Sibylle Lewitscharoffová
| Sibylle Lewitscharoffová | |
|---|---|
 | |
| Narození |
16. dubna 1954 Stuttgart |
| Úmrtí |
13. května 2023 (ve věku 69 let) Berlín |
| Příčina úmrtí | roztroušená skleróza |
| Povolání | dramatička a spisovatelka |
| Alma mater | Svobodná univerzita Berlín |
| Žánr | román a divadelní hra |
| Významná díla | Consummatus Apostoloff Blumenberg |
| Ocenění | Cena Ingeborg Bachmannové (1998) Kranichsteiner Literaturpreis (2006) Cena Marie Luisy Kaschnitzové (2008) Cena Lipského knižního veletrhu za beletrii (2009) Berlínská literární cena (2010) … více na Wikidatech |
| Vlivy | Clemens Brentano |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sibylle Lewitscharoffová, nepřechýleně Sibylle Lewitscharoff (16. dubna 1954, Stuttgart – 13. května 2023, Berlín)[1] byla německá spisovatelka. Roku 2013 byla vyznamenána prestižní Cenou Georga Büchnera.[2]
Život
Byla dcerou švábské Němky a bulharského lékaře,[2][3] který ve 40. letech emigroval do Německa. Vyrůstala ve švábské rodině ve Stuttgartu, kde také roku 1972 složila maturitní zkoušku. V té době se intenzivně zajímala o trockismus a četla Karla Marxe.[4][5][6]Později vystudovala religionistiku na Svobodné univerzitě v Berlíně.[2][3][7]
V rámci studií strávila v 70. letech rok v Buenos Aires, roku 1984 pobývala dlouhodobě také v Paříži.
Po studiích pracovala několik let jako účetní v jedné reklamní agentuře. Kromě toho se věnovala psaní her pro rozhlas.
Pozornost širší veřejnosti na sebe strhla už roku 1998 během klagenfurtské literární soutěže Ingeborg Bachmannové (Ingeborg-Bachmann-Wettbewerb), na jejímž závěru byla za svou povídku Pong vyznamenána hlavní cenou.[2]
Roku 2014 došlo ke slovní rozepři mezi ní a Judith Schalansky, lesbicky orientovanou německou spisovatelkou, a to z důvodu zvolení metody jejího těhotenství.[8]
Ocenění
- 1998: cena Ingeborg Bachmannové[2][7]
- 2006: kranichsteinská literární cena (Kranichsteiner Literaturpreis)
- 2007: cena literárních domů (Preis der Literaturhäuser)
- 2007: členka Německé akademie pro jazyk a poezii
- 2008: cena Marie Luise Kaschnitzové (Marie-Luise-Kaschnitz-Preis)
- 2009: cena Lipského knižního veletrhu za román Apostoloff[2][7]
- 2009: Spycher: literární ocenění Leuk
- 2009: cena německé hudební kritiky (Preis der deutschen Schallplattenkritik) za autorkou načtenou audioknihu Apostoloff
- 2010: berlínská literární cena (Berliner Literaturpreis)[7]
- 2010: členka berlínské Akademie umění
- 2011: frankfurtské přednášky o poetice
- 2011: Zweifel am Guten, Wahren, Schönen, curyšské přednášky o poetice
- 2011: Kleistova cena[7]
- 2011: cena Ricardy Huchové (Ricarda-Huch-Preis)
- 2011: cena Marieluise Fleißerové (Marieluise-Fleißer-Preis)
- 2011: literární cena Wilhelma Raabeho (Wilhelm-Raabe-Literaturpreis) za román Blumenberg[7]
- 2011: nominace na Německou knižní cenu za román Blumenberg[2][3][9]
- 2011/2012: stipendistka Internationales Künstlerhaus Villa Concordia v Bambergu
- 2013: stipendistka ve Villa Massimo v Římě
- 2013: profesura bratří Grimmů (Brüder-Grimm-Professur)
- 2013: cena Georga Büchnera[2]
- 2016: nominace na Německou knižní cenu za román Das Pfingstwunder[10]
Dílo
Romány
- 36 Gerechte. C. Steinrötter, Münster 1994, ISBN 3-927024-00-7
- Pong. Berlin Verlag, Berlin 1998, ISBN 3-8270-0285-0
- Der höfliche Harald. Berlin Verlag, Berlin 1999, ISBN 3-8270-0349-0
- Montgomery. Deutsche Verlagsanstalt, Stuttgart [u.a.] 2003, ISBN 3-421-05680-3
- Consummatus. DVA, Stuttgart 2006, ISBN 3-421-05596-3
- Apostoloff. Suhrkamp, Frankfurt 2009, ISBN 3-518-42061-5
- Blumenberg. Suhrkamp, Berlin 2011, ISBN 978-3-518-42244-1
- Pong redivivus. Insel Verlag, Berlin 2013, společně s Friedrichem Meckseperem, ISBN 978-3-458-19383-8
- Killmousky. Suhrkamp, Berlin 2014, ISBN 978-3-518-42390-5
- Das Pfingstwunder: Roman. 1. vyd. Berlin: Suhrkamp Verlag, 2016. 350 S.[11]
Eseje a proslovy
- 36 Gerechte. In: Renatus Deckert (Hrsg.): Das erste Buch. Schriftsteller über ihr literarisches Debüt, Frankfurt, Suhrkamp 2007, ISBN 978-3-518-45864-8
- Der Dichter als Kind. Ein Essay und fünf szenische Objekte. In: Marbacher Magazin 128, Deutsche Schillergesellschaft, Marbach am Neckar 2009, ISBN 978-3-937384-63-4
- Der mörderische Kern des Erzählens. Mit einem Nachwort von Gisela Wand. Rede zur Eröffnung des Europäischen Schriftstellerkongresses 2009 in der Stiftskirche St. Arnual, Saarbrücken. Gollenstein, Merzig 2010, ISBN 978-3-938823-66-8
- Ein Satz als Instrument. Michael Lentz und Sibylle Lewitscharoff im Gespräch. In: Ich liebe Dich. Marbacher Magazin 136, Deutsche Schillergesellschaft, Marbach am Neckar 2011, ISBN 978-3-937384-78-8, S. 5–52
-
Über die Niederlage. Klagenfurter Rede zur Literatur 2011.
- O prohře. Klagenfurtská řeč k literatuře. Přel. Radovan Charvát. Text v češtině (PDF; 277 kB) a video v němčině[nedostupný zdroj].
- Vom Guten, Wahren und Schönen: Frankfurter und Zürcher Poetikvorlesungen. Suhrkamp, Berlin 2012, ISBN 978-3-518-12649-3
Drama
- Vor dem Gericht. Premiéra 2012 v Národním divadle v Mannheimu, režie: Burkhard C. Kosminski
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sibylle Lewitscharoff na německé Wikipedii.
- ↑ PLATTHAUS, Andreas. Sie erkannte uns aus dem ff. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2023-05-14 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g h NEŠPOROVÁ, Jitka. Cena Georga Büchnera 2013. iLiteratura.cz [online]. 2013-6-9 [cit. 2014-1-16]. Dostupné online. ISSN 1214-309X.
- ↑ a b c BOUČKOVÁ, Kristina. Sibylle Lewitscharoff: Montgomery. iLiteratura.cz [online]. 2012-2-26. Dostupné online. ISSN 1214-309X.
- ↑ Sibylle Lewitscharoff: "Ich bin ein Ordnungskasper". Cicero [online]. [cit. 2014-1-21]. Dostupné online.
- ↑ http://www.literaturblatt.de/heftarchiv/heftarchiv-2009/32009-inhaltsverzeichnis-der-gedruckten-ausgabe/nickel-mit-der-lizenz-zum-laestern.html
- ↑ Archivovaná kopie. www.lesungen.net [online]. [cit. 2014-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29.
- ↑ a b c d e f EHRENBERGER, Jakub. Raabe-Preis: Porotu oslovil román Sibylle Lewitscharoff o filosofu Blumenbergovi. Literární.cz [online]. 2011-10-18 [cit. 2014-1-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19.
- ↑ SCHALANSKY, Judith. Ein Gastbeitrag von Judith: Eklat um Rede von Sibylle Lewitscharoff: Ungeheuerliche Hetze. sueddeutsche.de. 2014-03-08. Dostupné online [cit. 2016-04-05]. ISSN 0174-4917. (německy)
- ↑ EHRENBERGER, Jakub. Nominace na Německou knižní cenu ovládly knihy o trpkosti spolkové minulosti. Literární.cz [online]. 2011-9-19 [cit. 2014-1-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19.
- ↑ Die Longlist für den Deutschen Buchpreis 2016 – WELT. DIE WELT [online]. 2016-08-23 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online.
- ↑ MAGENAU, JÖRG. Lachen in Liebesglut. tagesspiegel.de. 2016-09-10. Dostupné online [cit. 2016-11-09].
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibylle Lewitscharoffová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sibylle Lewitscharoffová
Recenze v českých médiích
- (česky) BOUČKOVÁ, Kristina. Sibylle Lewitscharoff: Montgomery. iLiteratura.cz [online]. 2012-2-26. Dostupné online. ISSN 1214-309X.
- (česky) EHRENBERGER, Jakub. Sibylle Lewitscharoff: Consummatus. Literární.cz [online]. 2012-12-21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19.
Rozhovory
- (česky) EHRENBERGER, Jakub. Sibylle Lewitscharoff: Dnešní nepřítomnosti knih nerozumím. Literární.cz [online]. 2012-4-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19.
- (německy) Sibylle Lewitscharoff: "Ich bin ein Ordnungskasper". Cicero [online]. Datum neuvedeno. Dostupné online.
- (německy) Sibylle Lewitscharoff: "Bulgarien, das ist die Selbstzerstörung". Der Tagesspiegel [online]. 2009-2-25. Dostupné online.
Dále o autorce
- (česky) NEŠPOROVÁ, Jitka. Cena Georga Büchnera 2013. iLiteratura.cz [online]. 2013-6-9. Dostupné online. ISSN 1214-309X.
- (česky) EHRENBERGER, Jakub. Raabe-Preis: Porotu oslovil román Sibylle Lewitscharoff o filosofu Blumenbergovi. Literární.cz [online]. 2011-10-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19.
- (německy) Ukázka z povídky Pong
- (německy) Sibylle Lewitscharoffová na Perlentaucher
