Rožmberská hrobka (Vyšší Brod)

Rožmberská hrobka
ve Vyšším Brodě
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém se hrobka nachází
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém se hrobka nachází
Základní informace
Sloh raná gotika
Výstavba mezi 1259 a poč. 14. století
Stavebník Vok I. z Rožmberka (klášter), hrobka asi až Jindřich I. z Rožmberka[1]
Poloha
Adresa Vyšší Brod, ČeskoČesko Česko
Ulice Klášter
Souřadnice 48°37′15,42″ s. š., 14°18′25,61″ v. d.
Další informace
Kód památky 25193/3-1489 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Vyšebrodský klášter)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rožmberská hrobka je pohřebiště českého šlechtického rodu Rožmberků a jejich příbuzných pánů z Krumlova v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšebrodském klášteře. V klášteře bylo mezi lety 1262 a 1612 pohřbeno 37 příslušníků rodu Rožmberků z deseti generací a čtyři členové rodu pánů z Krumlova. Hrobku spravují vyšebrodští cisterciáci, veřejnosti není přístupná.

Historie

Pohled na Vyšebrodský klášter od řeky Vltavy

Vyšebrodský klášter, který se nachází asi 30 kilometrů od hlavního rožmberského sídla Českého Krumlova, byl založen z iniciativy Voka I. z Rožmberka († 1262) v roce 1259 pro cisterciáky, kteří přišli z Wilheringu. Podle legendy se jednalo o akt poděkování, že se Vok zachránil z vln rozbouřené Vltavy, když se ji snažil na koni přebrodit a strhl ho proud.[2] Fundaci potvrdil pražský biskup Jan III. z Dražic 1. června 1259.[3] Kromě jiných funkcí plnil klášter už od svého založení roli rožmberské nekropole.

V hrobce se pohřbívalo po dobu 350 let. Patrně na začátku 16. století se kapacita hrobky naplnila, proto byly ostatky zasypány, a tak vzniklo nové patro pro pohřbívání. V roce 1583, kdy zemřela třetí manželka Viléma z Rožmberka, již v hrobce ovšem znovu nebylo místo, proto Vilém nechal zbudovat novou hrobku v presbytáři kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Sám v ní byl také pochován.[4] Petr Vok si chtěl jako nekatolík zbudovat vlastní hrobku v kostele sv. Trojice (sv. Jošta) v Českém Krumlově, ovšem v roce 1601 byl donucen kvůli vysokým dluhům Český Krumlov prodat císaři Rudolfu II, proto se rozhodl pro pohřby ve Vyšším Brodě.[5] Ve stejném roce zemřela Kateřina z Ludanic. Tehdy asi z nouze došlo k úpravám hrobky, prkna ze starých rakví byla vyrovnána ve východní části hrobky a kosterní pozůstatky pietně uloženy stranou. Vznikl tak prostor pro poslední dva pohřby.[6]

Pravděpodobně hned v roce 1612 po posledním pohřbu byl vstup do hrobky zasypán a zazděn.[7] Nekropole nebyla později ani v průběhu válečných let vyrabována, protože se nevědělo, kde přesně se nachází. Lidé do ní krátce nahlédli až v roce 1902. Důvodem k probourání klenby hrobky bylo hledání příčin poklesu schodů u oltáře.[8] Nedestruktivní průzkum hrobky proběhl v letech 2009, 2011 a 2021.[7] Primárním účelem bádání však nebyla hrobka samotná, nýbrž získání informací o podzemních dutinách a podmínkách v nich před plánovanou rekonstrukcí kostela.[9]

Legenda

Podle legendy členové rodu (nebo jen vladaři) nebyli pohřbeni v rakvích, ale sedí ve velkém podzemním sále v křeslech u kulatého stolu. Legendu vylíčil např. jezuitský literát a historik Bohuslav Balbín (1621–1688).

Dozvěděl jsem se také já od starců v klášteře vyšebrodském, kteří to spatřili, že i zde na stejný způsob rozmístění lze uzřít členy rožmberského rodu, přesněji řečeno jejich mrtvoly a kostry, sedět na stolicích ve velké komoře pod kněžištěm kostela. (Bohuslav Balbín)[10]

Ze světa legend je také tradovaná informace, že si ve své závěti poslední Rožmberk Petr Vok vymínil, že po jeho pohřbu do hrobky nikdo nevstoupí. Měl tak zabránit odhalení svých skandálních činů. Údajně totiž své předky sám obral o cennosti a prodal je, aby mohl umořit vysoké dluhy (podle článku v časopisu Zápisník č. 26 z roku 1968). Zachovaná závěť ovšem žádný zákaz neobsahuje.[9] Jiná varianta pověsti tvrdila, že tajemství rožmberské hrobky smí být rozluštěno teprve 400 let po smrti Petra Voka.[11]

Popis hrobky

Hrobka se nachází v severní třetině presbytáře a sama pohřební komora má rozlohu přibližně 15 metrů čtverečních. Vchod do pohřební komory byl od západu z příčné lodi přes obdélnou vstupní šachtu, ve které bylo příkré schodiště s asi deseti stupni.[pozn. 1] Šachta byla druhotně zasypána písčitohlinitým sedimentem. Vstup v úrovni podlahy kryl kdysi velký náhrobní kámen, který se však nezachoval.[12]

Pohřební komora má půdorys 5,3 x 2,8 metru a výšku až 2,6–2,7 metru.[13] Svými rozměry je srovnatelná s panovnickými hrobkami. Valená klenba, na které jsou patrny otisky dřevěného šalování, je vyzděna z lomového kamene.[14] Na západní straně komory se nachází vstupní otvor o velikosti 0,7 x 0,89 metru lemovaný nezdobeným žulovým ostěním, později uzavřený velkými kamennými deskami. Jedná se asi o nejmladší stavební úpravy až po pohřbu Petra Voka. Otvor je příliš malý, aby jím sarkofág velmože prošel.[15]

