Silvestr Hibler

Silvestr Hibler OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Svěcení
Služby kazatel, ředitel sboru u P. Marie Sněžné v Praze (1686)
Osobní údaje
Datum narození cca 1660?
Datum úmrtí 27. leden 1710
Místo úmrtí Zásmuky
Příčina úmrtí mrtvice
Místo pohřbení Zásmuky, chrám Stigmatizace sv. Františka, kostelní krypta
Povolání písař, někdy považován za malíře
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvestr Hibler (? – 1710), někdy uváděný též jako Silvester Hibler, byl český[1]františkán, kněz, písař, hudebník a někdy bývá považován i za malíře.

Život

V roce 1681 se zřejmě v Praze připravoval jako klerik na kněžství, jako kněz získal obvyklé právo kazatele.[2] Měl hudební nadání a v roce 1686 působil jako ředitel sboru u P. Marie Sněžné v Praze.[3]. Od řádné provinční kapituly v červnu 1687 působil během následujících 14 měsíců jako vikář kláštera františkánů v Turnově.[4] Opakovaně se byl pak do téže funkce v Turnově zvolen na celkem tři roky pro období od července 1689 do července 1692.[5] Především však proslul a do dnešní doby na sebe zanechal památku jako písař pergamenových notovaných liturgických rukopisů určených pro modlitbu řeholníků v chóru. Hiblerem napsané chórové modlitební knihy napsané na přelomu 17. a 18. století bychom v této době jistě nalezli v celé řadě konventů české františkánské provincie a dodnes se zachovalo nemalé množství z nich. Na řádové provinční kapitule 4. prosince 1695 byl zvolen vikářem (zástupcem představeného) nedávno založeného kláštera v Zásmukách, v této funkci sloužil jeden rok.[6] Podle některých úsudků pobýval nadále v Zásmukách celý zbytek života,[7] vzhledem k zvyku františkánských řádů přesouvat bratry do jiných klášterů vždy po asi 2-3 letech je nicméně nepravděpodobné, že by Hibler strávil 15 let na jednom místě. Kolofony níže zmíněného graduálu a žaltáře určené pro vratislavský klášter z let 1684 a 1685 naznačují, že Silvestr Hibler mohl v tomto období pobývat v klášteře ve Slaném. Jisté je, že v tomto období, ať již kdekoli, psal další rukopisy a závěr života strávil opět v Zásmukách. V tamějším klášteře také tento „neúnavný písař chorálních knih mateřské provincie“, jak jej cituje zásmucké klášterní nekrologium a pamětní kniha, zemřel 27. ledna 1710 na následky opakované mrtvice. Pohřben byl v místní kostelní kryptě pro řeholníky. [8]

Podle zápisů v samotných rukopisech (kolofonech, explicitech), případně dle shodného písma a úpravy svazků byl bratr Silvestr Hibler písařem vícero liturgických knih pro různé kláštery. Psal je zpravidla z rozhodnutí provinčních představených (ministrů provinciálů), náklady někdy hradili místní rozhodnutí. Postupně se stal v řádu natolik proslulý jako písař knih pro bohoslužby, že i františkánské soupisy zemřelých jej uvádějí jako "písaře", nikoli klášterního vikáře, jímž byl v Zásmukách, a šlo o zřejmě o jeho nejvyšší dosaženou funkci v řádu běžně ve františkánských soupisech zesnulých uváděnou.

Liturgické knihy psané Hiblerem

Kniha pro klášter u P. Marie Sněžné v Praze

  • Liber choralis ad usum Fratrum Minorum Reformatorum provinciae Bohemiae conventus s. Mariae ad Nives napsaná roku 1681 Hiblerem, ještě jako klerikem. [9] Je nejstarším známým rukopisem napsaným Hiblerem již v období jeho teologických studií v Praze.

Knihy pro klášter u sv. Antonína ve Vratislavi

Hiblerovy písařské schopnosti zaznamenali řádoví představení - provinciálové a pověřili jej tvorbou modlitebních knih pro řádový chór tehdy nově založeného k české provincii františkánů náležejícího konventu sv. Antonína ve Vratislavi. Rukopisy pro vratislavský konvent založený roku 1679 psal Hibler přinejmenším zčásti v Praze a snad ve Slaném v 80. letech 17. století:

  • Psalterium per hebdomadam, cum Hymnis. Pergamenový žaltář napsal Hibler dle kolofonu na základě rozhodnutí provinciála Archangela Mascula v roce 1683, část s modlitebními hymny doplnil v Praze roku 1686, tentokrát již z mandátu provinčního ministra Bernarda Sanniga.[10] Obě části jsou bohatě iluminované figurální a ornamentální výzdobou. Úvodní iniciála žaltáře - Kristus na Olivové hoře je signována rokem 1685 a monogramem „F.O.H.”, což zřejmě znamená podpis františkánského iluminátora Oswalda Hermundta činného pro kladský klášter.[11]
  • Graduale fratrum minorum de dominicis et sanctis pro choro, ve 2 svazcích: jeden pro neděle a další pro svátky a mimořádné příležitosti. Pro vratislavský konvent byl Hiblerem napsán na pergamenu v letech 1684 (sváteční část) a 1686 (nedělní část) na základě mandátu provinciála Bernarda Sanniga.[12] Explicit 1. části se kromě patrona vratislavského konventu svatého Antonína odvolává na Nejsvětější Trojici, takže je možné, že Hibler psal knihu ve slánském konventu. Oba svazky byly vyzdobeny vícero, přinejmenším dvěma anonymními iluminátory, kteří vytvořili bohaté figurální iniciály, převážně s tematikou Ježíšova pozemského života dle evangelií, Seslání Ducha svatého či s motivem hostie.
  • Psalterium pro choro cum hymnis fratrum ordinis minorum rovněž napsaný na pergamenu z rozhodnutí provinciála Sanniga a dokončený bratrem Hiblerem 30. listopadu 1685.[13] Jako i předchozí zmíněný graduál kolofon tohoto žaltáře vzývá Nejsvětější Trojici, a rukopis mohl být psán ve Slaném.

Knihy pro klášter v Zásmukách

Podobně jako v případě konventu ve Vratislavi, i v případě Zásmuky psal Silvestr pergamenové liturgické knihy pro nově založený klášter. Nákup pergamenů pro ně také zajistil hlavní fundátor kláštera hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Dnes známe:

  • Chórový iluminovaný pergamenový graduál napsaný roku 1695, vázaný do bílé kůže s kováním.[14] Základním a jediným výraznějším a figurálním prvkem výzdoby je úvodní malovaná iniciála zpodobňující papeže sv. Silvestra, sedícího u otevřené knihy. Světce doprovází akanty obklopený Šternberský erb (zlatá hvězda v modrém poli) upomínající dárce prostředků na pořízení tohoto graduálu a fundátora místního kláštera Adolfa Vratislava ze Šternberka. Iluminace je signována monogramem „P.E.S.“ a rokem 1709 a kniha tak byla vyzdobena celých 14 let po svém napsání Hiblerem.[15] Zřejmě tak vznikla dosud neidentifikovaným umělcem přímo v Zásmukách, kde byl rukopis užíván a iluminátor vybral téma i na počest Silvestra Hiblera, jenž tehdy zřejmě v zásmuckém konventu také pobýval.
  • Antifonář napsaný roku 1696. Písař se v něm nepodepsal, ale dle stylu písma a korpusu knihy lze odvodit, že jím byl Hibler. Výzdobě dominují dvě figurální iniciály: Nanebevzetí Panny Marie (folio 1r) a svatý František z Assisi (fol. 76v), jež jsou signovány rokem 1709, stejně jako předchozí graduál. Autorem výzdoby tak může být týž umělec. [16]
  • Missale pro choro pro sloužení soukromých mší v zásmuckém klášterním chóru z roku 1698. Jako jediný známý Hiblerem psaný rukopis nebyl vyzdoben iluminacemi, snad kvůli jeho určení pro osobní, nikoli společnou modlitbu.[17]
  • Žaltář napsaný roku 1701, stejně jako ostatní Hiblerovy kodexy velmi úhledným gotickým kaligrafickým písmem. Podle pozdějších přípisků byl hojně užívaný. Úvodní figurální iniciála krále Davida je stejně jako u výše zmíněného graduálu doplněna o text: „P.E.S. 1709“.[18]

