Redemptoris missio

Redemptoris missio
česky Poslání Vykupitele
Encyklika Papeže Jana Pavla II.
Datum 7. prosince 1990
Téma O stálé platnosti misijního poslání
Číslo
encykliky		 8. ze 14 encyklik
Jana Pavla II.
Text
latinsky
anglicky
česky

Redemptoris missio (česky Poslání Vykupitele) s podtitulem O stálé platnosti misijního poslání je 8. encyklika papeže Jana Pavla II. vydaná 7. prosince 1990. Její vydání se shodovalo s pětadvacátým výročím vydání dekretu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti církve Ad gentes.[1] Věnuje se tématu „naléhavosti misijní činnosti“[2] a papež v ní chtěl „vyzvat církev k obnově jejího misijního závazku“.[3]

Encyklika rozlišuje tři oblasti evangelizace (§ 33–34):

  • Missio ad gentes, zaměřená na lidi, kteří ještě nevěří v Krista
  • Reevangelizace, zaměřená na oživení křesťanské víry
  • Pastorační péče, hlubší zasazení evangelia do srdcí a myslí věřících křesťanů[4]

Kontext

Encyklika je důležitým rozvinutím tématu nové evangelizace, které často citoval papež Jan Pavel II. Nejvýraznější částí dokumentu je čtvrtá kapitola, v níž papež podrobně popisuje, co obnáší misie Ad gentes v nekřesťanském světě.[5] Encyklika navazuje na dokumenty II. vatikánského koncilu včetně Lumen gentium a Ad gentes. Navazuje na dokument papeže Pavla VI. o evangelizaci Evangelii nuntiandi a je předchůdcem dokumentu papeže Františka Evangelii gaudium.

Obsah

Požehnání

Jan Pavel II. otevírá encykliku slovy:

Ctihodní bratři, milovaní synové a dcery,
Zdraví a apoštolské požehnání![6]

Úvod (1–3)

V úvodu Jan Pavel II. vyjadřuje, v čem spatřuje naléhavost evangelizace.

  • „Cítím, že nastal okamžik, kdy je třeba věnovat všechny síly církve nové evangelizaci a misii ad gentes. Žádný věřící v Krista, žádná církevní instituce se nemůže vyhnout této nejvyšší povinnosti: hlásat Krista všem národům.“ (§ 3)

I. Ježíš Kristus, jediný Spasitel (4–11)

  • „Kristus je jediný Spasitel všech, jediný, kdo může zjevit Boha a vést k Bohu.“ (#5.1)

II. Boží království (12–20)

  • „Boží království není pojem, doktrína nebo program podléhající volnému výkladu, ale je to především osoba s tváří a jménem Ježíše Nazaretského, obrazu neviditelného Boha.“ (12, 5). (#18.2)

III. Duch svatý, hlavní činitel misie (21–30)

  • „Duch svatý je skutečně hlavním činitelem celé misie církve..., jak je to jasně vidět v prvotní církvi: při obrácení Kornélia (srov. Sk 10 (Kral, ČEP)), při rozhodování o vznikajících problémech (srov. Sk 15 (Kral, ČEP)) a při výběru oblastí a národů, které mají být evangelizovány (srov. Sk 16, 6 (Kral, ČEP) a násl.).“ (§ 21)
  • „Dnes musí církev čelit dalším výzvám a posouvat se k novým hranicím, a to jak při původní misii ad gentes, tak při nové evangelizaci těch národů, které již slyšely hlásat Krista.“ (srov. § 30)

IV. Rozsáhlé obzory misie Ad Gentes (31–40)

Církev nabízí, nic nevnucuje...
Redemptoris missio, § 39
  • „Pán Ježíš poslal své apoštoly ke každému člověku, národu a místu na zemi.“ (§ 31)
  • „Vnitřní a vnější potíže nás nesmí přimět k pesimismu nebo nečinnosti. Stejně jako v každé oblasti křesťanského života je i zde důležitá důvěra, která pramení z víry, z jistoty, že hlavními nositeli poslání církve nejsme my, ale Ježíš Kristus a jeho Duch.“ (§ 36)
  • „Je třeba doufat, že autentická náboženská svoboda bude přiznána všem lidem na celém světě... Církev se obrací na lidi s plným respektem k jejich svobodě. Její poslání svobodu neomezuje, ale naopak ji podporuje. Církev nabízí, nic nevnucuje. Respektuje jednotlivce a kultury a ctí posvátnost svědomí. Těm, kteří se z různých důvodů staví proti misijní činnosti, církev opakuje: „Otevřete dveře Kristu!“ (§ 39)

V. Cesty misie (41–60)

  • „Svědectví křesťanského života je první a nenahraditelnou formou misie.“ (§ 42)[7]
  • „Církev je povolána vydávat svědectví o Kristu tím, že zaujímá odvážné a prorocké postoje tváří v tvář zkaženosti politické nebo ekonomické moci; tím, že neusiluje o vlastní slávu a materiální bohatství; tím, že využívá své zdroje ke službě nejchudším z chudých a napodobuje prostotu Kristova života. Církev a její misionáři musí také vydávat svědectví pokory...“[8]
  • „Cílem hlásání Božího slova je křesťanské obrácení: úplné a upřímné přilnutí ke Kristu a jeho evangeliu skrze víru. Obrácení je Boží dar, dílo Nejsvětější Trojice.“[9]

VI. Vůdci a spolupracovníci v misijním apoštolátu (61–76)

  • „To, co bylo učiněno na počátku křesťanství pro jeho univerzální poslání, je platné a naléhavé i dnes. Církev je misionářská ze své podstaty, neboť Kristův mandát není něčím podmíněným nebo vnějším, ale zasahuje do samého srdce církve.“ (§ 62)
  • „Každý biskup má také jako pastýř určité církve rozsáhlou misijní povinnost. Připadá mu ,jako představenému a středu jednoty diecézního apoštolátu podporovat misijní činnost, řídit ji a koordinovat..... Ať také dohlíží na to, aby se apoštolská činnost neomezovala jen na ty, kdo se již obrátili, ale aby se přiměřený podíl personálu i finančních prostředků věnoval evangelizaci nekřesťanů.ʻ“ (§ 63)

VII. Spolupráce v misijní činnosti (77–86)

  • „Prosím mladé lidi, aby sami naslouchali Kristovým slovům, když jim říká to, co kdysi řekl Šimonu Petrovi a Ondřejovi u jezera: ,Pojďte za mnou a učiním vás rybáři lidíʻ – Mt 4, 19 (Kral, ČEP). Kéž mají odvahu odpovědět jako Izaiáš: ,Tady jsem, Pane! Jsem připraven! Pošli mě!ʻ – srov. Iz 6, 8 (Kral, ČEP). Budou mít před sebou nádherný život a poznají opravdovou radost z hlásání ,radostné zvěstiʻ bratřím a sestrám, které povedou po cestě spásy.“ (§ 80)

VIII. Misionářská spiritualita (87–91)

  • „Základním rysem misionářské spirituality je důvěrné společenství s Kristem.“ (§ 88)
  • „Misionáře pohání ,horlivost pro dušeʻ, horlivost inspirovaná Kristovou vlastní láskou, která má podobu zájmu, něhy, soucitu, otevřenosti, dostupnosti a zájmu o problémy lidí.“ (§ 89)
  • „Povolání k misii je svou povahou odvozeno od povolání ke svatosti... Univerzální povolání ke svatosti je úzce spojeno s univerzálním povoláním k misii. Každý člen věřících je povolán ke svatosti a k misii... Misionářská spiritualita církve je cestou ke svatosti.“ (§ 90)

Závěr (92)

  • „Stejně jako apoštolové po Kristově Nanebevstoupení se církev musí shromáždit..., aby se modlila o Ducha a získala sílu a odvahu k plnění misijního poslání.“ (§ 92)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Redemptoris missio na anglické Wikipedii.

  1. ↑ WEIGEL, George. Witness to Hope: The Biography of Pope John Paul II. [s.l.]: HarperCollins Publishers, 1999. Dostupné online. ISBN 0060932864. S. 632. (angličtina) 
  2. ↑ Redemptoris missio, Introduction, 1.
  3. ↑ Redemptoris missio, Introduction, 2.
  4. ↑ DULLES, Avery. Evangelization for the Third Millennium. New York: Paulist Press, 2009. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ DORR, Donal. „Redemptoris Missio“: Reflections on the Encyclical. Svazek 42, č. 6. [s.l.]: The Furrow, 1991. Dostupné online. S. 339–347. (angličtina) 
  6. ↑ Požehnání, Redemptoris missio
  7. ↑ DULLES, Avery. Church and Society: The Laurence J. McGinley Lectures, 1988–2007. [s.l.]: Fordham University Press, 2008. Dostupné online. S. 93. (angličtina) 
  8. ↑ Redemptoris missio, § 43
  9. ↑ Redemptoris missio, § 46

Související články

Externí odkazy

Zdroj