Josef Wallis

Josef Wallis
Erb rodu Wallisů z Karighmainu
Prezident nejvyššího soudního místa
Ve funkci:
23. prosinec 1817 – 18. listopad 1818
Panovník František I.
Státní a konferenční ministr
Ve funkci:
16. duben 1813 – 1817 ?
Panovník František I.
Prezident dvorské komory
Ve funkci:
15. červenec 1809 – 16. duben 1813
Panovník František I.
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
17. červen 1805 – 1810
Panovník František II./I.
Předchůdce Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína
Nástupce František Antonín Libštejnský z Kolowrat
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1. leden 1805 – 17. červen 1805
Panovník František II./I.
Předchůdce Josef Karel z Ditrichštejna
Nástupce Prokop Lažanský z Bukové
Prezident rady nad apelacemi v Praze
Ve funkci:
5. květen 1804 – 1805
Panovník František II./I.
Předchůdce Jan Václav Špork
Nástupce František Karg z Bebenburka
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
31. srpen 1802 – 1804 ?
Panovník František II./I.
Předchůdce František z Běšin
Nástupce František Karg z Bebenburka
Císařský tajný rada
Panovník František II.
Dvorní rada u spojené českorakouské kanceláře
Ve funkci:
1798 – 1802 ?
Panovník František II.
Rada nad apelacemi
Ve funkci:
1795 – 1798 ?
Panovník František II.
Narození 31. srpna 1767
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 18. listopadu 1818 (ve věku 51 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť (1788) Marie Luisa z Valdštejna
Rodiče František Arnošt Wallis
Marie Maxmiliána Schaffgotschová
Děti Maxmilián Wallis
Ludvík Wallis
Příbuzní Tereza z Ditrichštejna (vnučka)
Zaměstnání úředník, politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění Královský uherský řád sv. Štěpána
1817 rakouský Řád zlatého rouna (č. 884)
1789 císařský komoří
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František hrabě z Wallis-Carighmain (německy Joseph Franz von Wallis, 31. srpna 1767 Praha – 18. listopadu 1818 Vídeň) byl rakouský šlechtic státník a úředník, působil krátce také jako moravský zemský hejtman.

Rodina

Pocházel z původně irského rodu Wallisů, jehož někteří členové se usadili v 17. století v habsburské monarchii. Byl synem viceprezidenta pražského apelačního soudu hraběte Františka Arnošta z Wallisu a jeho manželky hraběnky Marie Maxmiliány Schaffgotschové. Byl synovcem polního maršála a prezidenta dvorské válečné rady Michaela Johanna z Wallisu a polního zbrojmistra Oliviera Remigia z Wallisu. Jeho strýcem z matčiny strany byl českobudějovický biskup Jan Prokop ze Schaaffgotsche.

Rodina a potomstvo

Od roku 1788 byl ženatý s Marií Luisou z Valdštejna, neteří Wallisova předchůdce ve funkci moravského gubernátora Josefa Karla z Ditrichštejna a sekavského biskupa Jana Ferdinanda z Valdštejna-Wartenbergu. Měli spolu dva syny – Maxmiliána, poslance českého zemského sněmu, a Ludvíka.

Kariéra

Jeho vychovatel byl teolog Augustin Zippe. Státní službu zahájil roku 1788 u dolnorakouského zemského práva, o rok později se stal císařským komořím, v roce 1795 potom apelačním radou. Roku 1798 byl jmenován dvorním radou u spojené českorakouské kanceláře. V roce 1802 se stal českým nejvyšším sudím a tajným radou, o rok později prezidentem pražského apelačního soudu. Od 1. ledna 1805 do 17. června téhož roku stanul krátce v čele moravskoslezského gubernia, poté byl jmenován českým nejvyšším purkrabím. 15. července 1809 byl jmenován prezidentem dvorské komory, kterým zůstal do 16. dubna 1813, kdy byl jmenován státním a konferenčním ministrem. Během jeho vedení úřadu došlo k v roce 1811 ke státnímu bankrotu a znehodnocení měny. 23. prosince 1817 byl jmenován prezidentem nejvyššího soudního místa, za necelý rok však podlehl mozkové mrtvici.

Na svých moravských panstvích Budíškovice, Moravské Budějovice a Budeč u Dačic se zasloužil o rozvoj ovocnářství, jeho vyšlechtěné odrůdy patřily mezi nejlepší v tehdejší době. Na Moravě dále vlastnil statky Jackov, Krnčice, Knínice, Červený Hrádek a Horní Slatina a v Čechách potom panství Plánice, Němčice a Lovčice.

Pro své zásluhy během francouzské okupace v roce 1805 byl jmenován nejdříve komandérem (1806) a později vyznamenán velkokřížem řádu svatého Štěpána. Byl také vyznamenán řádem Zlatého rouna.

Odkazy

Literatura

Zdroj