Podzemní místnost se skládá ze dvou podlaží, z dolního zasypaného a horního volného s dochovanými sarkofágy. Původní podlahu v hloubce 3,52 metru pod podlahou chóru tvoří kamenný štět.[16] V této úrovni se původně ukládaly dřevěné rakve s ostatky. Patrně na počátku 16. století byla hrobka zaplněna.[4] Proto byla zavezena hlinitopísčitým sedimentem do výšky 1,25 metru. Tato zavážka v největší hloubce o mocnosti 35 cm obsahuje zbytky zetlelého dřeva z rozpadlých rakví a větší obsah fosfátů z rozložených lidských těl.[16]

Horní nezasypané podlaží má výšku pouhých 1,5 m.[17] Podlahu tvoří zhutněný zásyp,[18] na kterém jsou úlomky zetlelých rakví. Vrchol klenby je ve výšce 1,5 m.[17] V 16. století zde mohlo být uloženo kolem deseti dřevěných rakví,[4] jejichž zbytky se nacházejí ve východní části komory.[19] Naskládaná prkna dosahují výšky až 60 cm.[20] V západní polovině uprostřed místnosti jsou dva cínové sarkofágy, z nichž pravý (jižní) patří Petru Vokovi. Levý (severní) sarkofág, který stojí přímo u zdi, je dva metry dlouhý, 70 cm široký 64 cm vysoký.[21] Je zdoben horizontálními a vertikálními lištami a reliéfními maskarony s železnými kruhy v tlamách. Erby po stranách nebyly objeveny.[22] Původně byl asi sarkofág zamýšlený pro Kateřinu z Ludanic.[pozn. 2] Nakonec v něm mohly být společně uloženy ostatky z degradovaných dřevěných rakví právě před pohřbem Kateřiny z Ludanic, pro kterou se hledalo místo.[23] Na levém sarkofágu byla před pohřbem Petra Voka položena dubová rakev identifikovaná jako místo posledního odpočinku Kateřiny z Ludanic.[24]

Sarkofág Petra Voka

Cínový sarkofág měří 209 cm na délku a 64 cm na výšku. Rozšiřuje se, proto má šířku od 71 cm u nohou do 84 cm u hlavy nebožtíka. Nespočívá na nosných nohách.[pozn. 3] Snad předpokládali, že by se truhla zabořila do násypu. Dno a víko jsou zdobeny jednoduše profilovanými lištami, z nichž vycházejí lizény – čtyři rohové, po dvou na každém čele a po šesti na každé straně. Užší pole mezi lizénami zdobí cínové plastiky maskaronů, do jejich tlam byly připevněny pocínované železné kruhy, které byly určeny k přenášení sarkofágu. Celkem jich je osm – po jednom v čelech a po třech na bočnicích. Pole s držáky jsou dále zdobeny technikou rytí a tepání. Opakuje se v nich symbol Ω (omegy) – posledního písmene řecké alfabety. Středová pole bočnic zdobí celkem čtyři erby Petra Voka s knížecí korunkou v oválných vavřínových věncích bez polychromie. Jsou symbolicky připevněny hlavou dolů, což připomíná vymření rodu. Ústředním motivem víka je reliéf Ukřižování Krista. K víku je připevněn železnými šrouby právě v těch místech, kde byl Ježíš ukřižován. Výška kříže je 120 cm, zatímco samotná figura Krista měří 66 cm. V horní části nad horizontálním břevnem kříže je páska s nápisem INRI. Písmena jsou 3 cm vysoká. V dolní části kříže je páska s nápisem SANGVIS . JESV . CHRISTI . FILII . / DEI . PVRGAT . NOS . ABOMNI . PECATO, to znamená Krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu. Písmena jsou 14–17 mm vysoká. U paty kříže je reliéf lidské lebky s dvojicí zkřížených kostí.[pozn. 4] Nad Ukřižováním je velká nápisová kartuše o velikosti 55 x 19 cm.

ILLVSTRIS[SIMVS] : PRINCEPS : ET . DOMINVS . D[OMI]N[VS].
PETRVS . WOK. VRSINVS . GVBERNATOR . RO
SENBERGIACAE . DOMVS . VLTIMUS. VITAM
CVM . MORTE . COMMVTAVIT . IN . ARCE . SVA .
TREBONENSI . V. DIE . NOVEMB[RIS] . ANTE . DILV
CVLVM . ANNO . CHRISTI . M.DC.XI . HIC . SEPVLT[VS]

Nápis v latině může být přeložen do češtiny jako Nejosvícenější kníže a pán, pan Petr Vok Ursinus, poslední vladař dobu rožmberského zaměnil život za smrt na svém třeboňském zámku dne 5. listopadu, před svítáním, léta Kristova 1611. Zde je pohřben. V textu je 18 ligatur (spojených dvouznaků), zde znázorněny podtržením. Kontrakce měla praktický účel, aby se text vešel do omezeného prostoru. Ze stejného důvodu jsou v prvním řádku dvě slova zkrácena suspenzí. Písmena jsou 2 cm vysoká. Sarkofág odlil konvář Jáchym ze Soběslavi, podepsal se na předním čele v pravém rohu zkratkou IM.[27]

Petr Vok měl při pohřbu nasazen na levé ruce prsten, po jeho pravém boku byl položen meč a rožmberské pečetě v červeném aksamitovém sáčku.[28]

Rakev Kateřiny z Ludanic

Podle zpráv Václava Březana bylo tělo Kateřiny z Ludanic uloženo ve dvou dřevěných rakvích. Vnitřní rakev byla vystlána vonnými bylinkami a kořením. Na vnitřní stranu víka vnější rakve Petr Vok napsal jakýsi vzkaz, který nikdo neměl spatřit.[29][pozn. 5] Na víko vnější rakve byly připevněny plechové (měděné) desky.[pozn. 6] Na horní byl text Blahoslavení mrtví, kteříž v Pánu umírají; duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich. V Zjevení v XIV. kapitole. Pod textem byl krucifix a klečící zesnulá s textem Beránku boží, v ruce tvé poroučím duši mú. Dále hlavní informace Kateřina Rožmberská z Ludanic život svůj v Pánu dokonala léta Páně 1601 v pátek po Božím těle, jinak 22. dne měsíce června, ráno tři čtvrti před hodinou sedmou na půl orloji, v letech věku svého třiceti čtyřech. Pán Bůh rač jí veselé a utěšené vzkříšení dáti. Následoval erb. Pod ním text 1. Kor. XV v. 56: Musí zajisté toto porušitedlné tělo obléci neporušitedlnost a smrtedlné toto obléci nesmrtedlnost. Augustinus: Kdo žádá rozdělení s tělem a býti s Kristem, není mu těžko umříti, ale těžko mu živu býti, a ten s utěšením libě umírá.[30][32]

Pouze v této rakvi byly při průzkumech v letech 2011 a 2021 viditelné kosterní ostatky.[33]

Cenné archeologické nálezy

Na víku sarkofágu Petra Voka byl v roce 2011 nalezen renesanční zlatý dámský prsten, který musel vypadnout ze sousední dřevěné rakve. Zdobí ho drahé kameny a barevný email.[19] Řadí se ke snubním prstenům, tento konkrétní typ se označuje jako gimmel ring, který byl v 15. a 16. století oblíbený hlavně v Anglii a německých zemích. Fakticky se jedná o dvojici prstenů, které jsou navrženy tak, že do sebe zapadají. Tyto snubní prsteny nosili snoubenci obvykle do svatby, poté si oba navlékla novomanželka a oba na jednom prstu utvořily celek.[34] Dá se předpokládat, že druhý prsten je v rakvi Petra Voka,[pozn. 7] protože jeho osobní pečetní prsten se safírem je uložen v třeboňském archivu.[36]

Vedle cínové truhly Petra Voka se nahoře nachází mohutná dubová rakev, ze které bylo v minulosti odstraněno víko a ve které se kromě luxusních dámských šatů a jiných textilií nachází masivní zlatý řetěz, jehož podoba odpovídá šperku na portrétu Evy z Rožmberka († 1591), sestry Petra Voka.[37]

Rožmberský epitaf

Rožmberský epitaf

Pozdně gotický rožmberský epitaf z červeného mramoru asi z poslední třetiny 15. století je zazděný v severní zdi kněžiště klášterního kostela poblíž rožmberské hrobky. Ústředním motivem je rožmberský jezdec, motiv, který je znám i z pečetí. Jezdec v plné zbroji drží v pravé ruce meč a v levé stříbrný štít s červenou růží. Stejně barevná růže zdobí jako klenot rytířovu přilbu. Rytíř je zasazený do iluzivní gotické architektury, tvořené několika oblouky, fiálami, kraby a křížovou kytkou. V horním pravém rohu je erb zakladatele kláštera Voka I. z Rožmberka a v levém jeho manželky Hedviky ze Schaunbergu. Epitaf zdobí i znaky příbuzných. Nad jezdcem je na levém svorníku arkatury zpodobněn erb pánů z Hradce (zlatá růže na modrém poli) a na pravém erb pánů z Ústí (černá růže na zlatém poli). V pravém zkoseném horním rohu desky je erb pánů z Landštejna (stříbrná růže na červeném poli) a v dolním opět erb pánů z Ústí. Levé zkosené rohy zdobí maskarony.[38][39]

Vpravo od jezdce je nápisová páska ve tvaru písmene S s vyrytým zlaceným nápisem v latině Wok d´rosnberk primus fundator huius loci, to znamená Vok z Rožmberka první zakladatel tohoto místa. Na zešikmených obrubách desky je dole, vpravo a nahoře původní plastický zlacený nápis Primate originis princi / pum De ursinis generosurum de Rosenbergk fundatorum / huius loci hic est sepultura, to znamená Zde je hrob pánů z Rožmberka, zakladatelů tohoto místa, s předností původu od knížat Orsini. Na levé obrubě je dopsaný, nikoliv vyrytý nápis Ultimus Fundator Petrus Wok moritur A. Mdcxi. Orate pro eis, to jest Poslední zakladatel (míněno Rožmberk), Petr Vok, zemřel roku 1611. Modlete se za něj.[40][39] Text je psán gotickou minuskulou.[41] Autor epitafu pravděpodobně pocházel z Horních Rakous nebo Bavorska.[42][39]

Seznam pohřbených

V klášteře bylo pohřbeno 24 mužů a 17 žen z rodu pánů z Rožmberka a Krumlova.[43] Někteří, především ti z prvních generací, nemuseli být pohřbeni přímo v této hrobce, ale někde jinde v klášterním komplexu. Např. tělo a hlava popraveného Záviše z Falkenštejna byly pohřbeny odděleně v kapitulní síni.[1] Zakladatel kláštera Vok I. z Rožmberka byl pravděpodobně pohřben na čestném místě v ose kostela přímo před hlavním oltářem.[44] Je možné, že velká pohřební komora byla zbudována teprve Vokovým synem Jindřichem I., protože jistě do ní byla pohřbena až v roce 1307 Alžběta z Dobrušky.[1] V hrobce samotné tak bylo pravděpodobně uloženo 35 těl.[1]

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[45][46][47] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Rožmberků, modře pánů z Krumlova, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do obou rodin. Červeně jsou vyznačeni rožmberští vladaři. Generace jsou počítány od Vítka I. z Prčice († 1194). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řa-dí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 3. Vok I. z Rožmberka Vítek III. z Prčice a Plankenberka
před 1194 – po 1244		 Hedvika ze Schaunbergu
† 1315		 Asi pohřben v hrobu v ose kněžiště.[44] Zakladatel kláštera s rodovou nekropolí, vnuk Vítka I. z Prčice († 1194). Nejvyšší maršálek Českého království (1255–1262).

Narodily se mu následující děti:

Manželka byla pohřbena v klášteře Rein.

3. 6. 1262 Štýrský Hradec Kunhuta z Schönheringu
2. 4. Vítek VI. z Rožmberka Vok I. z Rožmberka (č. 1)
22. 9. 1277 Hedvika ze Schaunbergu
† 1315
3. 5. Záviš z Falkenštejna z rodu pánů z Krumlova snad 1250 Budivoj I. z Krumlova
před rokem 1220 – kolem roku 1272		 asi 1281:
Kunhuta Uherská (Haličská) z rodu Rurikovců
1245 – 9. 9. 1285 Praha		 Pohřben v kapitulní síni.[1][pozn. 8] Jeho manželka Kunhuta byla českou královnou (1261–1278), dále rakouskou, štýrskou, korutanskou a kraňskou vévodkyní. Byla pohřbena v Anežském klášteře v Praze. Jejím prvním mužem byl pátý český král Přemysl Otakar II. (králem 1253–1278).
24. 8. 1290 Hluboká nad Vltavou Perchta (Berta) z Falkenštejna
4. 5. 1288:
Alžběta Kumánka (Uherská) z rodu Arpádovců
snad 1255 – 1322
4. (5.) Ofka
Jindřich z Krumlova (č. 5)
6. 6. 1300
5. 5. Jindřich z Krumlova Vítek I. z Krumlova
před rokem 1220–1277		 Ofka (č. 4)
6. 5. před r. 1302 Sibyla
6. 5. Vok II. z Krumlova Vítek I. z Krumlova
před rokem 1220–1277
Ultimus familiae.
5. 1. 1302 Sibyla
7. (4.) Alžběta z Dobrušky
Jindřich I. z Rožmberka (č. 8) Narodily se jí následující děti:
  • 1. Johana, provd. z Michalovic († 1317; č. 9)
  • 2. Markéta, provd. ze Strakonic († 1357; č. 13)
  • 3. Anežka, provd. z Lipé
  • 4. dcera, provd. z Kravař
  • 5. Jindřich
  • 6. Petr I. († 1347; č. 11)
22. 1. 1307
8. 4. Jindřich I. z Rožmberka Vok I. z Rožmberka (č. 1) Alžběta z Dobrušky (č. 7) Nejvyšší zemský komorník Českého království (1301–1310).
4. 7. 1310 Hedvika ze Schaunbergu
† 1315
9. 5. Johana z Rožmberka Jindřich I. z Rožmberka (č. 8) Jan I. z Michalovic
† 1306
3. 2. 1317 Alžběta z Dobrušky (č. 7)
10. (5.) Viola Těšínská z rodu Piastovců 1290 Těšín Měšek I. Těšínský
1252/1256 – 27. srpna 1315		 5. 10. 1305 Brno:
Václav III. z rodu Přemyslovců
6. 10. 1289 Praha – 4. 8. 1306 Olomouc		 Česká a polská královna (1305–1306).
21. 9. 1317
Petr I. z Rožmberka (č. 11)
11. 5. Petr I. z Rožmberka, zv. Kajícník
Jindřich I. z Rožmberka (č. 8) Viola Těšínská (č. 10) Hlava rodu (1310–1347), nejvyšší zemský komorník Českého království (1310–1319, 1325–1347). Je považován za druhého fundátora Vyšebrodského kláštera. Mecenáš devíti deskových obrazů Mistra vyšebrodského oltáře.
14. 10. 1347 Alžběta z Dobrušky (č. 7) Kateřina (snad) z Vartenberka (č. 12)
12. (5.) Kateřina (snad) z Vartenberka
Petr I. z Rožmberka (č. 11) Narodily se jí následující děti:
  • 1. Kateřina, provd. ze Šternberka
  • 2. Anna, provd. z Lipé a poté z Hradce († 1388)
  • 3. Marcela "Mecela", provd. z Leuchtenbergu († 1380)
  • 4. dcera, provd. z Kunštátu
  • 5. dcera, provd. z Potštejna
  • 6. dcera, provd. z Kamenice
  • 7. Jindřich II. († 1346, padl v bitvě u Kresčaku)
  • 8. Petr II. († 1384)
  • 9. Jan I. († 1389; pohřben v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni)
  • 10. Oldřich I. († 1390; č. 17)
  • 11. Jošt I. (1343–1369)
7. 4. 1355
13. 5. Markéta z Rožmberka Jindřich I. z Rožmberka (č. 8) Bavor III. ze Strakonic
(† 1318)		 Manžel byl pohřben v klášteře Zlatá Koruna.[47]
14. 6. 1357 Alžběta z Dobrušky (č. 7)
14. 6. Jošt I. z Rožmberka Petr I. z Rožmberka (č. 11) Anežka z Wallsee (č. 19) Hlava rodu (1347–1369), nejvyšší zemský komorník Českého království (1347–1351).
24. 6. 1369 Kateřina z Vartenberka (č. 12)
15. 6. Petr II. z Rožmberka 1326 Český Krumlov Petr I. z Rožmberka (č. 11) Anežka z Wallsee (č. 19) Probošt kolegiální kapituly Všech svatých na Pražském hradě (1355–1384).
16. 11. 1384 Vyšší Brod Kateřina z Vartenberka (č. 12)
16. (6.) Alžběta (Eliška) z Vartenberka
Oldřich I. z Rožmberka (č. 17) Narodily se jí následující děti:
  • 1. Anna, provd. z Monfortu († po 1409)
  • 2. Anežka, provd. z Walsee († po 1408)
  • 3. Jindřich III. (1361–1412; č. 20)
12. 3. 1387
17. 6. Oldřich I. z Rožmberka Petr I. z Rožmberka (č. 11) Alžběta z Vartenberka (č. 16) Hlava rodu (1369–1390).
4. 3. 1390 Kateřina z Vartenberka (č. 12)
18. (7.) Barbora ze Schaunbergu
1380:[47]
Jindřich III. z Rožmberka (č. 20)		 Narodily se jí následující děti:
  • 1. Lidmila († mladá)
  • 2. Petr III. (1381–1406)
6. 3. 1398
19. (6.) Anežka z Wallsee
Petr II. z Rožmberka (č. 15)
12. 5. 1402
20. 7. Jindřich III. z Rožmberka Oldřich I. z Rožmberka (č. 17) 1380:[47]
Barbora ze Schaunbergu (č. 18)		 Hlava rodu (1390–1412), nejvyšší purkrabí Českého království.
28. 7. 1412 Alžběta z Vartenberka (č. 16) 1399:[47]
Alžběta z Kravař (č. 21)
21. (7.) Alžběta (Eliška) z Kravař (z Plumlova)
1399:
Jindřich III. z Rožmberka (č. 20)		 Narodily se jí následující děti:
  • 1. Oldřich II. (1403–1462; č. 23)
  • 2. Kateřina, provd. z Wallsee (1405 – po 1454)
  • 3. Jan (1407–1462)
25. 7. 1444
22. 9. Jindřich IV. z Rožmberka Oldřich II. z Rožmberka (č. 23) Anežka ze Schaunbergu
† před 13. 5. 1461		 2. vladař domu rožmberského (1451–1457), vrchní hejtman ve Slezsku.
25. 1. 1457 Kateřina z Vartenberka
† 1436
23. 8. Oldřich II. z Rožmberka
13. 1. 1403 Jindřich III. z Rožmberka (č. 20) Kateřina z Vartenberka
† 1436		 Hlava rodu od roku 1412, 1. vladař domu rožmberského (1418–1451), nejvyšší purkrabí Českého království.

