David (biblická postava)

Král David
Narození	1039 př. n. l. Betlém
Úmrtí	969 př. n. l. (ve věku 69–70 let) Jeruzalém
Místo pohřbení	Město Davidovo Jeruzalém
Národnost	Židé
Povolání	pastevec, vládce, básník, válečný magnát, instrumentalista a panovník
Předchůdce	Saul
Následovník	Šalomoun
Nábož. vyznání	jahvismus judaismus
Choť	Batšeba Haggith Abital Shulamite Maacah
Partner(ka)	Avishag
Děti	Šalomoun[1] Abšalom[2] Chileab[2] Tamar Nathan[1] Adonijáš[3] … více na Wikidatech
Rodiče	Jišaj[4] a Nitzevet[5]
Rod	Davidův rod
Příbuzní	Eliab, Shimea, Abinadab, Zeruiah a Abigail (sourozenci) Rechabeám[6], Menelik I., Basmat a Tafat (vnoučata)
Funkce	izraelský král (1003–970 př. n. l.) prorok (judaismus a islám)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Král David (hebrejsky דָּוִד, David nebo také דָּוִד הַמֶּלֶךְ, David Ha-melech - Král David) byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval asi v letech 1013–973 př. n. l., tedy čtyřicet let. V Písmu svatém příběh krále Davida zaznamenávají První a Druhá kniha Samuelova, První kniha královská a První kniha letopisů. Králem byl David ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let. Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník, básník a hudebník. Právě autorství oslavných veršů Hospodinu, nazývaných žalmy, je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako Edóm, Moáb, Ammón a Aram.^[7]

David je bohatě zastoupen v postbiblické židovské písemné a ústní tradici a je zmíněn také v Novém zákoně. První křesťané interpretovali život Ježíše ve světle odkazů na Mesiáše a Davida; Ježíš je popsán jako potomek Davidův v evangeliích Matouše a Lukáše. O Davidovi se v Koránu mluví jako o hlavním prorokovi a figuruje také v islámské ústní a písemné tradici. Biblická postava Davida inspirovala po staletí mnoho interpretací v umění a literatuře.^[7]

Život

Před nástupem na trůn

Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida.

David byl nejmladší syn Jišaje Betlémského, pocházel tedy z kmene Juda. Dětství trávil jako pastýř stád, kde se také naučil ovládat prak a hrát na lyru. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele.

Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru.

Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David nesl jídlo svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám pelištejského šampiona, obra Goliáše.

Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nakonec nebránil. David se ale rozhodl odmítnout zbroj, kterou mu král Saul nabízel (protože v ní skoro nebyl schopný chodit, natož bojovat) a připravil se na boj po svém. 1. Samuelova 17,40: Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. (1S 17, 40 (Kral, ČEP))^[8]

David souboj vskutku vyhrál, když obra zasáhl kamenem z praku a zabil a zajistil tak Izraeli velké vítězství.

Král Saul učinil z vděčnosti Davida velitelem své armády a dal mu za ženu svou dceru Míkol. David zvítězil v mnoha bitvách a jeho popularita mezi lidmi rostla až do té míry, že Saul začal žárlit a pokoušel se jej zabít. Saulův syn Davida na královu nevraživost upozornil, a tak David uprchl do divočiny.

Saul i jeho syn Jonatan padli v bitvě s Pelištejci a David jejich smrt oplakával. A tak se David vrátil, aby vládl Izraeli jako pomazaný král, jenže sever země ovládal druhý Saulův syn. Propukla mezi nimi válka a Saulův syn byl zavražděn. Vrazi Davidova protivníka donesli Davidovi hlavu své oběti doufajíce, že dostanou odměnu. Avšak David je obvinil ze zločinu. Po této události se v Hebronu sešli starší Izraele, aby Davida s konečnou platností ve věku 30 let potvrdili na trůnu.

Davidova vláda

Jedním z nejvýznamnějších činů krále Davida bylo dobytí Jeruzaléma na Jebúsejcích. David si také podmanil okolní království Edóm, Moáb, Ammón a Aram. Zajímavá je také jeho tolerance Saulových potomků. Samozřejmě, ani David nebyl dokonalý. Dopustil se cizoložství s Batšebou, které se pokusil zakrýt úkladnou vraždou jejího muže, Chetejce Urijáše. Z obou činů byl usvědčen prorokem Nátanem. První dítě, které se Davidovi a Batšebě narodilo, zemřelo po porodu. Druhým dítětem byl Šalomoun, Davidův nástupce. Největším nebezpečím pro Davidovu vládu se stala vzpoura jeho syna Abšaloma, který dokonce obsadil Jeruzalém. Pří potlačování vzpoury byl Abšalom zabit. David pak předal vládu Šalomounovi a zemřel.

Období prvních 3 králů je významným obdobím izraelských dějin. Jsou to postavy, o kterých se říká, že byly při pomazání na krále uchváceny Hospodinovým duchem. Byly zřetelným „zviditelněním“ Boží vlády. Ale i toto období má svůj konec. V následujících staletích se začne naplňovat žádost izraelského národa – mít krále, jako mají ostatní národy. Následující panovníci budou většinou špatnými vládci, o kterých svatopisec bude vyprávět, že dělali to, co je zlé v Hospodinových očích. Ti, kteří měli zastupovat Boha na zemi a měli být prostředníky Božího panování, se stávají těmi, kdo odvádějí Izrael od Hospodina.^[zdroj?]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu David na Wikimedia Commons

Králové Izraelského království
Předchůdce: Saul	do 970 př. n. l. David (biblická postava)	Nástupce: Šalomoun

Zdroj