August Lanjus von Wellenburg
August hrabě Lanjus von Wellenburg | |
---|---|
Prezident Námořního kontrolního úřadu | |
Ve funkci: 1911 – 1912 | |
Předchůdce | Ferdinand Bublay |
Nástupce | Erwin Raisp von Caliga |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | kontradmirál (1911), kapitán řadové lodi (1907), fregatní kapitán (1903), korvetní kapitán (1899) |
Narození |
20. května 1858 San Martino al Tagliamento |
Úmrtí | 1. července 1916 (ve věku 58 let) |
Děti | Vilma Lanjus z Wellenburgu |
Příbuzní |
Karl Lanjus von Wellenburg (bratr) Hermann Kaster-Lanjus-Wellenburg and Elfriede Tausch (vnuk) |
Profese | námořní důstojník |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
August hrabě Lanjus von Wellenburg (německy August Hermann Reichsgraf Lanjus von Wellenburg) (20. května 1858 San Martino al Tagliamento – 1. července 1916 Bichlhof) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1876, zúčastnil se několika válečných konfliktů, vystřídal službu na různých lodích a působil i v námořní administraci. V roce 1911 dosáhl hodnosti kontradmirála, ze zdravotních důvodů byl odeslán do penze těsně před začátkem první světové války (1914).
Biografie

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny připomínané od 12. století.[1] Narodil se jako mladší syn c. k. majora hraběte Karla Lanjuse (1797–1876) a jeho manželky Johanny, rozené Finardi (1819–1887).[2] První vzdělání získal na reálce v Gorici a v letech 1872–1876 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu nastoupil v roce 1876 jako kadet a poté ještě absolvoval dělostřelecký výcvik na školní lodi SMS Adria. Službu na lodích různého typu střídal s výkonem povinností ve válečných přístavech, působil mimo jiné u arzenálu v Pule nebo u Hydrografického úřadu. V roce 1879 získal hodnost praporčíka, v roce 1882 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii a v letech 1884–1885 byl v Terstu pobočníkem admirála Wiplingera.[3] Prošel důstojnickým kurzem pro obsluhu torpéd a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1888,[4] poručík I. třídy 1890).[5] Jako odborník na dělostřelectvo byl vyšším důstojníkem na několika bitevních lodích a velitelem menších plavidel.
K datu 1. ledna 1899 byl povýšen na korvetního kapitána[6] a podílel se na rakousko-uherské účasti při potlačení boxerského povstání v Číně, poté ještě absolvoval cestu do Japonska.[7] V letech 1902–1903 byl velitelem torpédových člunů SMS Satellit a SMS Meteor, poté znovu působil u arzenálu v Pule. V roce 1903 dosáhl hodnosti fregatního kapitána[8] a byl velitelem admirálské jachty Lacroma. Dne 1. května 1907 byl povýšen na kapitána řadové lodě, provizorně velel oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a v letech 1907–1909 byl velitelem bitevní lodě SMS Erzherzog Friedrich.[9] Jako velitel vlajkové lodi SMS Tegetthoff byl v letech 1910–1911 zástupcem velitele válečného přístavu v Pule.[10]
Dne 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[11][12] a svou kariéru završil jako prezident Námořního kontrolního úřadu ve Vídni (1911–1912).[13][14] V září 1912 odešel k oblastnímu námořnímu velitelství do Terstu,[15] ale již v únoru 1913 odešel na zdravotní dovolenou. K datu 1. srpna 1914 byl penzionován.[16]
Rodina
V roce 1886 se ve Vídni oženil s Karolínou Nastovou (1864–1927). Měli spolu dcery Wilmu a Radianu provdané za důstojníky.[17][18][19]
Jeho starší bratr Karl (1856–1913) sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti viceadmirála.
Tituly a ocenění
Byl uživatelem šlehtického titulu říšský hrabě, který rodina získala v roce 1757. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
-
Válečná medaile (1883)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1904)
-
Vojenský záslužný kříž (1907)
-
Vojenský jubilejní kříž (1908)
-
Řád železné koruny III. třídy (1914)
Zahraničí
-
Řád pruské koruny III. třídy (1894, Německo
-
rytířský kříž Řádu Pia IX. (1894, Papežský stát)
-
komandérský kříž Řádu Spasitele (1905, Řecko)
-
Řád Medžidie II. třídy (1905, Osmanská říše)
-
Řád červené orlice II. třídy (1910, Německo)
-
Námořní záslužný kříž III. třídy (1910, Španělsko)
-
Řád vycházejícího slunce III. třídy (1910, Japonsko)
-
komandérský Řádu Albrechtova (1910, Sasko)
Odkazy
Reference
- ↑ Rodina Lanjus von Wellenburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1881; Gotha, 1881; s. 500 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 11, 105 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1889; Vídeň, 1889; s. 13, 81 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 12, 103 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1900; s. 1175 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 9, 165 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 7 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1908; Vídeň, 1908; s. 162 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 512 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1266 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 11dostupné online
- ↑ Schematismus fü das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 1455 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 10, 142 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 10, 183 dostupné online
- ↑ Služební postup Augusta Lanjuse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 100 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 537 dostupné online
- ↑ Rodina Augusta Lanjuse na webu geneanet.org dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 264 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 338 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 361–365 (heslo August Hermann Graf Lanjus von Wellenburg) ISBN 3-7648-2519-7