Narodily se mu následující děti:

28. 4. 1462 Alžběta (Eliška) z Kravař (č. 21)
24. 9. Jan II. z Rožmberka, zv. Pokojný Oldřich II. z Rožmberka (č. 23) 1454:[47]
Anna Hlohovská (č. 25)		 3. vladař domu rožmberského (1457–1472), vrchní hejtman ve Slezku.
8. 11. 1472 Kateřina z Vartenberka
† 1436
25. (9.) Anna Hlohovská z rodu Piastovců Jindřich IX. Starší Hlohovský
† 1467		 1454:[47]
Jan II. z Rožmberka (č. 24)		 Narodily se jí následující děti:
  • 1. Jindřich V. (1456–1489; č. 26)
  • 2. Kateřina, provd. Šternberková (1457–1521; pohřbena v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni)
  • 3. Vok II. (1459–1505; č. 28)
  • 4. Markéta (1460–?), jeptiška
  • 5. Barbora, provd. Biberštejnová (1460 – po 1474)
  • 6. Petr IV. (1462–1523; č. 30)
  • 7. Hedvika, provd. z Grafeneggu, poté z Boskovic, naposledy ze Starhembergu (1464–1520)
  • 8. Eliška, provd. Hardeggová (1466–1507)
  • 9. Johana (1467–1482; pohřbena v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni)
  • 10. Oldřich III. (1471–1513)
17. 12. 1483 Hedvika Slezská
26. 10. Jindřich V. z Rožmberka 25. 6. 1456 Jan II. z Rožmberka (č. 24) 4. vladař domu rožmberského (1472–1475), dušenvě nemocný.[49]
21. 5. 1489 Rožmberk nad Vltavou[49] Anna Hlohovská (č. 25)
27. (10.) Alžběta (Eliška) z Kravař a ze Strážnice
Petr IV. z Rožmberka (č. 30) Narodila se jí dcera Barbora, která však zemřela v mládí.
1. 5. 1500
28. 10. Vok II. z Rožmberka 18. 7. 1459 Jan II. z Rožmberka (č. 24) Markéta z Gutštejna
† 1524[47] 		5. vladař domu rožmberského (1475–1493), zemský hejtman v Čechách.

Narodily se mu následující děti:

1. 9. 1505 Anna Hlohovská (č. 25)
29. 10. Oldřich III. z Rožmberka 17. 1. 1471 Jan II. z Rožmberka (č. 24)
4. 11. 1513 Anna Hlohovská (č. 25)
30. 10. Petr IV. z Rožmberka
17. 1. 1462 Jan II. z Rožmberka (č. 24) Alžběta z Kravař (č. 27) 6. vladař domu rožmberského (1493–1523), zemský hejtman v Čechách.
9. 10. 1523 Anna Hlohovská (č. 25)
31. 11. Jindřich VII. z Rožmberka 15. 1. 1496 Vok II. z Rožmberka (č. 28) 7. 11. 1520:
Magdaléna ze Šternberka
† 28. 6. 1521		 7. vladař domu rožmberského (1523–1526).
18. 8. 1526 Markéta z Gutštejna
† 1524		 26. 11. 1522:
Anna z Hradce[pozn. 9]
po 5. 10. 1570
32. (11.) Bohunka (Vendelína) ze Starhembergu
1529:
Jošt III. z Rožmberka (č. 35)		 Narodila se jí dcera:
27. 1. 1530
33. 12. Ferdinand Vok z Rožmberka 27. 4. 1531 Jošt III. z Rožmberka (č. 35)
9. 12. 1531 Anna z Rogendorfu (č. 38)
34. 11. Jan III. z Rožmberka 24. 11. 1484 Vok II. z Rožmberka (č. 28) 8. vladař domu rožmberského (1526–1532), nejvyšší převor českých johanitů.
29. 2. 1532 Markéta z Gutštejna
† 1524
35. 11. Jošt III. z Rožmberka 30. 6. 1488 Vok II. z Rožmberka (č. 28) 1529:
Bohunka (Vendelína) ze Starhembergu (č. 32)		 9. vladař domu rožmberského (1532–1539).
15. 10. 1539 Markéta z Gutštejna
† 1524		 17. 7. 1530 Augsburg:
Anna z Rogendorfu (č. 38)
36. 11. Petr V. z Rožmberka, zv. Kulhavý 17. 12. 1489 Vok II. z Rožmberka (č. 28) 10. vladař domu rožmberského (1539–1545).
6. 11. 1545 Markéta z Gutštejna
37. (12.) Kateřina Brunšvická 28. 5. 1534 Münden Erich I. Brunšvicko-Kalenberský
28. 2. 1557 Münden:[50]
Vilém z Rožmberka
10. 3. 1535 zámek Schützendorf, Horní Rakousy – 31. 8. 1592 Praha		 [pozn. 10] Byla luteránského vyznání, bezdětná. Sestra Ericha II.
10. 5. 1559 Karlovy Vary[52] Alžběta Braniborská
38. (11.) Anna z Rogendorfu Volfgang z Rogendorfu
29. 1. 1483 – srpen 1540 Budín, padl		 17. 7. 1530 Augsburg:
Jošt III. z Rožmberka (č. 35)		 Narodily se jí následující děti:
5. 9. 1562 Alžběta z Liechtensteinu
asi 1483 – 21. 8. 1517
39. (12.) Žofie Braniborská z Hohenzollernu 14. 12. 1541 Berlín Jáchym II. Braniborský z rodu Hohenzollernů
14. 12. 1561 Berlín:[53]
Vilém z Rožmberka
10. 3. 1535 zámek Schützendorf, Horní Rakousy – 31. 8. 1592 Praha		 Byla luteránského vyznání, bezdětná. Zemřela po dvoudenní nemoci ve věku 22 let.[54]
27. 6. 1564 Český Krumlov[54] Hedvika Jagellonská
40. (12.) Kateřina z Ludanic
asi 1567 Václav z Ludanic
14. 2. 1580 Bechyně:[55]
Petr Vok z Rožmberka (č. 41)		 Její tělo bylo po tři dny vystaveno v Erbovní světnici na zámku v Českém Krumlově,[pozn. 11] 20. 7. 1601 tělo přeneseno do kostela sv. Trojice na Latránu,[30] ve Vyšším Brodě pohřbena 29. 3. 1602 za přítomnosti manžela, Volfa Novohradského z Kolowrat a Jana Zrinského ze Serynu.[4][57][5] Ultima familiae, bezdětná. Zemřela ve věku 34 let.[30]
22. 6. 1601 Český Krumlov[5] Johana Meziříčská z Lomnice
41. 12. Petr Vok z Rožmberka
1. 10. 1539 Český Krumlov Jošt III. z Rožmberka (č. 35) 14. 2. 1580 Bechyně:[55]
Kateřina z Ludanic (č. 40)		 Tělo bylo pitváno a nabalzamováno, od 8. 11. 1611 bylo tělo vystaveno v chladné přízemní místnosti, 15. 11. bylo uloženo do dřevěné rakve, 17. 12. bylo uloženo do cínové rakve, 30. 1. 1612 se konal smuteční průvod s rakví po Třeboni ze zámku přes náměstí do kostela sv. Jiljí a konečně 1. 2. byly ostatky uloženy do hrobky ve Vyšebrodském klášteře.[58][59][pozn. 12][pozn. 13] Ultimus familiae, 12. vladař domu rožmberského (1592–1611). Zemřel na zámku v Třeboni ve věku 72 let v přítomnosti svých dědiců – novoutrakvisty Jana Jiřího ze Švamberka na Orlíku († 1617) a Jana Zrinského ze Serynu (č. x612).[28]
6. 11. 1611 Třeboň Anna z Rogendorfu (č. 38)

Jan Zrinský

Synovec Viléma a Petra Voka z Rožmberka Jan Zrinský ze Serynu byl pohřben pod podlahou kaple sv. Benedikta. Přestože nebyl katolického vyznání, byl pohřben v cisterciáckém klášteře. Generace je uvedena v rožmberské linii po matce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
x612. (13.) Jan Zrinský ze Serynu 1565 Čakovec Mikuláš Zrinský ze Serynu
asi 1518 – 7. 9. 1566 Szigetvár 		7. 11. 1600 Český Krumlov:
Marie Magdaléna Novohradská z Kolowrat
† 1660[62][63][pozn. 14] 		Tělo bylo pitváno a nabalzamováno, poté vystaveno v zámecké kapli hradu Rožmberk,[64] 11. 4. 1612 uloženo do cínové rakve a téhož dne pochováno ve Vyšebrodském klášteře. Nad hrobkou byla zavěšena jeho osobní zbroj a posmrtný štít.[65][pozn. 15] Evangelík. V roce 1593 byl přijat do českého panského stavu. Vlastnil hrad a panství Rožmberk (od roku 1597), dále pak Libějovice a patronátní právo k Vyššímu Brodu (krátce v letech 1611–1612). Zemřel 23 dní po pohřbu svého strýce Petra Voka. Jeho pohřeb uspořádal dědic Jan Jiří ze Švamberka.[68]
24. 2. 1612 Rožmberk nad Vltavou[69] Eva z Rožmberka
12. 4. 1537 Český Krumlov – srpen 1591 Mantova