Knihy pro klášter u Nejsvětější Trojice ve Slaném

  • Antifonář napsaný v letech 1702 až 1704 z rozhodnutí provinciála Řehoře Jeřábka. Jeho psací materiál – pergamen a další náklady zaplatila matronka konventu Kateřina Kotianová (Kauliane ?), vdova měšťanka v Lounech.[19]
  • Žaltář ve dvou svazcích, někdy uváděný jako žaltář a hymnář, psaný na pergamenu a dokončený roku 1704. Také na tyto knihy přispěla vdova Kotianová uhrazením nákupu 80 pergamenů. Písař se v knihách nepodepsal, ale dle bloku knihy a písma lze v tvůrci identifikovat Hiblera. Úvodní iniciála Nejsvětější Trojice je figurální, ostatní jsou ornamentální a vytvořil je dle jednotného stylu asi jeden anonymní řádový umělec.[20]

Knihy pro klášter v Hostinném

  • Psalterium nocturnum jako dílo S. Hiblera uvádí katalog klášterní knihovny z počátku 18. století, pozdější dochování není známo.[21]

Praktické využívání – chórová modlitba z Hiblerových pergamenových rukopisných knih v období rozvinutého knihtisku je však přinejmenším nejistá. Zatímco v Zásmukách byl žaltář z roku 1701 dle četných pozdější přípisů hojně užíván a spolu s ostatními kodexy až do počátku 20. století uložen a snad i příležitostně užíván na kruchtě kostela[22], „noční“ žaltář františkáni v Hostinném vůbec v chóru neměli a záhy ho uložili mezi nepotřebné liturgické knihy do bibliotéky v prvním patře kvadratury kláštera. Písařskou tvorbu a následné užívání modlitebních knih na nákladném pergamenu lze vnímat spíše jako náklonnost k tradici, než praktický účel daný např. nedostupností titulů na knižním trhu. Nelze však opomenout, že Hibler psal knihy zejména pro nově zakládané kláštery, kde byly modlitební knihy nezbytností a jejich případné vytištění v počtu několika exemplářů by bylo zcela nerentabilní. Klášterní nekrologia či pamětní knihy františkánů znají více řeholníků písařů a iluminátorů, jejich konkrétní dílo zatím ale zůstalo neidentifikováno.[23]

Hibler jako malíř a iluminátor?

Žádný z uvedených rukopisů nezaznamenává františkána Silvestra Hiblera jako autora výzdoby. Iluminace jsou anonymní, případě podepsané monogramem, který zatím nenaznačuje souvislost s Hiblerem. Také řádová nekrologia (viz výše) zaznamenávají bratra Silvestra jako významného písaře, nikoli malíře. Iluminované zásmucké rukopisy byly dle datace iniciál vyzdobeny roku 1709, kdy již byly téměř jistě v užívání v Zásmukách a kdy Hibler v tamějším klášteře pobýval. Podpis (monogram?) „P.E.S.“ u iluminací však zatím nebyl rozluštěn. Snad přibližně v téže době (1707?) vzniklo pro zásmucký klášter skřínkové nekrologium - mortuarium s malbami s motivy smrti a dvěma vloženými listy se jmény, patrně původně pověšené na stěně v kostelním chóru pro připomínku a modlitbu za zemřelé bratry. Podle úsudku Vladimíra Ryšlinka byl malířem tohoto mortuaria Silvestr Hibler. [24] Dle podobného malířského stylu pak bratru Silvestrovi připsal další soudobá malířská díla zásmuckého kláštera: okenice s biblickou tematikou z refektáře, snad dvířka skřínek identifikované jako pocházející z klášterní knihovny, malba (olej na plátně) františkánů před Kristem.[25] Podobný charakter mají také iluminace zmíněných zásmuckých rukopisů,[26] Snad se tedy jednalo o jednoho řádového malíře, jehož identifikaci se ale nepodařilo dosud odhalit a jímž spíše nebyl Hibler vyzdvihovaný v seznamech zesnulých františkánů jako písař.[27]

Bratra Silvestra tak nelze s určitostí považovat ani za autora dnes silně přemalované nástropní malby s námětem dvanáctiletého Ježíše v chrámě a vyobrazeními řádových světců v zásmucké klášterní knihovně. Shodný vavřínový věnec (rám) jako na zásmuckém nekrologiu mají rovněž na plátně malované výplně dvířek skříní s portréty významných členů řádu v knihovně kláštera františkánů (dnes bosých karmelitek) v Dačicích nebo skřínkové nekrologium v kláštera ve Slaném, jejichž autor je anonymní a snad je dle stylu zažitého u františkánů vytvořil jiný řeholník, třeba další malíř Fidél Říp (Rzipp).[28]

