Otto Brandis

Otto hrabě Brandis
Erb rodu Brandisů
Erb rodu Brandisů
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí
Ve funkci:
1905 – 1907
Předchůdce Alexander Okolicsányi
Nástupce Christoph Wydenbruck
Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci:
1902 – 1905
Předchůdce Josef Wodzicki
Nástupce Albert Eperjesy
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci:
1895 – 1902
Předchůdce Emil Gödel-Lannoy
Nástupce Albert Eperjesy
Narození 3. prosince 1848
Innsbruck
Úmrtí 8. srpna 1929 (ve věku 80 let)
Lana
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Profese diplomat, politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto hrabě Brandis (Otto Graf von Brandis) (3. prosince 1848, Innsbruck, Rakousko – 8. srpna 1929, zámek Brandis, Lana, Tyrolsko, dnes Itálie) byl rakousko-uherský diplomat ze staré šlechtické rodiny. V diplomatických službách od roku 1871, později byl rakousko-uherským vyslancem v několika evropských zemích, naposledy v Nizozemí (1905–1907).[1][2]

Životopis

Byl potomkem staré šlechtické rodiny z Tyrolska,[3] pocházel z početného potomstva hraběte Ferdinanda Brandise (1819–1904) a jeho manželky Sophie, rozené hraběnky Fünfkirchenové (1829–1904), narodil se jako druhorozený syn.[4] Od roku 1871 působil v diplomatických službách a vystřídal nižší posty na řadě vyslaneckých úřadů (Drážďany, Mnichov, Řím, Stuttgart, Athény, Istanbul, Bern, Bělehrad, Haag). V letech 1891–1895 byl velvyslaneckým radou diplomatického zastoupení u Svatého stolce. Poté byl rakousko-uherským vyslancem v Lisabonu (1895–1902)[5][6] a ve Stockholmu (1902–1905),[7] kde měl zároveň v kompetenci diplomatické styky s Norským královstvím.[8] Svou diplomatickou dráhu zakončil jako vyslanec v Haagu (1905–1907),[9] poté ještě několik let setrval ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí, penzionován byl v roce 1911.

Tituly a ocenění

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1878 jmenován c. k. komořím[10] a jako vyslanec v Haagu obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[11] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[12][13] Po úmrtí staršího bratra Ferdinanda (1847–1917) převzal v Tyrolsku čestnou hodnost dědičného nejvyššího komorníka nad stříbrem, kterou užíval do zániku monarchie v roce 1918.[14]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Rodina

V roce 1875 se oženil s Marií Athénais hraběnkou von Schönborn-Wiesentheid (1840–1918),[15] která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[16] Měli spolu jediného syna Ferdinanda (1876–1918), který sloužil v armádě a zastával také nižší posty v diplomacii. Ottův švagr baron Karl von Franckenstein (1831–1898) byl též rakousko-uherským diplomatem a vyslancem v několika zemích.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391 dostupné online
  3. ↑ Rodokmen Brandisů na webu euweb.cz dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 127 dostupné online
  5. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1896; s. 37 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1895; s. 213 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 245 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online
  9. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1905; s. 46 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1881; s. 216 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 229 dostupné online
  12. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Otto Brandise in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 46 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 258 dostupné online
  14. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 156–157 dostupné online
  15. ↑ Rodokmen Schönbornů dostupné online
  16. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 137 dostupné online

Externí odkazy

  • Otto Brandis in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online

Zdroj