tato plocha kopíruje (ovšem ne zcela přesně) plochu tzv. geoidu. Ten je na rozdíl od hladiny moře definován i na pevnině. Výška hladiny se určuje jako průměr získaný dlouhodobým měřením mareografem.

Nula mořského vodočtu je nulový bod stupnice vodočtu, na níž se dlouholetým pozorováním určuje střední hladina moře a její změny.[6] Nula stupnice mořského vodočtu v Kronštadtu je základem geodetického referenčního systému na území České republiky – Výškový systém baltský – po vyrovnání (Bpv).

Vývoj

Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). Za sterické se označují změny způsobené teplotní roztažností vody (termosterické) či změnou salinity (halosterické). Roztažnost byla na přelomu tisíciletí hlavním příspěvkem k nárůstu hladiny (ale nikoli v druhé polovině 20. století).[7] Za izostatické se označují ty, které jsou způsobeny výzdvihem oceánského dna, vznikem mořských příkopů nebo pohyby kontinentů. Při kladných eustatických pohybech dochází k transgresi, při záporných eustatických pohybech dochází k regresi. Existuje i vztah k atmosférickému tlaku.[8]

Na počátku archaika (prahor) bylo v zemské kůře, díky její vyšší teplotě (1900–3000 K), vázáno výrazně méně vody. Z tohoto důvodu vědci předpokládají, že rozsah světového oceánu byl výrazně větší, což mělo také vliv na složení atmosféry Země v té době a na tehdejší klima.[9] Odhaduje se, že hladina moře byla před několika miliardami let o 1 až 2 km výše než je dnes.[10] A před 100 milióny let (viz také křídové moře) přibližně o 200 metrů výše.[11] Vliv na hladinu moře mohla mít i tektonika, jejíž rychlost měnila množství vody[12] (i dnes funguje koloběh vody do zemského pláště). Na konci poslední doby ledové před zhruba 14 tisíci lety hladina stoupala rychlostí zhruba 4 metry za století,[13] což je řádově rychleji než je nárůst hladiny za poslední století.

Současný vzestup hladiny

Podrobnější informace naleznete v článku Vzestup hladiny oceánů.

Od roku 1993 (počátku satelitních měření) do roku 2010 činil průměrný nárůst hladiny oceánů 2,6–2,9 ± 0,4 mm za rok s průměrným zrychlením 0,013 ± 0,006 mm[nenalezeno v uvedeném zdroji] za rok.[14][15] V letech 1993–2017 rostla hladina průměrně o 3,1 mm za rok a v letech 2005–2017 o 3,8 mm za rok (z čehož přírůstek vody dává 2,5 mm za rok a teplotní roztažnost 1,1 mm za rok).[16] Od začátku pozemních měření v roce 1870 byl zaznamenán souhrnný nárůst hladiny moří o 195 mm. Vzestup hladiny oceánů se projevuje výrazněji pomaleji, než nárůst globální průměrné teploty – už dosavadní vzestup teploty o 1 K v dlouhodobém horizontu povede k nárůstu hladiny oceánů o přibližně 2,3 m s možným odstupem až 2000 let;[17] za předpokladu scénáře vysokých emisí – vysokého nárůstu teplot však může narůst až o 7 metrů do roku 2500.[18]

Reference

  1. https://link.springer.com/article/10.1007/s40641-016-0045-7 - Eustatic and Relative Sea Level Changes
  2. https://www.researchgate.net/publication/350322197_Common_Era_sea-level_budgets_along_the_US_Atlantic_coast - Common Era sea-level budgets along the U.S. Atlantic coast
  3. KOSMICKÁ GEODÉZIE [online]. Nakladatelství ČVUT [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. 
  4. Slovník VÚGTK: střední hladina moře[nedostupný zdroj]
  5. https://sealevel.colorado.edu/data/2023rel1-0 Archivováno 12. 5. 2023 na Wayback Machine. - Global Mean Sea Level (Seasonal Signals Retained) 2023_rel1
  6. Slovník VÚGTK: nula mořského vodočtu[nedostupný zdroj]
  7. https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch5s5-5-6.html - 5.5.6 Total Budget of the Global Mean Sea Level Change
  8. https://www.mdpi.com/2077-1312/10/12/1871/pdf - On Sea-Level Change in Coastal Areas
  9. Early Earth's hot mantle may have led to Archean 'water world'. phys.org [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. FLAMENT, Nicolas; COLTICE, Nicolas; REY, Patrice F. The evolution of the 87Sr/86Sr of marine carbonates does not constrain continental growth. S. 177–188. Precambrian Research [online]. 2013-05. Roč. 229, s. 177–188. Dostupné online. DOI 10.1016/j.precamres.2011.10.009. (anglicky) 
  11. VÉRARD, Christian; HOCHARD, Cyril; BAUMGARTNER, Peter O.; STAMPFLI, Gérard M.; LIU, Min. 3D palaeogeographic reconstructions of the Phanerozoic versus sea-level and Sr-ratio variations. S. 64–84. Journal of Palaeogeography [online]. 2015-01. Roč. 4, čís. 1, s. 64–84. Dostupné online. DOI 10.3724/SP.J.1261.2015.00068. (anglicky) 
  12. Scientists discover 36-million-year geological cycle that drives biodiversity. phys.org [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  13. LIN, Yucheng; HIBBERT, Fiona D.; WHITEHOUSE, Pippa L.; WOODROFFE, Sarah A.; PURCELL, Anthony; SHENNAN, Ian; BRADLEY, Sarah L. A reconciled solution of Meltwater Pulse 1A sources using sea-level fingerprinting. S. 2015. Nature Communications [online]. 2021-12. Roč. 12, čís. 1, s. 2015. Dostupné online. DOI 10.1038/s41467-021-21990-y. (anglicky) 
  14. USGCRP. Climate Science Special Report. science2017.globalchange.gov [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. NICHOLLS, R. J.; CAZENAVE, A. Sea-Level Rise and Its Impact on Coastal Zones. Science. 2010-06-18, roč. 328, čís. 5985, s. 1517–1520. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1185782. (anglicky) 
  16. What Earth's gravity reveals about climate change. phys.org [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Anders Levermann, Peter U. Clark, Ben Marzeion, Glenn A. Milne, David Pollard, Valentina Radic, and Alexander Robinson. The multimillennial sea-level commitment of global warming. PNAS. 13 June 2013, s. 13745–13750. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.1219414110. (anglicky) 
  18. Climate Change 2014: Synthesis Report [online]. Geneva, Švýcarsko: 2014. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj