Paulinus z Noly
| Svatý Paulinus z Noly | |
|---|---|
 Na vitráži v katedrále v rakouském Linci
| |
| biskup | |
| Narození |
353 Bordeaux |
| Úmrtí |
22. červen 431 Nola |
| Svátek | 22. června |
| Období | pozdní Římská říše a Pozdní antika |
| Vyznání | katolická církev |
| Uctíván církvemi |
římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni |
| Atributy | biskupské roucho, řetěz |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paulinus z Noly, italsky Paolino di Nola, plným latinským jménem Pontius Meropius Anicius Nolanus Paulinus, česky Paulin Nolánský (353,[1] Burdigaly (nyní Bordeaux) – 22. červen 431, Nola) byl starověký římský básník, řečník a biskup v Nole. Psal latinsky.
Život
Pocházel ze zámožného rodu. Vzdělání v rétorice a poetice získal u básníka Ausonia. Roku 378 se stal konzulem. Kolem roku 390 přešel ke křesťanství, jehož stal se pak horlivým propagátorem a šiřitelem. Roku 394 se usadil v Nole v Kampánii a žil tu velmi asketickým životem. Roku 409 se v tomto městě stal biskupem.
V oboru básnickém tvořil zejména hymny, z nichž se asi 30 zachovalo. Třináct hymnů složil k poctě sv. Felixe, jehož hrob u Noly byl hojně navštěvovaným poutním místem. Psal i prózu, složil mimo jiné panegyrik na Theodosia po jeho vítězství nad Eugeniem. Je zachováno též 50 jeho dopisů, mj. se sv. Augustýnem či sv. Jeronýmem.
Ottův slovník naučný hodnotil Paulina takto: „V hodnosti biskupské získal si svým lidumilným a přívětivým jednáním svrchovanou vážnost a úctu. Také jeho básně docházely chvály (...) Veškeré básně jeho projevují vřelost citu, mravní vážnost, vytříbený vkus ve formální stránce, znalost v literatuře starší, zvláště sečtělost v básních Vergiliových a Horatiových. (...) Listy psány jsou slohem naduřelým a menší ceny jsou než jeho básně.“[2]
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Paulinus z Noly na Wikimedia Commons
- Heslo v Britannice
