Oxid titanitý
| Oxid titanitý | |
|---|---|
| Systematický název | Oxid titanitý |
| Anglický název | Titanium(III) oxide |
| Německý název | Titan(III)-oxid |
| Sumární vzorec | Ti2O3 |
| Vzhled | fialovočerná práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1344-54-3 |
| PubChem | 123111 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 143,76 g/mol |
| Teplota tání | 1 720 °C |
| Teplota rozkladu | 2 130 °C |
| Hustota | 4,56 g/cm³ |
| Tvrdost | 6,5 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyselina sírová kyselina chlorovodíková (ne) kyselina dusičná (ne) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 10,97×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | klencová |
| Hrana krystalové mřížky | a= 542 pm α= 56°50´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 521 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 361 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 78,78 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 434 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,677 3 JK−1g−1 |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Oxid titanitý (Ti2O3) je sloučenina titanu a kyslíku. Připravuje se reakcí oxidu titaničitého s kovovým titanem při 1 600 °C. Stejně jako ostatní titanité sloučeniny se na vzduchu oxiduje:
2 Ti2O3 + O2 → 4 TiO2
Ti2O3 má strukturu jako oxid hlinitý Al2O3 (korund). Reaguje s oxidujícími kyselinami. Má polovodivé vlastnosti, které se při cca 200 °C mění na vodivost kovového typu.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) oxide na anglické Wikipedii.
- ↑ GREENWOOD, Norman N.; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. Oxford: Butterworth Heinemann, 1997. ISBN 0080379419. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