Hrobku zdobí honosný figurální náhrobek z červeného mramoru. Zhotovil ho kameník Jan Baptista Späcz z Lince, práci dokončil asi rok po úmrtí Zrinského. Deska má rozměry 1,28 x 2,28 metru, je sofistikovaně zapuštěna v dlažbě kaple a zakryta jednokřídlými padacími dveřmi o rozměrech 0,98 x 1,98 metru v úrovni podlahy. Pod dveřmi je deska prohloubena o třicet centimetrů a v ní je ve vysokém reliéfu vytesána 1,98 metru vysoká ležící postava hraběte. Jan Zrinský je zpodobněn jako muž s knírem a krátkou bradkou, je oděn do ozdobného plátového brnění maxmiliánského typu, jeho hlava spočívá na polštáři a kolem krku má španělské okruží. Nalevo je opásán dlouhým mečem, napravo dýkou. Jeho zkřížené ruce, které spočívající na břiše, jsou oblečeny do plátových rukavic. U nohou v rohu vpravo je helmice, zatímco vlevo je svisle půlený erb Zrinských (čtyři perutě a věž na hradební zdi s cimbuřím mezi dvěma hvězdami). Kolem náhrobku v úrovni podlahy a dveří je latinský nápis ILLVSTR + AC + GENEROS + D + D + IOANNES + COMES + A + ZRINIO + IN + CHZIAKATHVRV + ET + EVERAV + DNS + IN + ROSENBERG + S. C. M. A. + CONS + OBIIT + 24 FEBR + ANO + DNI + MDCXII.[70]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Schodiště symbolicky klesá východním směrem.
  2. ↑ Platba 45 kop grošů Joachimovi konváři z města Soběslavě a Vítovi synu za udělání nové truhly cínové k pohřbu Její Milosti.[22]
  3. ↑ Sarkofágy ze stejného období mívají kovové nohy ve tvaru andělských hlaviček, zvířecích tlap nebo zdobených koulí. Srovnej cínový sarkofág císaře Rudolfa II. († 1612), měděný sarkofág Jana Jiřího ze Švamberka († 1617) nebo olověné sarkofágy císařovny Anny Tyrolské († 1618) a jejího manželke císaře Matyáše Habsburského († 1619).[25]
  4. ↑ Lebka pravděpodobně připomíná Golgotu, kopec na kterém byl Ježíš Kristus ukřižován a který svým tvarem připomíná lebku. Možná však upomíná na Rožmberský řád lebky, který Petr Vok založil a jehož byl prvním velmistrem. Řádovým heslem bylo Memento Mori (Pamatuj na smrt) a Cogita Aeternitatem (Rozjímej o věčnosti).[26]
  5. ↑ Popsal to Václav Březan: Julii dne 20. tělo mrtvé dobré paměti paní Kateřiny Rožmberské do druhé truhly dřevěné dáno, do kteréž na víku vnitř pan vladař napsal a žádnému na to hleděti nedal.[30]
  6. ↑ Platba v roce 1601 Honzovi Dornovi zlatníku na dílo kříže měděného 30 kop, dále také v roce 1601 Jakubovi kotláři z Krumlova dáno na 4 plechy měděné na víko k truhle Její Milosti 11 kop 8 grošů 4 denáry a konečně v letech 1601–1602 Honzovi Dornovi na dílo měděného epitafium na J[ej]i. M[ilos]ti. slavné paměti paní 30 kop.[31]
  7. ↑ 17. decembris mrtvé tělo pána z Rožmberka v truhle dřevěné zabito, davše mu na ruku levú prstýnek a k pravici po straně meč položivše a na něj pod ruce pečeti v červeným aksamitovém [!] pytlíku. A hned dáno do truhly cínové a zaletováno.[35]
  8. ↑ Obdobně se v kapitulní síni nachází hrobka Babenberků v klášteře Heiligenkreuz nebo Kuenringů v klášteře ve Zwettlu (Světlé).[48]
  9. ↑ Ovdovělá Šternberská
  10. ↑ Podle Václava Březana byl její náhrobní nápis následující:
    Přeslavná Kateřina zde pod tímto náhrobkem leží
    — milená byla to kdys vévody Ericha dceř.
    Otcem vlasti se zval, tak výborně spravoval Brunšvik,
    nadmíru statečný muž, jehož měl v oblibě lid.
    Skvělá byla i máti, která se zrodila v Marce
    — za vzor by sloužiti mohla hlubokou zbožností svou.
    Paní z tak slavného rodu se, Viléme, dostala tobě,
    abys jí manželem byl, v potomka naději měl.
    Protos´ dal ženu svou převézt, by povila v Karlových Varech,
    ale tam osudem zlým skonala mladičký věk.
    Mrtvě zrozené dítě již zůstane bez vaší lásky
    — duše kéž spojí se v nebi za svitu třpytivých hvězd.[51]
  11. ↑ Erbovní světnice zanikla před polovinou 18. století.[56]
  12. ↑ Dne 20. ledna 1612 zemřel císař Rudolf II., proto se pohřbu nezúčastnili nejvyšší zemští úředníci, protože museli být přítomni v Praze.[60]
  13. ↑ Pohřební štít, který vytvořil Jan Blumberger, se dochoval a od roku 1843 je ve sbírkách Národního muzea v Praze. Má oválný tvar, na výšku měří 100 cm, na šířku 90 cm. Tvoří ho dřevěná podložka potažená textilií částečně zatkanou zlatými a stříbrnými drátky a dracouny. Náměty na štítě byly vytvořeny našitím látek a vyšíváním. Ústředním motivem je erb pánů z Rožmberka s přilbou a korunou. Klenotem je červená pětilistá růže. Okraj zdobí dva úzké vavřínové věnce, mezi nimiž je dokola nápis ANNO · 1612 · DIE · 6 · NOVEMB: OBIIT · ILLVSTRISS: PETRVS · WOK · VRSIN: DOMIN · DE · ROSENBERG · ET · VLTIM: GVBERNATOR · DOMV: ROSNBERGIAE.[61]
  14. ↑ Marie Magdaléna se podruhé provdala za Martina de Hoeff-Huertu, pána na Velharticích (okolo 1580 – 13. 12. 1637 Písek, pohřben v Praze) a potřetí 21. prosince 1636 v Udine za Vavřince z Attemsu († 1655/56).[62][63]
  15. ↑ Pohřební štít se dochoval. Je oválného tvaru, tvoří ho dřevěná podložka potažená zlatohlavem. Náměty na štítě byly vytvořeny našitím látek a vyšíváním. Ústředním motivem je erb hrabat Zrinských ze Serynu s přilbou a korunou. Klenotem je okřídlený drak. Okraj zdobí dva úzké vavřínové věnce, mezi nimiž je dokola nápis ILLVSTRIS + ET + GENEROSISS + D + D + IOANNES + COMES + A + SERIN + IN + TSCHAKATVRN +ET + EBERAV + D + A + ROSNBERG + ET + LYBOWIZ + OBYT + 24. FEBR. Letopočet 1612 je na volné ploše štítu pod klenotem.[66] Později se štít stal součástí sbírek klášterního muzea.[67]

Reference

  1. ↑ a b c d e ŠINDELÁŘ, Jiří, a kol. Rožmberská hrobka. Příběh hledání. Mladá Vožice: Naše historie z. s., 2022. 208 s. ISBN 978-80-11-02311-9. S. 64. Dále jen Rožmberská hrobka. Příběh hledání. 
  2. ↑ HAJNÁ, Milena. Rožmberkové : cestovní průvodce. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2011. 302 s. ISBN 978-80-85033-32-8. S. 209. 
  3. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 21
  4. ↑ a b c d Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 55
  5. ↑ a b c KRÁL, Pavel. Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2004. 320 s. ISBN 80-7040-697-6. S. 221. (Monographia historica. Editio Universitatis Bohemiae Meridionalis. 4.). Dále jen Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku. 
  6. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 55–56
  7. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 13
  8. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 31–32
  9. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 34
  10. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 29
  11. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 40
  12. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 44
  13. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 43
  14. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 57
  15. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 58
  16. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 41–42
  17. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 36
  18. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 41
  19. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 46
  20. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 56
  21. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 61
  22. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 145
  23. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 157–158
  24. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 155
  25. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 95
  26. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 98
  27. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 94–102
  28. ↑ a b Dvory velmožů s erbem růže, s. 191
  29. ↑ Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, s. 161
  30. ↑ a b c d Životy posledních Rožmberků II, s. 556
  31. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 151
  32. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 148–151
  33. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 154
  34. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 176
  35. ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 633
  36. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 178
  37. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 50–51
  38. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 65–67
  39. ↑ a b c Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. Příprava vydání Martin Gaži. České Budějovice: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. 204 s. S. 114. U příležitosti výstavy Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Dále jen Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. 
  40. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 67
  41. ↑ HLINOMAZ, Milan. K náhrobku Viléma z Rožmberka a pohřbům renesančních velmožů. In: Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, 1993. (Opera historica 3). Dále jen K náhrobku Viléma z Rožmberka a pohřbům renesančních velmožů. S. 395–400, zde 396.
  42. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 65
  43. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 63
  44. ↑ a b Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 191
  45. ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Příprava vydání Jaroslav Pánek. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678–681. Dále jen Životy posledních Rožmberků II. 
  46. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Rožmberků 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  47. ↑ a b c d e f g h MAREK, Miroslav. Rodokmen Rožmberků 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-11 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  48. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 185
  49. ↑ a b Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou, s. 57
  50. ↑ BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. ISBN 80-204-0651-4. S. 81. Dále jen Dvory velmožů s erbem růže. 
  51. ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Příprava vydání Jaroslav Pánek. Praha: Svoboda, 1985. 376 s. S. 170. Dále jen Životy posledních Rožmberků I. 
  52. ↑ Životy posledních Rožmberků I, s. 168–170
  53. ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 85
  54. ↑ a b Životy posledních Rožmberků I, s. 204–205
  55. ↑ a b Dvory velmožů s erbem růže, s. 92
  56. ↑ Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou, s. 124
  57. ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 561
  58. ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 191–193
  59. ↑ Rožmberská hrobka. Příběh hledání, s. 110
  60. ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 638
  61. ↑ Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou, s. 113
  62. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  63. ↑ a b BŮŽEK, Václav; JAKUBEC, Ondřej; KRÁL, Pavel. Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 272 s. ISBN 978-80-7106-511-1. S. 187. Dále jen Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků. 
  64. ↑ Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků, s. 160–161
  65. ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 193–194
  66. ↑ Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků, s. 174
  67. ↑ Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků, s. 175
  68. ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 193
  69. ↑ Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků, s. 158
  70. ↑ Jan Zrinský ze Serynu. Životní příběh synovce posledních Rožmberků, s. 177–178

Literatura

  • HLINOMAZ, Milan. K interpretaci, době vzniku a původci tzv. rožmberského náhrobku ve Vyšším Brodě. In: Jihočeský sborník historický 56. [s.l.]: [s.n.], 1987. S. 71–80.
  • HLINOMAZ, Milan; KOLDA, Vlastimil. Vyšebrodský klášter – nekropole Rožmberků. In: Jihočeský sborník historický 57. [s.l.]: [s.n.], 1988. S. 173–184.
  • ŠINDELÁŘ, Jiří, a kol. Rožmberská hrobka. Příběh hledání. Mladá Vožice: Naše historie z. s., 2022. 208 s. ISBN 978-80-11-02311-9. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj