Prokop Lažanský z Bukové (1771)

Prokop (II.) Lažanský z Bukové
Předseda dvorské studijní komise
Ve funkci:
1817 – ?
Panovník František I.
Předseda dvorské ústřední komise pro nově získaná území
Ve funkci:
1814 – 1817
Nástupce komise zanikla
Dvorský kancléř
Ve funkci:
1817 – ?
Panovník František I.
Ve funkci:
1813 – 1814
Panovník František I.
Moravský zemský hejtman
a moravskoslezský gubernátor
Ve funkci:
1805 – 1813
Panovník František II./I.
Předchůdce Josef Wallis
Nástupce Hynek Karel Chorynský jen jako dvorský komisař, poté od roku 1815 Antonín Bedřich Mitrovský
Viceprezident haličského gubernia
Ve funkci:
1804 – 1805
Panovník František II./I.
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1803 – 24. února 1823
Panovník František II./I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1799 – 24. února 1823
Panovník František II.
Guberniální rada v Praze
Ve funkci:
1799 – ?
Panovník František II.
Hejtman litoměřického kraje
Ve funkci:
1796 – ?

Narození 2. května 1771
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 24. února 1823 (ve věku 51 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť Terezie Bretfeldová
Rodiče Prokop I. Lažanský z Bukové (1741–1804)
Valburga Kolowrat-Krakowská (1751–1799)
Děti Prokop (1798–1868), Vojtěch, Leopold (1808–1860), Ludmila a Marie
Příbuzní bratr: Jan Nepomuk Lažanský z Bukové (1774–1830)
děd: Maxmilián Václav Lažanský z Bukové
babička: Terezie z Lisova
děd: Prokop Krakowský z Kolowrat (1718–1774)
strýc: Alois Josef Krakowský z Kolowrat (1759–1833)
strýc: Jan Karel Krakowský z Kolowrat (1748–1816)
švagr: František Josef Bretfeld-Chlumčanský
Ocenění 1806 komandér a 1809 velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána
1814 velkokříž Císařského rakouského Leopoldova řádu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prokop hrabě Lažanský z Bukové (2. května 1771 Praha24. února 1823 Vídeň) byl rakouský úředník, zastával řadu klíčových funkcí ve správě habsburské monarchie.

Rodina

Pocházel z rodiny Lažanských z Bukové. Narodil se jako syn nejvyššího českého a prvního rakouského kancléře Prokopa Lažanského a jeho první manželky hraběnky Walburgy Kolowrat-Krakowské, dcery českého nejvyššího sudího Prokopa Krakovského z Kolovrat a sestry pražského arcibiskupa Aloise Josefa a polního maršála Jana Karla. Druhá manželka jeho otce, Marie Ulrika Falkenhaynová, byla nejvyšší hofmistryní císařovny Karoliny Augusty. Jeho mladší bratr Jan byl prezidentem českého zemského práva a nejvyšším sudím.

Oženil se s dcerou rektora pražské univerzity Josefa Bretfelda a neteří pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk Terezií. Jeho švagrem se tak stal rektor vídeňské univerzity František Leopold Bretfeld-Chlumčanský. S manželkou měli syny Prokopa, Vojtěcha a Leopolda a dcery Ludmilu a Marii.

Kariéra

Po studiích na tereziánské rytířské akademii a následně na univerzitách ve Vídni a v Praze nastoupil jako poručík k pluku karabiníků vévody Albrechta. Po dvou letech, v roce 1791, přešel do civilní služby jako praktikant u kouřimského krajského úřadu, v roce 1796 se stal krajským hejtmanem v Litoměřicích. V roce 1799 nastoupil jako guberniální rada v Praze, v roce 1804 se stal viceprezidentem haličského gubernia a v letech 1805 až 1813 zastával úřad moravskoslezského gubernátora a z titulu předsedy zemského výboru i moravského zemského hejtmana. Během tohoto období se zasloužil o zmírnění škod způsobených v zemi francouzskými vojsky. V roce 1813 se stal dvorským kancléřem ve spojené dvorské kanceláři ve Vídni. V roce 1814 se stal předsedou dvorské ústřední komise pro nově získaná území. Po ukončení její činnosti v roce 1817 se vrátil do funkce dvorského kancléře s působností pro české země a Halič a předsedal dvorské studijní komisi.

V roce 1799 byl jmenován císařským komořím, v roce 1803 tajným radou, v roce 1806 se stal komandérem řádu svatého Štěpána, v roce 1809 byl vyznamenán velkokřížem téhož řádu. V roce 1814 obdržel velkokříž Leopoldova řádu.

Velkostatkář

Po otci zdědil panství Chyše a část panství Rabštejn, v roce 1821 přikoupil i statek Libyni. Jeho manželka Terezie byla dědičkou Bretfeldovského paláce v Praze.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Zdroj