Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění Československé republiky
Znak
Základní informace
Druh dolní komora
Založení 29. února 1920
Sídlo Rudolfinum, Praha
Volby
Volební systém poměrný volební systém
Poslední volby 19. května 1935
Jednací sál

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění Československé republiky byla dolní komora Národního shromáždění (parlamentu) Československé republiky v letech 1920–1939. Poslanecká sněmovna sídlila v pražském Rudolfinu.

Historie

29. února 1920 byla Revolučním národním shromážděním schválena Ústavní listina Československé republiky. Tím vzniklo dvoukomorové Národní shromáždění Československé republiky, která se skládala z Poslanecké sněmovny a Senátu. První schůze Poslanecké sněmovny se konala 26. května 1920, kde jako první předseda byl zvolen František Tomášek za ČSDSD.[1]

Dne 15. prosince přijalo Národní shromáždění ústavní zákon č. 330/1938 o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Československé. Ten posílil zákonodárné pravomoci prezidenta a vlády. Vládě bylo se souhlasem prezidenta umožněno vydávat nařízení s mocí zákona. Následující den parlament ukončil své zasedání a více se již nesešel. Dne 21. března 1939 už v Protektorátu Čechy a Morava rozpustil prezident Emil Hácha Národní shromáždění.[1]

Volební systém

Poslanecká sněmovna se skládala z 300 poslanců. Volilo se na základě poměrného volebního systému. Do poslanecké sněmovny mohli volit občané starší 21 let a kandidovat mohla osoba starší 30 let.[1]

Role sněmovny

Vláda byla odpovědná Poslanecké sněmovně, která hlasovala o její důvěře.[2] Dále Poslanecká sněmovna volila přísedící volebního soudu a spolu se Senátem při společném zasedání volily prezidenta republiky.[3]

V případě návrhu zákonů, které byly nejprve projednány a schváleny Senátem, mohla Poslanecká sněmovna některé zákony zablokovat tak, že ji Senát již nemohl přehlasovat. Nejprve stačil k zamítnutí Poslaneckou sněmovnou nesouhlas většiny přítomných poslanců. Poté, co Senát nadpoloviční většinou všech členů setrval na návrhu, se vyžadoval nesouhlas nadpoloviční většiny všech členů Poslanecké sněmovny. Po tomto druhém neschválení se již návrh nemohl stát zákonem a nemohl být rovněž znovu podán v následujících dvanácti měsících.[4]

Seznam předsedů a místopředsedů

Č. Obrázek Jméno
(narození–úmrtí)
Nástup do úřadu Odchod z úřadu Volby Období Strana Místopředsedové
1 František Tomášek
(1869–1938)
26. května 1920 17. prosince 1925 1920 I.[5] ČSDSD Jan Botto, Mořic Hruban, František Buříval, Ludwig Czech
2 Jan Malypetr
(1873–1947)
17. prosince 1925 12. prosince 1929 1925 II.[6] RSZML Jan Dostálek, Josef Stivín, Jan Slavíček, Franz Spina, Jozef Buday[p. 1], František Horák[p. 1], Wolfgang Zierhut[p. 2]
12. prosince 1929 29. října 1932 1929 III.[7] Josef Stivín, Emil Špatný, Alois Roudnický, František Lukavský, Siegfried Taub, Wolfgang Zierhut
3 František Staněk
(1867–1936)
3. listopadu 1932 18. června 1935
4 Bohumír Bradáč
(1881–1935)
18. června 1935 20. října 1935[p. 3] 1935 IV.[8] Ivan Markovič, František Langr, Václav Košek, Rudolf Mlčoch[p. 4], Siegfried Taub[p. 5], Štefan Onderčo[p. 6]
5 Jan Malypetr
(1873–1947)
6. listopadu 1935 21. března 1939[1]

Související články

Poznámky

  1. a b zvolen 16. prosince 1926
  2. zvolen 15. října 1926 za Franze Spinu
  3. zemřel v úřadu
  4. vzdal se funkce 14. prosince 1937
  5. vzdal se funkce 19. října 1938
  6. zemřel 31. března 1937

Reference

  1. a b c d Historie parlamentarismu a české ústavnosti. www.psp.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 
  2. Hynek, s. 22
  3. Hynek, s. 101
  4. Hynek, s. 111
  5. PŘEDSEDNICTVO. www.psp.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 
  6. P Ř E D S E D N I C T V O. www.psp.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 
  7. P Ř E D S E D N I C T V O. www.psp.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 
  8. PŘEDSEDNICTVO :. www.psp.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • HYNEK, Jiří. Právní postavení členů Národního shromáždění ČSR v letech 1920-1939. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni - Fakulta právnická, 2022. 154 s. [Dále jen Hynek]. 

Zdroj