Portál:Architektura a stavebnictví/Osobnost/Seznam

Antoni Gaudí i Cornet (1852 – 1926) byl katalánský architekt. Byl součástí katalánského modernistického hnutí, které dosahovalo největšího vlivu na přelomu 19. a 20. století. Jeho návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí, propracovaností a důrazem na detail. Do svých plánů zahrnoval mozaiky, vitráže, keramiku nebo tesařské a kovářské výrobky. Zavedl nové techniky zpracování těchto materiálů, například barevné mozaiky vytvářel z keramických střepů.

V Barceloně se nachází valná většina jeho staveb. Jeho nejznámějším dílem je chrám Sagrada Família, mezi další stavby patří například Casa Vicens, Casa El Capricho, Casa de los Botines, Casa Batlló, Casa Milà, Krypta v Colònii Güell nebo Biskupský palác v Astorze. Několik jeho staveb je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Alexandre Gustave Eiffel, vlastním jménem Alexandre Gustave Bönickhausen (1832 – 1923) byl francouzský konstruktér a architekt. Vystřídal několik zaměstnání až přijal místo šéfa konstrukční společnosti, která navrhovala železniční mosty. Jako velký fanoušek letectví byl k dispozici leteckým inženýrům. Navrhl a zkonstruoval aerodynamický tunel a zkoumal vliv větru na mostní konstrukce a na konstrukce budov.

Jeho nejznámější stavbou je Eiffelova věž (1887–1889), mezi jeho další stavby patří například návrh kostry Sochy Svobody (1885), Most Marie Pii, obloukový železniční most Garabit nebo kovová konstrukce pavilonu La Ruche.

Sébastien Le Prestre de Vauban (1633–1707) byl francouzský pevnostní stavitel v období vlády krále Ludvíka XIV., který jej za jeho zásluhy jmenoval francouzským maršálem. Obecně se uvádí, že během své kariéry podél francouzských hranic vystavěl 33 nových pevností a na tři stovky jich zmodernizoval. Při této činnosti využil veškeré dosavadní znalosti v oboru budování fortifikací, které se díky jeho iniciativně blížily k systematicky promyšlené vědě o vojenském stavitelství. Stejně jako pevnostní výstavbu zdokonalil i dříve těžkopádné obléhací techniky, které výrazně zjednodušil. Navzdory tomu, že významnou část života věrně sloužil francouzskému panovníkovi, byl kritikem poměrů za jeho vlády a sepsáním literárního díla Projet d'une dixme royale (O králově desátku) upadl na sklonku života u královského dvora v nemilost. Systém jeho opevnění je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. Markýz de Vauban se věnoval i civilní inženýrské činnosti, např. stavbě akvaduktů a kanálů, je také autorem systém zavlažování zahrad u zámku Versailles.

Frank Lloyd Wright (1867 – 1959) byl americký architekt, který bývá označován za nejvlivnějšího amerického architekta 20. století. Založil styl nazývaný organická architektura a je také spojován s takzvanou prérijní architekturou.

Osm jeho budov je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. K jeho nejslavnějším stavbám patři rodinný dům Fallingwater a Guggenheimovo muzeum.

Alvar Aalto (1898 – 1976) byl finský architekt, urbanista a designér, představitel evropského modernismu 20. století. Navrhl více než 500 budov v osmnácti zemích světa.

Mezi jeho stavby patří například experimentální dům Muuratsalo (architektova letní rezidence s atelierem a laboratoří), Villa Mairea, Helsinská technická univerzita, Art museum v Aalborgu v Dánsku, kulturní dům v německém Wolfsburgu nebo kongresové a koncertní centrum Finlandia-talo v Helsinkách. Kromě budov navrhoval design pro užité umění. Známé jsou jeho vázy Savoy, svítidla, nábytek nebo stohovací stoličky z ohýbané překližky.

Frank O. Gehry,Frank Owen Gehry (* 28. února 1929 Toronto, jako Ephraim Owen Goldberg) je americko - kanadský architekt, v Česku známý jako jeden z autorů Tančícího domu.