Reference

  1. ↑ Jako “Bohemus” tituloval sám sebe v kolofonech liturgických knih pro vratislavský konvent, Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu; I F 419 a I F 434. Viz níže. Ne náhodou zmínku o svém češství Hibler uvedl v knihách pro slezský klášter, kde převládal řeholníci německého jazyka.
  2. ↑ „Clericus professus“ je titulován v chorální knize – Praha, františkáni, Ni 8 (viz níže). Jako „concionator“ je popsán v Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis, s. 964 – strojopisný přepis - - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  3. ↑ “Chori Pragensis director“ se Hibler podepsal v hymnáři žaltáře pro vratislavský konvent – Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, I F 434. Viz níže. Funkci ředitelů chóru nařídil soudobý františkánský provinční ministr Bernard Sannig roku 1685 a jejich úkolem bylo cvičit řeholníky ve zpěvu a řídit chrámový sbor. Viz MINAŘÍK, Klemens. Provinciál P. Bernard Sannig. Časopis katolického duchovenstva. S. 64 (1925), s. 276; 67 (1928) s. 316. 
  4. ↑ NOVOTNÝ, Robert R.. Turnovští františkáni v barokním období (1651–1763). Praha, 2009. Diplomová práce. FF Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 129. Podle pamětní knihy kláštera Archivum conventus Turnoviensis: titulus VIII, pag. 259 a n. - Národní archiv, fond Františkáni Turnov, sign. B-18 nebo B-59.
  5. ↑ NOVOTNÝ. Turnovští františkáni... (cit.), s. 128.
  6. ↑ ŠÁROVCOVÁ, Martina. Choral Books from the Observant Franciscan Monastery in Wrocław from the End of the 17th Century. In: The musical culture of Silesia before 1742. Frankfurt a.M.: [s.n.], 2013. ISBN 978-3-631-63414-1. S. 317–326, zde s. 323. Podle soudobých pamětních knih zásmuckého konventu - [Národní archiv], Řád františkánů, kniha 47 („Archivum Conventus Zasmucensis ... “ 1693), s. 195 (část „De superioribus... “, s. 195. Nebo tamtéž kniha 48 („Archivum Conventus Zasmucensis ... “ 1693), s. 1 (kapitola „Nomina superiorum huius conventus“).
  7. ↑ MINAŘÍK, Provinciál P. Bernard Sannig (cit.). ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 326
  8. ↑ Liber memorabilium ... Zasmucensis (cit.), s. 343. STREITOVÁ, Františkánský klášter v Zásmukách a jeho knihovna (cit.), s. 189. Srov. zápisy o úmrtí Hiblera v zásmuckých klášterních pamětních knihách a jejich kapitolách o zemřelých bratřích: „Anno 1710. 27. Jan{uarii} 3tio quadrante ad octavam vers{pertinam} recidiva apopleptica tactus V. P{[ate]r} Silvester Hibler, indefessus librorum choralium pro alma provi[nci]a scribtor [!sic], pie in D[omi]no obiit omnib{us} sacram{entis} moribundo necessar{iis} munitus et in crypta Fratrum sepulus. Dominus angelorum collocet{/collocat} animam eius inter choros eorum et faciat inscribi in Libro vitae.“ - Národní archiv, Řád františkánů, kniha 47, s.343 (část De Patribus et Fratribus defunctis). Nebo strojopisný opis zásmucké pamětní knihy - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54, fol. 149r. Texty v složených závorkách v strojopisném přepise chybí nebo se různí Skříňkové nekrologium ze Zásmuckého kláštera (Regionální muzeum Kolín, inv.č. 49/68, vystaveno v Muzeu Kuřimska) o Hiblerovi uvádí : „indefessus choralium pro alma provincia scriptor“. Viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 325-26..
  9. ↑ „... anno 1681... confectus a F. Sylvestro Hibler, clerico professo“ - Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura Ni 8. Viz SVOBODOVÁ, Milada. Interní inventář rukopisů františkánů v Praze.
  10. ↑ Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, signatura I F 434. 185 listů, 37x55cm. Explicit první části - žaltáře na fol. 88r: „Anno Domini 1683. ex mandato admodum Reverendi Patris Archangeli Mascul, Provinciae Bohemiae pro tempore ministri provincialis, conscriptum est hoc psalterium diurnum per manus Fratris Silvestri Hibler, eiusdem Provinciae sacerdotis, terminatumq[ue] est die 5. Decembris anni praementionati.”. Explicit hymnáře - fol. 184v: „Soli Deo honor et gloria. Conscriptum est hoc hymnariu[m] ad laudes om[n]ipotentis Dei, Immaculate Virginis Marie et s[ancti] Antonii de Padua ex ma[n]dato R[everendissi]mi P[at]ris Bernardi San[n]ig, Ord[inis] Min[orum] S[ancti] Fra[n]cisci Refor[matorum] praed[icator]is, s[acro]s[anctae] theologiae lectoris iubilati, religio[n]is scriptoris, toti[us] ord[in]is P[at]ris, ex-co[mm]issarii gen[era]lis Cismo[n]tani et Pro[vinci]ae Boe[m]ie iterati min[ist]ri pro[vinci]alis, a Fr[atr]e Silvestro Hibler, praedicatore Boemo et p[ro] tempore chori Pragensis directore, pro choro ecclesiae n[ost]rae Wratislavie[n]sis anno 1686.” Popis rukopisu dle staršího soupisu této knihovny podává databáze Manuscriptorium nebo GROMADZKI, Jan. Žaltář a hymnář z bývalého kláštera františkánů reformátů ve Vratislavi. In: Slezsko. Perla v České koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů. Praha: [s.n.], 2006. S. 370–372, kat.č.. III.3.13.
  11. ↑ „F.O.H.” jako „F[rater] O[swaldus] H[ermunt]” identifikovala ŠÁROVCOVÁ. 'Choral books ...' (cit.), s. 321-322.
  12. ↑ Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, signatura I F 419. Popis rukopisu viz Manuscriptorium nebo GROMADZKI, Jan. Gradual z bývalého kláštera františkánů reformátů ve Vratislavi. In: Slezsko. Perla v České koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů. Praha: [s.n.], 2006. S. 372–373, kat.č.. III.3.14.. Explicit 1. části (I F 419/I), fol. 1r: „In nom[in]e Sanctissime Trinitatis et sancti Antonii Paduani incipit graduale de do[m]inicis ex mandato Rev[eren]d[issi]mi Pa[tr]is Bernhardi San[n]ig, Ord Min Sancti Francisci Reform praedicatoris, ss th[eo]l[og]iae lectoris iubilati, scriptoris religionis, totius ordinis Patris, ex-commisarii gen[era]lis Cismo[n]tanae familiae et reformatae Provinciae Bohemiae s[anc]ti Wenceslai ducis et martyris iterati ministri provincialis, Pragae conscriptu[m] a Fr[atr]e Silvestro Hibler Bohemo, praefatae Pro[vincia]e sacerdote, pro usu chori ecc[es]iae n[os]traw Wratislaviensis. Anno 1684.” Druhá část - de sanctis (I F 419/II) dokončená 6.9.1686 má první kolofon na fol. 53v: „Conscriptum est hoc graduale ad laudem omnipotentis Dei, s. Antonii Paduani et omnium coelitum honorem ex mandato Rmi Pris Bernardi Sannig, prae[dicato]ris, ss. theologiae lectoris iubilati, religionis scriptoris, totius ordinis Patris, ex-commissarii gen[era]lis Cismontani et Provinciae Bohemiae s. Wenceslai ducis et martyris iterati ministri provincialis, a F[rat]re Silvestro Hibler, praedicatore Bohemo et pro tempore in metropolitano conventu Pragensi B. Virginis ad Nives chori magistro, pro choro ecclesiae nostrae Wratislaviensis ad s. Antonium Paduanum. Anno reparatae salutis post millesium sextcentesimum octagesimo sexto die 6. Septem[bris].”
