Oxid rutheničelý

Oxid rutheničelý
3D model
3D model
Obecné
Systematický název Oxid rutheničelý
Anglický název Ruthenium tetroxide
Německý název Rutheniumtetroxid
Sumární vzorec RuO4
Vzhled žlutá pevná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 20427-56-9
PubChem 119079
Vlastnosti
Molární hmotnost 165,07 g/mol
Teplota tání 25,4 °C
Teplota rozkladu 108 °C
Hustota 3,29 g/cm3 (21 °C)
Rozpustnost ve vodě 2,033 g/100 ml (20 °C)
2,25 g/100 ml (75 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny (reaguje)
zásady (reaguje)
methanol (reaguje)
ethanol (reaguje)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
Ionizační energie 12,33 eV
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
Tvar molekuly čtyřstěnný
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −230,3 kJ/mol (kapalina)
−241,2 kJ/mol (pevný)
Entalpie tání ΔHt 66 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub 334 J/g
Standardní molární entropie S° 141,0 JK−1mol−1 (pevný)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −150,6 kJ/mol (pevný)
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Oxidující
Oxidující (O)
R-věty R8, R36/38
S-věty S7/8, S26, S28, S37/39
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rutheničelý (RuO4) je sloučeninou kyslíku s rutheniem, které v něm má oxidační číslo VIII. Samotný oxid rutheničelý je jedním z pěti známých oxidů s prvkem v nejvyšším oxidačním stavu (ještě jsou známy oxid osmičelý, oxid hassičelý, oxid iridičelý a oxid xenoničelý).[zdroj?] Je méně stabilní než oxid osmičelý, dokáže oxidovat zředěnou i koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou, v roztocích alkalických hydroxidů se rozpouští za vzniku RuO 2-
4
 .[1]

Odkazy

Reference

  1. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1335. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Zdroj