Narodil se v roce 1929 v kanadském Torontu v chudé rodině druhé generace polských židů (jeho dědeček odešel z Lodže v roce 1908). Už jako malé dítě si stavěl města ze zbytků dřeva. V roce 1947 se i s rodinou přestěhoval do Los Angeles, začal pracovat jako řidič rozvážkového vozu a studovat vysokou školu. Roku 1952 se oženil s Anitou Snyder, která mu později poradila, aby si změnil jméno na Franka Gehryho.

Richard Rogers, celým jménem Richard George Rogers, Baron Rogers of Riverside (* 23. července 1933) je britský architekt známý především svými modernistickými a funkcionalistickými budovami. Jeho nejznámější stavby jsou Pompidouovo centrum v Paříži a budova Lloyds a Millennium Dome v Londýně. Získal Stirlingovu cenu a Pritzkerovu cenu.

Ludwig Mies van der Rohe (1886 – 1969) byl německý architekt, který od roku 1938 žil v USA. Jeho tvorbu po skončení 1. světové války výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius nebo Le Corbusier. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltem nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury.

V letech 1930–1933 Mies působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus. Později se ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology, technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval takzvanou druhou chicagskou školu.

Mezi jeho nejznámější stavby patří Barcelonský pavilon z roku 1929 a brněnská Vila Tugendhat z roku 1930

Adolf Loos (1870 – 1933) byl rakouský a český architekt a teoretik architektury, klasik moderní architektury a představitel architektonického purismu. Jeho práce byla předstupněm moderní architektury. V architektuře i v užitém umění odmítal cokoli, co bránilo plnému využití všech funkcí díla. Byl tvůrcem takzvaného Raumplanu (prostorového plánu), který bere v úvahu i velikost a světlou výšku místností v závislosti na jejich funkci a reprezentativním významu. Prostor stavby není členěn do jednotlivých podlaží, ale do kubusů a místností, které se prolínají v různých výškových úrovních.

Mezi jeho stavby patří například Müllerova vila a Winternitzova vila v Praze, řada bytových interiérů v Plzni (například Byt Krausových nebo Brummelův dům), Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni nebo Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna.

Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret (1887 – 1965) byl švýcarsko-francouzský architekt, designér, malíř, urbanista a spisovatel. Je považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Navrhoval stavby v Evropě, Japonsku nebo v Severní a Jižní Americe. Vypracoval územní plán indického města Čandígarh a podílel se na návrzích několika tamních budov, zejména vládních. Mezi jeho stavby patří například Villa La Roche (Paříž, Francie), Bytové domy ve Weissenhofu (Stuttgart, Německo), Vila Savoye (Poissy, Francie), kaple Notre Dame du Haut (Ronchamp, Francie) nebo Národní muzeum západního umění (Tokio, Japonsko).

V roce 2016 bylo sedmnáct jeho projektů zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Stavby navržené Le Corbusierem.

Rem Koolhaas (* 1944) je nizozemský architekt a profesor architektury a urbanismu na Harvardově univerzitě. Vystudoval filmovou akademii v Amsterdamu a pak architekturu nejdříve v Londýně a poté na Cornell University v Ithace. Je ředitelem společnosti Office for Metropolitan Architecture (OMA), kterou v roce 1975 pomohl založit.

V roce 2000 získal Pritzkerovu cenu.

Kišó Kurokawa (1934 – 2007) byl japonský architekt a jeden ze zakladatelů hnutí metabolistů. Budovy stavěl jako mobilní, přizpůsobitelné a měnitelné. Zastával názor, že budovy a města mají být co nejvíce přírodní a měly by být v harmonii se zbytkem přírody. Vydal několik knih o filozofii a architektuře, o čemž přednášel po celém světě.

Mezi jeho stavby patří například Kapslová věž Nakagin v Tokiu (zanikla), Republic Plaza v Singapuru, Mezinárodní letiště Kuala Lumpur v Malajsii nebo nové křídlo Van Goghova muzea v Amsterodamu v Nizozemsku.

Zdroj