Karl Lanjus von Wellenburg

Karl hrabě Lanjus von Wellenburg
Prezident Námořního technického výboru
Ve funkci: 1912 – 1913
Předchůdce	Napoleon Louis von Wawel
Nástupce	Maximilian Njegovan
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1913), kontradmirál (1909), kapitán řadové lodi (1905), fregatní kapitán (1900), korvetní kapitán (1898)
Narození	9. května 1856 San Martino al Tagliamento
Úmrtí	22. srpna 1913 (ve věku 57 let)
Titul	hrabě
Děti	Friedrich Gf. Lanjus von Wellenburg
Příbuzní	August Lanjus von Wellenburg (bratr)
Profese	admirál a námořní důstojník
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl hrabě Lanjus von Wellenburg (německy Carl Franz Reichsgraf Lanjus von Wellenburg) (9. května 1856 San Martino al Tagliamento – 22. srpna 1913 Pula) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1874, zúčastnil se několika válečných konfliktů, vystřídal službu na různých lodích a působil i v námořní administraci. Na jaře 1913 byl povýšen do hodnosti viceadmirála, krátce poté zemřel na následky zranění při výbuchu granátu během přehlídky válečného námořnictva.

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny připomínané od 12. století.^[1] Narodil se jako starší syn c. k. majora hraběte Karla Lanjuse (1797–1876) a jeho manželky Johanny, rozené Finardi (1819–1887).^[2] Studoval na C. k. námořní akademii v Rijece (1870–1874) a k námořnictvu vstoupil v roce 1874 jako kadet. Následně prošel výcvikem na cvičné lodi SMS Adria a v dalších letech působil u Hydrografického úřadu v Pule. V roce 1878 byl povýšen na praporčíka a jako nižší důstojník vystřídal službu na lodích různého typu, na palubě jachty Fasana navštívil v roce 1881 Anglii. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1885,^[3] poručík I. třídy 1888).^[4][5] V letech 1891–1895 působil jako pedagog na C. k. námořní akademii, kde vyučoval manévrování.^[6] Poté byl velitelem několika dělových člunů a v roce 1898 dosáhl hodnosti korvetního kapitána.^[7] Jako první důstojník na palubě křižníku SMS Kaiserin Elisabeth absolvoval v roce 1899 cestu na Dálný východ, kde se rakousko-uherské loďstvo zúčastnilo potlačení boxerského povstání v Číně.^[8]. Jako pobočník admirála Rudolf Montecuccoli poté ještě navštívil Japonsko.^[9]

V letech 1900–1902 byl zástupcem velitele C. k. námořní akademie v Rijece^[10] a k datu 1. ledna byl 1900 povýšen na fregatního kapitána.^[11][12] V letech 1902–1903 byl velitelem křižníku SMS Szigetvár^[13] a poté byl přednostou VII. oddělení u Námořního technického výboru. Dne 1. listopadu 1905 získal hodnost kapitána řadové lodě,^[14][15] následně byl velitelem na bitevních lodích SMS Monarch (1905–1906) a SMS Arpád (1906–1907).^[16] V letech 1907–1908 velel postupně dvěma dělostřeleckým výcvikovým lodím SMS Radetzky a SMS Adria.^[17]

K datu 1. ledna 1909 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[18][19] a na svých vlajkových lodích SMS Monarch a SMS Erzherzog Karl byl v letech 1909–1910 velitelem záložní eskadry.^[20] Mezitím také vykonával funkci zástupce prezidenta Námořního technického výboru.^[21] V letech 1911–1912 byl velitelem divize na vlajkové lodi SMS Erzherzog Franz Ferdinand.^[22] V září 1912 byl jmenován do funkce prezidenta Námořního technického výboru^[23] a 1. května 1913 dosáhl hodnosti viceadmirála.^[24][25][26]

Při příležitosti oslav narozenin císaře Františka Josefa dne 18. srpna 1913 se v přístavu Pula konala přehlídka a zkouška nových zbraní námořního dělostřelectva. Při manipulaci s municí došlo k výbuchu granátu v bezprostřední blízkosti admirála Lanjuse a jeho doprovodu. Na místě zahynuli tři důstojníci, došlo i ke zranění řady dalších osob včetně zástupce firmy Škoda, která munici dodávala. Karl Lanjus při explozi utrpěl destruktivní zranění obou dolních končetin a na jejich následky zemřel v nemocnici o čtyři dny později. S vojenskými poctami a za účasti široké veřejnosti byl pohřben na námořním hřbitově v Pule 25. srpna 1913.^[27]

V roce 1886 se v Pule oženil s Danicou Soykovou (1865–1933), dcerou vrchního lodního inženýra Morize Soyky. Z jejich manželství se narodily čtyři děti.^[28] Nejstarší dcera Hilda (1887–1957) byla manželkou německého zoologa Thilo Krumbacha (1874–1949), profesora univerzity v Berlíně. Syn Friedrich (1888–1940) působil ve státní správě a zabýval se genealogií.^[29]

Jeho mladší bratr August (1860-1916) sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti kontradmirála.

Byl uživatelem šlehtického titulu říšský hrabě, který rodina získala v roce 1757. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• Válečná medaile (1879)
• Vojenský záslužný kříž (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1899)
• Řád železné koruny III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• Řád červené orlice III. třídy (1899, Německo)
• Řád knížete Danila I. III. třídy (1899, Černá Hora)
• Řád Osmanie IV. třídy (1899, Osmanská říše)
• komandérský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1899, Papežský stát)
• komandérský kříž Řádu rumunské hvězdy (1902, Rumunsko)
• Řád Medžidie II. třídy (1907, Osmanská říše)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 287–292 (heslo Karl Franz Graf Lanjus von Wellenburg) ISBN 3-7648-2519-7

• Karl Lanjus von Wellenburg in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj