Ludwig Czech

JUDr. Ludwig Czech
Ludwig Czech (před rokem 1942)
Ludwig Czech (před rokem 1942)
7. ministr sociální péče ČSR
Ve funkci:
7. prosince 1929 – 14. února 1934
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády František Udržal
Jan Malypetr
Předchůdce Jan Šrámek
Nástupce Alfréd Meissner
11. ministr veřejných prací ČSR
Ve funkci:
14. února 1934 – 4. června 1935
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Jan Malypetr
Předchůdce Jan Dostálek
Nástupce Jan Dostálek
11. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ČSR
Ve funkci:
4. června 1935 – 11. dubna 1938
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Malypetr
Milan Hodža
Předchůdce Franz Spina
Nástupce Ivan Dérer
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939
Stranická příslušnost
Členství rakouská soc. dem.
DSAP
Narození 14. února 1870
Lvov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. srpna 1942 (ve věku 72 let)
Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost německá
Choť Elizabeth Kafková
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 4. třídy in memoriam (1992)
Commons Ludwig Czech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Czech ([vyslovováno čech]; 14. února 1870, Lvov – 22. srpna 1942, Terezín[1]) byl rakousko-uherský a později československý advokát a politik podle nacistické terminologie tzv. židovského původu. V Československu působil jako ministr za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Zemřel v terezínském ghettu ve věku 72 let.

Životopis

Narodil se v židovské rodině ve Lvově, který byl tehdy částí rakouské Haliče. Jeho otec byl železničním úředníkem. Po dostudování střední školy začal ve Vídni studovat práva a s rodinou se přestěhoval do Brna, tam se také přihlásil k sociálním demokratům. Po získání titulu doktora práv se vrátil do Brna (krátce působil i v Curychu, kde složil advokátské zkoušky[2]) a zde začal svou advokátní praxi. V roce 1899 vedl německou část zemské organizace rakouské sociální demokracie na Moravě. Od roku 1906 byl členem brněnského obecního zastupitelstva. Dne 21. října 1906 se oženil s Elizabeth Kafkovou (narozenou 8. března 1886), která byla za druhé světové války také vězněna v Terezíně, ale na rozdíl od svého muže se dočkala konce války.[3]

Po vzniku samostatného Československa se jeho organizace stala v roce 1918 součástí Německé sociálně demokratické dělnické strany v ČSR. Ve volbách v roce 1920 byl za tuto stranu zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé. Mandát obhájil ve volbách v roce 1925, volbách v roce 1929 a volbách v roce 1935. Poslancem byl do roku 1939.[4][5]

Byl také místopředsedou sněmovny (do roku 1925). Když došlo k roztržce sociálních demokratů a odchodu komunistů, založení jejich vlastní strany, stal se nástupcem předchozího předsedy Josefa Seligera ve funkci předsedy strany. Je citován v souvislosti s aktivistickou politikou spolupráce s československou vládou. V letech 1929–1938 byl ministrem několika vlád s odpovědností za resorty veřejných prací, sociální péče a zdravotnictví.

Od roku 1914 vykonával Czech samostatnou právnickou praxi. V letech 1924–1929 vykonával v jeho advokátní kanceláři místo advokátního koncipienta pacifista Jindřich Groag.[6]


Kritické období

Portrét Ludwiga Czecha na destičce na domě v centru Terezína.

Na sklonku třicátých let byl Czech spolustraníky často kritizován za přílišnou pasivitu vůči expanzi Henleinovy SdP. Ideologicky setrvával na pozicích internacionálního marxismu, zatímco opoziční křídlo strany vedené Wenzlem Jakschem sázelo na tzv. Volkssozialismus (národně-lidový socialismus), který měl obnovit popularitu sociální demokracie mezi sudetskými Němci. Od konce roku 1937 přebírala Jakschova skupina stále více iniciativu a v březnu 1938 byl na sjezdu strany zvolen novým předsedou strany právě Jaksch. Ludwig Czech následně, 11. dubna 1938, abdikoval i na funkci ministra. Protože předseda vlády Milan Hodža v napjaté situaci hrozícího válečného konfliktu váhal s výběrem jiného Němce do své vlády, žádný německý sociální demokrat už místo Czecha jmenován nebyl a stal se tak posledním německy mluvícím ministrem československé vlády v historii. Po okupaci českých zemí pak Czech snášel příkoří od nacistů, odmítaje emigrovat. V březnu 1942 byl z rasových důvodů poslán do Terezína, kde po půl roce zemřel ve věku 72 let.[7]

Žil v Brně až do své deportace dne 23. března 1942 transportem Ad-730 do Terezína, kde podle úmrtního listu, uveřejněného v databázi www.holocaust.cz, zemřel 22. srpna 1942 v 1 hodinu. V Terezíně bydlel v budově B V., světnice 184a.[2]

In memoriam mu byl v roce 1992 udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zpráva o úmrtí Ludwiga Czecha [online]. Terezín: Arolsen Archives, 22.8.1942 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Ludwig Czech v Encyklopedii dějin města Brna
  3. ↑ Elizabeth Czechová v Encyklopedii dějin města Brna
  4. ↑ Ludwig Czech [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný resjtřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 54, 192. ISBN 978-80-904272-1-1
  7. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Czech Ludwig, dr, s. 43. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj