Ota III. Dětleb

Ota III. Dětleb
olomoucký kníže
Doba vlády 1140–1160
Narození 1122
Úmrtí 12. května 1160 (ve věku 37–38 let)
Pohřben kostel v Katedrála svatého Václava
Předchůdce Vladislav Olomoucký
Nástupce Bedřich (kníže)
Manželka Durancie (manželka Oty III. Dětleba)
Potomci Vladimír Olomoucký
Břetislav Olomoucký
Dynastie Přemyslovci
Otec Ota II. Olomoucký
Matka Žofie z Bergu
Příbuzní Eufemie Olomoucká (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
děd Ota I. Olomoucký
otec Ota II. Olomoucký
matka Žofie z Bergu
manželka Durancie
dcera Svatava
syn Vladimír Olomoucký
dcera Marie
dcera Durancie
syn Břetislav Olomoucký
dcera Eufemie
dcera Hedvika

Ota III. Dětleb (1122 – 12. května 1160) byl kníže olomouckého údělu v letech 1140–1160, pocházel z Přemyslovské dynastie.[1]

Život

Rodiči Oty III. byli olomoucký a brněnský kníže Ota II. Černý a jeho manželka Žofie z Bergu. Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se českým knížetem a otcově smrti v bitvě u Chlumce (1126) byl otcovými přáteli odvezen do Ruska. Do údělu olomouckého se Ota vrátil až v roce 1140, po smrti Soběslava I. Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti Vladislavovi II. Olomoucký biskup Jindřich Zdík vyhlásil nad odpůrci interdikt.

Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na Moravu. Také zásahem papežského legáta se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl Konrád II. Znojemský biskupa Zdíka, jenž ale uprchl.

Později Ota III. s knížetem a králem Vladislavem II. spolupracoval. Odjel s ním na II. křížovou výpravu (1147) i do Polska (1157) a zúčastnil se i úspěšného tažení do Itálie (1158).

Zemřel 12. května 1160, jeho manželka Durancie ho přežila zhruba o půl roku. Oba byli pohřbeni v olomouckém klášteře Hradisko.[2] Zůstali po něm s určitostí dva synové, Vladimír a Břetislav.

V roce 2018 byli v kostele sv. Štěpána při komplexu kláštera Hradisko v Olomouci nalezeny mnohokrát přesunuté ostatky Oty III. a jeho ženy Durancie. Mimo ně se v sakristii našly ostatky jejich dcery Marie a syna (není známo, zda se jedná o syna Břetislava či Vladimíra). Další ostatky patřily Otovu dědovi Otovi I. a jeho ženě Eufemii, kteří daný klášter zakládali.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44. 
  2. ↑ VIDEO: Kostel ukrýval kosti Přemyslovců, více o nich napoví analýza DNA. iDNES.cz [online]. 2018-07-19 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK, Redakce /. Ostatky z Olomouce patří přemyslovským knížatům, potvrdili archeologové. Olomoucký deník. 2023-10-12. Dostupné online [cit. 2023-10-12]. 

Literatura

  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
  • Dąbrowski D., Genealogia Mścisławowiczów. Pierwsze pokolenia (do początku XIV wieku) , Kraków 2008, s. 649-651.
  • FROLÍK, Jan, CVRČEK, Jan, DRTIKOLOVÁ KAUPOVÁ, Sylva, STRÁNSKÁ, Petra, SVĚTLÍK, Ivo, VANĚK, Daniel, & VELEMÍNSKÝ, Petr. (2024). Olomoučtí Přemyslovci a průzkum jejich ostatků. In S. Jemelková (Ed.), Ostatky olomouckých Přemyslovců a jejich pohřební schrány: restaurování a průzkumy 2019–2024 (pp. 23–33). Olomouc: Muzeum umění Olomouc.
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. 
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 

Externí odkazy

Zdroj