Sousa sahulensis

Jak číst taxoboxSousa sahulensis
alternativní popis obrázku chybí
Sousa sahulensis
(Queensland, Austrálie)
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída živorodí (Theria)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád sudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařád kytovci (Cetacea)
Malořád ozubení (Odontoceti)
Čeleď delfínovití (Delphinidae)
Rod delfín (Sousa)
Binomické jméno
Sousa sahulensis
Jefferson & Rosenbaum, 2014
Mapa Austrálie a Nové Guineje s modře vyznačeným areálem rozšíření
Mapa Austrálie a Nové Guineje s modře vyznačeným areálem rozšíření
Mapa Austrálie a Nové Guineje s modře vyznačeným areálem rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousa sahulensis je druh delfína z rodu Sousa (tzv. hrbatých delfínů), který se vyskytuje pouze u pobřeží severní Austrálie a jižní Nové Guineje. Původně byl považován za konspecifický (náležící ke stejnému druhu) s delfínem indočínským (Sousa chinensis), avšak v roce 2014 byl popsán jako samostatný druh.

Systematika

Sousa sahulensis náleží do rodu Sousa; tento rod je předmětem vášnivých debat a kontroverzních revizí taxonomistů již od 19. století.[2][3] V 1. desetiletí 21. století se taxonomie rodu prozatím ustálila na 4 druzích.[2] Čtvrtým a k roku 2025 zatím posledním popsaným druhem[4] přitom byl právě Sousa sahulensis, jehož vědecký popis vyšel v roce 2014 v časopise Marine Mammal Science.[5] Do té doby byl tento delfín považován za konspecifický (náležící ke stejnému druhu) s delfínem indočínským (Sousa chinensis).[5] Nerozeznávají se žádné poddruhy.[4] Druhové jméno sahulensis odkazuje k Sahulskému šelfu, který utváří primární areál rozšíření druhu.[3]

Popis

Jedná se o mohutného delfína dosahujícího délky až kolem 2,7 m.[6] Od ostatních delfínů rodu Sousa se odlišuje hlavně tmavší barvou těla, které je shora tmavě šedé a zespodu šedé až bílé. Hřbetní ploutev je menší, trojúhelníková a i když má poměrně širokou bázi, není posazena na prominentním hrbu, jak je tomu u ostatních zástupců rodu Sousa. Dospělci často mají viditelné bílé jizvy a tmavé skvrny na hlavě, hřbetu, hřbetní ploutvi i ocasu.[5] Počet zubů v horní čelisti je 62–70, v té spodní 62–38.[3]

Výskyt

Vyskytuje se v tropických a subtropických mořích severní Austrálie a jižní Nové Guineje.[5][7] Nejraději obývá pobřežní mělké vody do 20 km od pobřeží, výjimečně však může zaplout i dále od břehu. V Queenslandu i Severním teritoriu tento delfín zaplouvá do říčních toků do vzdálenosti 20–50 km od moře. Celkový počet dospělých jedinců se orientačně odhaduje na méně než 10 tisíc.[8]

Biologie a chování

Nad vodu vyskakuje, i když ne nijak často. K běžným lodím se nepřibližuje, avšak může následovat rybářské lodě, za kterými se krmí na odhozených zbytcích nechtěných ryb nebo jejich odřezků. Živí se rybami, občas sežere i desetiramenatce nebo korýše. Při samostatném lovu se potápí na dno, při skupinovém lovu často loví při hladině. Může se krmit i v extrémně mělkých vodách.[3]Sousa sahulensis se někdy dokonce úmyslně vrhá na říční břehy, na které se dostane částí nebo celým tělem, aby se dostal k rybám, které byly vyvrženy na břeh větší vlnou.[9]

Sousa sahulensis u vodní hladiny

Pohybuje se v menších stádech do 5, občas do 10 jedinců. U bohatých zdrojů potravy bylo zaznamenáno i 30–35 delfínů. Sociální pouta ve stádu jsou patrně flexibilní, bez dlouhodobých svazků. Pohlavní dospělost u samic nastává kolem věku 9–10 let, u samců ve věku 12–14 let. Námluvy se vyznačují častým fyzickým kontaktem delfínů. Po 10–12 měsících dlouhé březosti samice vrhá jedno mládě, které kojí kolem dvou let. K zabřeznutí dochází jen jednou za tři roky. Dožívá se snad kolem 40 let. Ze zajetí je znám jedinec, který se dožil 52 let.[3]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje tento druh za zranitelný. Podle dostupných dat se totiž zdá, že globální populace druhu se tvořena řadou menších subpopulací s omezenými genovými toky, což tyto populace činí náchylnými k rušivým jevům člověka, ke kterým patří výstavba v pobřežních oblastech (přístavy, akvakulturní farmy, výstavba obytných budov i infrastruktury těžebního průmyslu). Problém představuje i zamotání se do rybářských sítí a hlavně v minulosti i do sítí proti žralokům, které bývaly hojně budovány u australského pobřeží. Kvalita vody klesá a bude nadále klesat v důsledku znečištění pesticidy, půdy z polí i odpadních vod, což delfínu Sousa sahulensis také neprospívá.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b PARRA, Guido J.; JEFFERSON, Thomas A. Humpback Dolphins. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. 3. vyd. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 483–489. (anglicky)
  3. ↑ a b c d e CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 400–403. (anglicky) 
  4. ↑ a b List of Marine Mammal Species and Subspecies. marinemammalscience.org [online]. Society for Marine Mammalogy [cit. 2025-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-12. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d JEFFERSON, Thomas A.; ROSENBAUM, Howard C. Taxonomic revision of the humpback dolphins (Sousa spp.), and description of a new species from Australia. Marine Mammal Science. 2014, roč. 30, čís. 4, s. 1494–1541. Dostupné online [cit. 2025-01-28]. ISSN 1748-7692. doi:10.1111/mms.12152. (anglicky) 
  6. ↑ JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 234–236. (anglicky) 
  7. ↑ BEASLEY, Isabel; JEDENSJÖ, Maria; WIJAYA, Gede Mahendra. Observations on Australian Humpback Dolphins (Sousa sahulensis) in Waters of the Pacific Islands and New Guinea. Příprava vydání Thomas A. Jefferson, Barbara E. Curry. Svazek 73. [s.l.]: Academic Press (Humpback Dolphins (Sousa spp.): Current Status and Conservation, Part 2). Dostupné online. doi:10.1016/bs.amb.2015.08.003. S. 219–271. 
  8. ↑ a b Sousa sahulensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2015 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T82031667A82031671.en. (anglicky) 
  9. ↑ GEORGIOU, Aristos. These Dolphins Beach Themselves As Part of a 'Risky' Feeding Behavior. Newsweek [online]. 2020-04-21 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

česky
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
  • PARRA, Guido J.; JEFFERSON, Thomas A. Humpback Dolphins. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. 3. vyd. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 483–489. (anglicky)

Externí odkazy

Zdroj