Radioaktivní odpad

Převoz vysoce radioaktivního, vyhořelého jaderného paliva z britské JE Hinkley Point

Radioaktivní odpad je materiál, který má radioaktivní vlastnosti a nemá již se současnými lidskými technologiemi další hodnotné využití.

Druhy odpadu

Obvykle se odpad dělí podle své aktivity:[1]

  • nízkoaktivní – obvykle zbytky málo kontaminovaných materiálů
  • středně aktivní – více kontaminované materiály s větším obsahem, podle druhu možno uložit do povrchového nebo hlubinného úložiště
  • vysoce aktivní – například vyhořelé jaderné palivo či zbytky po jeho přepracování

Podle původu odpadu se dá dělit na:[zdroj?]

  • vyhořelé jaderné palivo – které je skladováno po využití v jaderných elektrárnách a poté uloženo do ochranných kontejnerů a uloženo do podzemí. Ve skutečnosti nejde o odpad, protože je možné jeho další využití.
  • zbytky z diagnostiky ve zdravotnictví – zbytkový materiál ze zdravotnictví, používaný při diagnostice či léčbě chorob – radiologie (např. gama nůž)

Ukládání odpadu

Radioaktivní odpad se většinou ukládá do podzemních přípovrchových nebo hlubinných úložišť. Některé státy v minulosti také shazovaly nukleární odpad do moře, zejména do Atlantského oceánu.

Shazování odpadu do moře

Některé státy světa v minulosti likvidovaly svůj jaderný odpad jeho shozením do moře ve formě ocelových sudů zalitých betonem nebo živicí. Tuto praxi provozovaly například Sovětský svaz (shazování do Severního ledového a Tichého oceánu), Japonsko (do Tichého oceánu), USA, Nový Zéland, Jižní Korea, Švýcarsko a další evropské státy, které k tomuto účelu využívaly například místa u Kanárských ostrovů, Lamanšský průliv nebo Irské moře.[2]

V roce 1998 se touto problematikou zabývala zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Celkové množství radioaktivního odpadu ve světových oceánech se odhaduje na 100 000 tun, resp. přes 222 000 sudů.[2]

Úložiště ve světě

Prvním trvalým hlubinným úložištěm vyhořelého jaderného paliva bude ONKALO[3] ve Finsku. Vyhořelé palivo se tam bude ukládat v hloubce zhruba 455 m v měděných kontejnerech do loží z bentonitu. Budovat jej začala firma Posiva v roce 2015 a do provozu bude uvedeno pravděpodobně v roce 2025.

Úložiště v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Správa úložišť radioaktivních odpadů.

Jaderné elektrárny nemají žádné hlubinné úložiště. JE Dukovany a JE Temelín mají střednědobá úložiště pouze pro použité palivo (tzv. mezisklady), které samy vyprodukují. Náklady na trvalé úložiště se v současnosti (2012) odhadují na 47 mld. Kč v cenách roku 1999 a budou financovány z tzv. jaderného účtu, kam jsou provozovatelé jaderných elektráren povinni odvádět poplatky ve výši 50 Kč za vyrobenou megawatthodinu. [4]

Výstavba hlubinného úložiště je ve fázi výběru lokality. Roku 2019 bylo vybráno 9 lokalit, a to Čertovka (Lubenec, Blatno - Ústecký kraj), Březový potok (Pačejov, Chanovice - Plzeňský kraj), Janoch (Litoradlice), Magdaléna (Jistebnice, Vlksice - Jihočeský kraj), Čihadlo (Pluhův Žďár, Lodhéřov - Jihočeský kraj), Hrádek (Nový Rychnov, Rohozná – Kraj Vysočina), Horka (Budišov, Oslavička - Kraj Vysočina), Na Skalním (Myslibořice) a Kraví Hora (Bukov, Žďársko). Roku 2020 se má počet kandidátů snížit na 4.[6] V červnu 2020 experti doporučili vládě 4 lokality: Březový potok, Janoch, Hrádek a Horka.

Vláda 21. prosince 2020 schválila výběr čtyř lokalit pro výstavbu úložiště, a to Březový potok, Janoch, Hrádek a Horka. Finální rozhodnutí o primární a záložní lokalitě pro výstavbu by mělo být vybráno do roku 2030.[7] Starostové, zastupující obce Temelín, Dříteň, Olešník a město Hluboká nad Vltavou, dne 4. června 2020 vydali ke krokům směřujícím k vybudování úložiště v lokalitě Janoch záporné stanovisko.[8]

Přepracování odpadu pro znovuvyužití

Vyhořelé jaderné palivo se dá přepracovat pro opětovné využití[9] v jaderných elektrárnách a na produkty pro jiné využití, například radionuklidové zdroje pro výzkum vesmíru. Některé technologie pro zpracování jsou ale stále ve vývoji a některé se příliš nevyužívají z ekonomických důvodů, protože kvůli útlumu jaderné energetiky není jaderného odpadu dostatek pro masové zpracování. Manipulace při zpracování je navíc rizikovější, než při prostém využívání v jaderných reaktorech.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Problematika ukládání odpadů v ČR. ceg.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2009-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-18. 
  2. ↑ a b SCHUSTER, Robert. Švýcaři likvidovali jaderný odpad v moři. Lidové noviny [online]. 2019-11-16. Roč. 32, čís. 266. 
  3. ↑ https://www.posiva.fi/en/index/finaldisposal/researchandfinaldisposalfacilitiesatonkalo.html - Repository in ONKALO
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.surao.cz [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16. 
  5. ↑ Provozovaná úložiště radioaktivních odpadů [online]. Správa úložišť radioaktivních odpadů [cit. 2017-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. 
  6. ↑ https://www.surao.cz/pro-media/vicepremier-a-ministr-prumyslu-a-obchodu-havlicek-jednal-se-starosty-kvuli-ulozisti-radioaktivniho-odpadu/ - Tisková zpráva MPO o jednání se starosty 17. července 2019
  7. ↑ ENERGOŽROUTI.CZ. Vláda vybrala lokality pro uložení radioaktivního odpadu, jasno by mělo být do deseti let. EnergoŽrouti.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Stanovisko starostů z lokality Janoch | Nechceme úložiště. www.nechcemeuloziste.cz [online]. [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-12/odpad-nebo-surovina.html - Článek o možnostech využití vyhořelého jaderného paliva.

Externí odkazy

Zdroj