Sever

Světové strany
Sever je označen písmenem S

Sever, ve staré češtině též půlnoc nebo půlnoční strana,[1] je jedna ze čtyř hlavních světových stran. Zkratkou je písmeno S nebo N z německého der Norden nebo anglického North.

Definice

Skutečný sever

Skutečný sever je směr k severnímu pólu Země (nebo jiného rotujícího tělesa), který se nachází na vaší levé straně pokud stojíte na rovníku ve směru otáčení.

Magnetický sever

Magnetický sever je směr k severnímu magnetickému pólu, tedy kam ukazuje střelka kompasu. Odchylka mezi zeměpisným a magnetickým severem se nazývá magnetická deklinace.

Význam severu na Zemi

Pravděpodobně proto, že zdánlivá osa, podle které se na obloze otáčejí hvězdy, byla pro většinu obyvatel Země na severu, většina národů na Západě uznává sever jako hlavní směr. Díky tomu:

Určení severu

Mraveniště mívá jižní stranu povlovnější, severní strmější

Sever lze určit více způsoby:

  • Podle kompasu či buzoly (magnetický sever) nebo gyrokompasu (opravdový sever).
  • Podle hodinek:
    • hodinky se natočí tak, aby malá hodinová ručička směřovala na slunce (pozor na letní čas);
    • v polovině úhlu mezi malou ručičkou (sluncem) a dvanáctkou (jedničkou při letním času) je na severní polokouli, tedy v ČR, jih, na jižní polokouli sever. V blízkosti rovníku nelze sever tímto způsobem spolehlivě určit.
  • Podle orientace kostela – zejména středověké kostely mívají presbytář s hlavním oltářem orientován na východ (průčelí s hlavním vchodem je na Z). Běžná odchylka je deset až třicet stupňů. Některé kostely však nejsou tzv. orientovány – v době baroka dávali někdy stavitelé přednost tomu, aby vyniklo průčelí. (Lze však předpokládat, že se ztratíme spíše v krajině u méně významného kostelíku než u chrámu sv. Mikuláše – ovšem i ten je orientován.)
  • Podle jevů v přírodě. Pokud je kmen stromu viditelně porostlý lišejníky, je více porostlý na severní straně, resp. na SSZ a SZ, protože lišejník k životu pořebuje vlhko. Letokruhy na pařezu jsou hustší na severu, SSV a SSZ, protože když strom rostl, přibývalo tímto směrem méně dřevní hmoty kvůli nižšímu osvícení sluncem (méně tepla i světla). Listy lociky kompasové (Lactuca serriola) se zejména za slunečního svitu a v poledních hodinách vytáčejí přibližně v severojižním (SSJ, SSV) směru, čepele jsou postaveny kolmo k zemi. Rostlina se tak brání přehřátí.[2] (Na rostlině rostoucí ve stínu nebo zastíněné reakci spíše nezaznamenáme.) Slunečnice, pokud ještě roste, se otáčí (naklání) od východu na západ a v noci nazpátek. (Dospělá rostlina je natočena stále k východu.)[3] Například mraveniště je pozvolnější na jihu, aby přijalo více slunečního záření. Polárka, poslední hvězda v oji Malého vozu, je v těsné blízkosti severního zeměpisného pólu, leží na severním nebeském pólu. Tyto způsoby určování světových stran je dobré znát, ale jsou spíše orientační.
  • Podle staveb pro živočichy. Úly (včelíny) stavějí včelaři směrem na jih, JJV a JV.[4] Ani otvor ptačí budky nemá být orientován ve směru převládajících srážek. Vhodný je směr jižní, východní nebo jihovýchodní. (V hustém porostu je důležitější orientace k průseku nebo světlině než podle světové strany, takže budka může být orientována jinak – určit sever sice nepomůže, ale může nás nasměrovat k méně hustému porostu.)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vpravo továrny, západně Prahy. S. 189–192. Naše řeč [online]. [cit. 2020-07-27]. Čís. 6–7/1920, s. 189–192. Dostupné online. 
  2. ↑ VOSÁTKA, Mirko. Skautův rok v přírodě i v klubovně. Obrázky autor a Piere (sic!) Joubert. Vydání I. Praha: Kropáč & Kucharský, 1946. 230 s. 119, 121.
  3. ↑ KASÍK, Pavel. Proč se slunečnice otáčí za sluncem? Může za to růst stonku a rozmnožování. In: iDnes.cz [online]. 16. srpna 2016 [cit. 28. 2. 2023]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/veda/slunecnice-otaceni-za-sluncem-science.A160811_100920_veda_pka
  4. ↑ VOSÁTKA, Mirko. Skautův rok v přírodě i v klubovně. Obrázky autor a Piere (sic!) Joubert. Vydání I. Praha: Kropáč & Kucharský, 1946. 230 s. 119.

Literaura

Související články

Externí odkazy

Zdroj