Rudolf Benigni

Rudolf hrabě Benigni
Prezident Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci:
1912 – 1913
Předchůdce August Lanjus von Wellenburg
Nástupce Erwin Raisp von Caliga
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost viceadmirál (1918), kontradmirál (1912), kapitán řadové lodi (1908), fregatní kapitán (1905), korvetní kapitán (1901)
Narození 20. března 1862
Štýrský Hradec
Úmrtí 5. února 1937 (ve věku 74 let)
Mödling
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (1917)
Rodiče Heinrich Ferdinand von Benigni in Müldenberg
Děti Rudolf Graf von Benigni in Mueldenberg
Příbuzní Siegmund Benigni (bratr)
Johanna Maria Christine Gräfin von Benigni in Mueldenberg[1], Heinrich Theodor Graf von Benigni in Mueldenberg[1] a Marie-Christine Gräfin von Benigni in Mueldenberg[1] (vnoučata)
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf hrabě Benigni (německy Rudolf Karl Josef Thomas Graf von Benigni in Müldenberg) (20. března 1862 Štýrský Hradec – 5. února 1937 Mödling) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1879, vystřídal působení na různých lodích i v námořní administraci na ministerstvu války. V roce 1913 byl penzionován, ale za první světové války znovu povolán do aktivní služby. Spolu s bratrem, generálem Siegmundem Benignim byl v roce 1917 povýšen na hraběte a v roce 1918 dosáhl hodnosti viceadmirála.

Biografie

SMS Erzherzog Karl, vlajková loď admirála Benigniho v letech 1910–1911

Pocházel ze staré patricijské rodiny z Tridentu, která později přesídlila do Toskánska a rakouských zemí. Předkové se připomínají od 14. století a v roce 1740 byli povýšeni do šlechtického stavu v habsburské monarchii.[2] Narodil se do početné rodiny, byl nejmladším synem Heinricha Ferdinanda Benigniho (1809–1862), c. k. podplukovníka a velitele ve Štýrském Hradci. Vzdělání získal Rudolf na reálkách a gymnáziích ve Štýrském Hradci a v Brně, v letech 1875–1879 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece a v roce 1879 vstoupil jako kadet k válečnému námořnictvu. Na korvetě SMS Saida absolvoval v letech 1879–1880 cestu kolem světa, po návratu byl zařazen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde mimo jiné působil u Hydrografického úřadu. V roce 1884 byl v hodnosti praporčíka zařazen k jednotkám námořní pěchoty a absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva.

V roce 1890 byl povýšen do hodnosti poručíka II. třídy[3] a mimo jiné byl navigačním důstojníkem na císařských jachtách SMS Miramar a SMS Greif a doprovázel císařovnu Alžbětu na cestách po Středomoří. V roce 1891 se stal ordonančním důstojníkem vrchního velitele námořnictva admirála Sternecka a v letech 1891–1893 působil v prezidiální kanceláři námořní sekce ministerstva války. V roce 1893 získal hodnost poručíka I. třídy a byl prvním důstojníkem na několika lodích. V letech 1897–1900 byl úředníkem v operační kanceláři námořní sekce na ministestvu války. V roce 1901 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a v letech 1901–1902 jako velitel lodi SMS Taurus kotvil v Istanbulu.

K datu 1. listopadu 1901 byl povýšen na korvetního kapitána[4][5] a v letech 1902–1905 znovu působil v námořní sekci na ministerstvu války, kde byl přednostou 4. oddělení pro výstavbu lodí.[6] V roce 1905 obdržel hodnost fregatního kapitána[7]ve funkci velitele výcvikové lodi SMS Radetzky. V letech 1907–1908 absolvoval cestu na Dálný východ jako velitel bitevních lodí SMS Leopard a SMS Kaiser Franz Joseph I. Dne 1. listopadu 1908 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi[8] jako přednosta vojenského odboru velení válečného přístavu v Pule. Na jaře 1910 se stal šéfem štábu eskadry a krátce nato byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Karl.[9]

Ke dni 1. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti kontradmirála,[10] v té době byl prezidentem Námořního kontrolního úřadu (1912–1913).[11] V srpnu 1913 byl přeložen ke sborovému námořímu velitelství v Pule a k datu 1. října 1913 odešel do penze.[12] Za první světové války byl povolán znovu do aktivní služby a v letech 1917–1918 působil u mobilizační komise v Lublani. K datu 1. května 1918 získal hodnost viceadmirála.[13]

Rodina

V roce 1893 se ve Vídni oženil s Leopoldinou Hoffmannovou von Wendheim (1873–1946), dcerou důstojníka c. k. armády. Z manželství se narodily čtyři děti, z nich vynikl nejmladší syn Rudolf (1905–1980).

Z Rudolfových starších sourozenců vynikl bratr Siegmund Benigni (1855–1922), který sloužil v c. k. armádě, za první světové války se uplatnil jako vojevůdce na východní frontě a dosáhl hodosti polního zbrojmistra.

Tituly a ocenění

Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který rodina získala v roce 1740. Za zásluhy byl spolu se svými bratry v roce 1917 povýšen do hraběcího stavu. Jednalo se osobní rozhodnutí císaře Karla I. ze srpna 1917, formality spojené s vydáním diplomu byly dokončeny 15. ledna 1918.[14][15] V diplomu bylo výslovně uvedeno, že rodině je odpuštěna příslušná správní taxa, která v případě hraběcího titulu činila 12 600 rakouských korun.[16]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 87–88 dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1891; Vídeň, 1891; s. 1055 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1209 dostupné online
  5. ↑ Almanach für die k.u.k. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 12 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1904 s. 1208, 1221 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1208,dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. dostupné online
  9. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1910; s. 189 dostupné onlline
  10. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1268 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 342 dostupné online
  12. ↑ Služební postup Rudolfa Benigniho in: SDHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
  13. ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 211 dostupné online
  14. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 386 ISBN 80-86781-08-9
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 87
  16. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 30 ISSN 0036-5246

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 437–441 (heslo Rudolf Graf Benigni) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj