Příběh inženýra lidských duší

Příběh inženýra lidských duší
Autor Josef Škvorecký
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příběh inženýra lidských duší je jedním z nejznámějších románů českého spisovatele Josefa Škvoreckého. Podtitul knihy zní: "Entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti." Prvně vyšel román roku 1977 v kanadském Torontu, v exilovém nakladatelství '68 Publishers manželů Škvoreckých.[1] Název knihy odkazuje k úkolu, který dal spisovatelům sovětský diktátor Stalin. Román patří k nejuznávanějším prózám české literatury 20. století. Byl zařazen do výběru nejdůležitějších českých knih v anketě Magnesia Litera: Kniha století.

Hlavní postavou a vypravěčem je autobiograficky laděný hrdina Daniel "Danny" Smiřický, známý i z jiných Škvoreckého knih. Také některé jiné postavy (spolužáci, členové jazzové kapely) se objevily již ve starších Škvoreckého textech. Smiřický je v knize vysokoškolským pedagogem na Univerzitě v Torontu, stejně jako jím byl v době vydání knihy autor. V knize se střídají dvě dějové linie. Jedna je tvořena Dannyho vzpomínkami na mládí v Česku, v rodném Kostelci, během německé okupace a Protektorátu, kdy je Danny donucen odejít ze školy a pracuje v továrně, kde poznává dívku, s níž přijde o panictví, a s níž se pokusí o naivní odboj - sabotáž. Druhá linie vyprávění se odehrává v emigraci, v hrdinově současnosti. Autor v ní popisuje konfrontaci se svými kanadskými studenty a jejich naivní představy vyplývající z toho, že nebyli konfrontováni s "opravdovými dějinami" (s totalitním světem). Popisuje i vztah s jednou ze studentek. A také různé typizované exilové postavy, a to se značnou ironií, kterou prozrazují již jména těchto postav (Blběnka Cabicarová, magistr Máslo, pan Pohorský) či jazyk, jejž užívají (většinou jde o exilem nějak pokroucenou češtinu). Stejně tak sděluje, jaký osud potkal postavy známé z protektorátní linie vyprávění - většinou byly semlety krutými dějinami (mistr Vachoušek je popraven v 50. letech, kamarádka Rebekka emigruje do Izraele, kde padne její syn ve válce, bohoslovec Uher se stává agentem StB apod.). Některé postavy mají zjevně předobrazy v reálných osobnostech (např. stalinistický básník Jan Vrchcoláb). Jedna postava je také vypůjčena z cizího románu, z díla autorovy manželky Zdeny Salivarové Honzlová. Kniha však není jen příběhová, má i řadu úvahových pasáží. Hlavními jejich tématy jsou minulost, tvorba, víra a dějiny.

Richard Svoboda o knize ve Slovníku české prózy napsal: "Škvoreckého nepatetické nazírání světa koresponduje s linií české literatury zobrazující společenské mechanismy z perspektivy řadového jedince (J. Hašek, J. Putík, J. Šotola, B. Hrabal). (...) Řadou odkazů, aluzí, citací, komentářů a parafrází se román řadí mezi díla postmoderní orientace - k ní ostatně odkazuje i jeho polytematičnost."[2]

Reference

  1. MASAŘÍKOVÁ, Hana. Josef Škvorecký – Příběh inženýra lidských duší. Vaše literatura [online]. 2009-09-03 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. 
  2. SVOBODA, Richard. Škvorecký, Josef: Příběh inženýra lidských duší. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. 

Související články

Zdroj