  13. ↑ Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu; signatura I F 436. 130 listů, 42x65 cm. Kolofon v kaligrafické stuze na fol. 130r: "In nomine Ss. Trinitatis et s. Antonii de Padua co[n]scriptum est hoc psalter[ium] ex ma[n]dato Rmi. P. Bernhardi Sanig [sic, i.e. Sannig], Ord. Min. S. Francisci Ref. praed[icatoris], ss. th[eo]l[og]iae lectoris iubilati, religio[n]is scriptoris, toti[us] ord[inis] P[at]ris, ex-com[m]misarii gen[era]lis Cismo[n]tani et reformatae Pro[vincia]e Boemiae s. We[n]ceslai d[ucis] et m[artyris] iterati ministri provincialis, Pragae a Fratre Silvestro Hibler, praedicatore, praefatae provinciae sacerdote Bohemo, pro usu chori ecclesiae nostrae Wratislaviensis. Anno Domini MDCLXXXV. die xxx. Novembris." Viz ŠÁROVCOVÁ. 'Choral books ...' (cit.), s. 322.
  14. ↑ Národní knihovny ČR, deponát františkáni Zásmuky, signatura XXI.D.3. Explicit fol. 106r: „Expe[n]sis excel[lentissi]mi d[omi]ni, d[omi]ni Adolphi Wratislai com[itis] a Sternberg, supremi Regni Boe[miae] burggravii, titul[us] conv[entus] Zasmuc[ensis] Ord. Min. Ref. munifictent[issi]mi fundatoris, conscriptu[m] est hoc graduale in et pro loco Zasmuc[ensi] p[er] Fr[atr]em Silvestr[um] Hiber, eiusde[m] instituti sacerdotem anno 1695.“ K tomuto i dalším níže uvedeným rukopisům srov. ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 323-324. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2017]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. s. 579 (kapitola: Zásmuky, klášter františkánů). Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 329. STREITOVÁ, Miroslava. Františkánský klášter v Zásmukách a jeho knihovna. Práce muzea v Kolíně, Řada společenskovědní ´. 2001, čís. sv. 7, s. 187–197, zde s. 189. ISSN 1210-6941 . 1210-6941. STREITOVÁ, Miroslava. Klášterní knihovny : klášter františkánů v Zásmukách. In: Baroko na Kolínsku I.. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2001. ISBN 80-86403-02-5. S. 230–231. Popis těchto rukopisů od Jana Kapistrána Vyskočila z 1. pol. 20. století - Národní archiv, Řád františkánů, inv. č. 2473, fasc. 8.
  15. ↑ Monogram „P.E.S.“ bývá interpretován jako „P[inxit] E[/Frater] S[ilvester]“ (viz BAJGER, Česká františkánská... (cit.), s. 597. Také STREITOVÁ. Františkánský klášter v Zásmukách a jeho knihovna (cit.) považuje Hiblera za iluminátora antifonáře, jako i ostatních zde uvedených zásmuckých rukopisů. Nicméně ŠÁROVCOVÁ (Choral books... - cit., s. 319) se mj. i pro časový odstup od psaní knihy domnívá, že iluminátorem byl jiný františkán. V klášterních nekrologiích v Národním archivu dohledala možné řeholníky s danými iniciálami: Elzearius Schok (též Schock, kněz, †1728), Eustachius Schunke (bratr laik, †1718), Elias Schneller (bratr laik, †1742),Eugenianus Schlaga (bratr laik, též Evžen Schlagl, †1740) nebo Electus Sladecžek (též Sládeček, kněz, †1751). Dle elektronického přepisu starých nekrologií používaného ve františkánském řádu by se mohlo jednat také řeholníky: - Eleuter Siegel (bratr laik, †1718), Elzear Stange (kněz, klášterní vikář, †1716), Elizeus Schadel (kněz, †1731), Jan Evangelista Schinold (kazatel, †1755), Jan Evangelista Schöffer (bratr laik, *před 1696, †1764).
  16. ↑ Národní knihovna ČR, deponát františkáni Zásmuky, XXI.D.2. Více o rokupisu viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 324.
  17. ↑ Národní knihovna ČR, deponát františkáni Zásmuky, XXI..D.4. Explicit na fol. 189r: „Anno 1698. die 12. Iulii terminatae sunt hae missae a F S H. Deo gloria." (akornym může znamenat Fratre Silvestro Hibler”. Přípis na fol. 1r: „Pro choro Zasmucensi 1698”. Více viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 324.
  18. ↑ Národní knihovny ČR, deponát františkáni Zásmuky, XXI.D.1. Explicit na fol. 68r: „Conscriptum est hoc psalterium diurnum ad Dei et omnium coelitum honorem anno 1701. per Frem S H pro Conventu Zasmucensi Fr[atr]um Minorum Ref. ” Více viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 324.
  19. ↑ Vlastivědné muzeum ve Slaném, inv.č. 875. Srov. Průvodce po rukopisných fondech v ČR. Díl 3., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Příprava vydání Marie Tošnerová. Praha: [s.n.], 2001. ISBN 80-86404-05-6.  O financování knihy viz Pamětní kniha slánského kláštera – Národní archiv, Řád františkánů, rkp. 42, s. 293. Popis a analýza rukopisu viz Poznámky Jana K. Vyskočila - Národní archiv, Řád františkánů, inv. č. 2473, fasc. 8. BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.), s. 109 (kapitola Knihovny ve františkánských klášterech v novověku – Pořizování knih) a s. 518. ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 325.
  20. ↑ Vlastivědné muzeum ve Slaném, inv.č. 873, 874. Viz Průvodce po rukopisných fondech v ČR. 3 (cit.). Identifikace Hiblera jako písaře a analýza výzdoby viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 322. Srov. BAJGER. Česká františkánská... (cit.), s. 533.
  21. ↑ Katalog knihovny z let 1699-1735 je součástí pamětní knihy kláštera – Národní archiv, Řád františkánů – Františkáni Hostinné, rkp. 1a.
  22. ↑ STREITOVÁ, Miroslava. Klášterní knihovny – klášter františkánů v Zásmukách. In: Baroko na Kolínsku I.. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2001. ISBN 80-86403-02-5. S. 230–231.
  23. ↑ Srov. BAJGER, České františkánské knihovny... (cit.), s. 110, 519.
  24. ↑ RYŠLINK, Vladimír. Zásmuky. Konvent. In: Baroko na Kolínsku I.. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2001. ISBN 80-86403-02-5. S. 205–208.. Podobné skřínkové nekrologium se dochovalo z kláštera ve Slaném - viz PŘIBYL, Vladimír. Slánská fioretti : ze slánského františkánského baroku. Slánský obzor. Vlastivědné muzeum Slaný, 2002, roč. 10, s. 13–30. ISSN 1214-3847. 
  25. ↑ Viz RYŠLINK. Zásmuky. Konvent (cit.). Tyto předměty z kláštera jsou dochovány v Regionálním muzeu v Kolíně, inv.č. 49/68 (nekrologium), 21/97 (olejomalba), 32/2000, 61/2000, 69/2000, 70/2000 (torzo knihovního mobiliáře), výplň dvířek z knihovny), 62/2000 (soubor okenic).. Podobná úsloví jako na předpokládaných dvířkách z knihovních skříní s doprovodnými tematickými malbami se nacházejí také v dvířkách skříněk v knihovně františkánů v Moravské Třebové, které pochází z téže doby. Viz BAJGER, Matyáš Franciszek. Interiérová knihovna františkánů v Moravské Třebové. Moravskotřebovské vlastivědné listy. 2014, čís. 23 (zvláštní číslo), s. 20–28. ISSN 1211-1317. ISBN 978-80-904432-6-6.  K Zásmukám srov. též TÝŽ. Česká františkánská knižní kultura (cit.), s. 595, 681.
  26. ↑ STREITOVÁ. Klášterní knihovny : klášter františkánů v Zásmukách (cit.).
  27. ↑ Hiblera jako malíře uvedených děl odmítá ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 323.
  28. ↑ BENEŠ, Petr Regalát OFM. Františkánský klášter ve Slaném : 1655-1950. Slaný: Vlastivědné muzeum, 2005. ISBN 80-239-6123-3. S. 58 (Fidel Říp, zemř. 1713), reprodukce nekrologia v příl. II. PŘIBYL, Vladimír. Slánská fioretti : ze slánského františkánského baroku. Slánský obzor. Vlastivědné muzeum Slaný, 2002, roč. 10, s. 13–30. ISSN 1214-3847. 

Literatura

  • MINAŘÍK, Klemens. Hibler, P. Silvestr. In: Český slovník bohovědný IV. Praha: [s.n.], 1930. S. 907.
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1. Praha: [s.n.], 1937. S. 330. 
  • ŠÁROVCOVÁ, Martina. Choral Books from the Observant Franciscan Monastery in Wrocław from the End of the 17th Century. In: The musical culture of Silesia before 1742. Frankfurt a.M.: [s.n.], 2013. ISBN 978-3-631-63414-1. S. 317–326.

Zdroj