Orhan Pamuk

Orhan Pamuk
Orhan Pamuk (2009)
Rodné jméno	Orhan Ferit Pamuk
Narození	7. června 1952 (73 let) Istanbul
Povolání	spisovatel, romanopisec, scenárista, esejista, novinář a akademik
Alma mater	Istanbul University Faculty of Communications (do 1976) İstanbul Teknik Üniversitesi Robertova kolej
Žánr	autobiografie a esej
Významná díla	Faruk Darvinoglu The Black Book The New Life My Name Is Red Snow … více na Wikidatech
Ocenění	Independent Foreign Fiction Prize (1990) International Antalya Golden Orange Film Festival Award for Best Original Screenplay (1991) Prix du Meilleur livre étranger (2002) Cena Grinzane Cavour (2002) International IMPAC Dublin Literary Award (2003) … více na Wikidatech
Příbuzní	Şevket Pamuk (bratr)
Vlivy	Vladimir Vladimirovič Nabokov
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferit Orhan Pamuk (* 7. června 1952 Istanbul) je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu.^[1]

Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu,^[2] tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání.

V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli.

Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu.

V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA (European Museum of the Year Award) za rok 2014.

• 1979 cena deníku Milliyet (Turecko) za román Karanlık ve Işık (Tma a světlo)
• 1983 cena Orhana Kemala (Turecko) za román Pan Cevdet a jeho synové
• 1984 cena Madarali (Turecko) za román Sessiz Ev (Tichý dům)
• 1990 Independent Foreign Fiction Prize (UK) za román Bílá pevnost
• 1991 Prix de la Découverte Européenne (Francie) za francouzské vydání románu Tichý dům: La Maison de Silence
• 1991 Zlatý pomeranč na Antalyjském filmovém festivalu (Turecko) za nejlepší původní scénář k filmu Tajná tvář
• 1995 Prix France Culture (Francie) za román Kara Kitap: Le Livre Noir
• 2002 Prix du Meilleur Livre Etranger (Francie) za román Jmenuji se Červená
• 2002 Premio Grinzane Cavour (Itálie) za román Jmenuji se Červená
• 2003 International IMPAC Dublin Literary Award (Irsko) za román Jmenuji se Červená
• 2005 Friedenspreis der deutschen Buchhändler(Německo) za román Jmenuji se Červená
• 2005 Prix Médicis Etranger (Francie) za román Sníh
• 2005 Ricarda-Huch Prize
• 2006 Nobelova cena za literaturu (Švédsko)
• 2006 Washington University's Distinguished Humanist Award (USA)
• 2006 Puterbaugh Award (USA)
• 2008 Ovid Award (Rumunsko)
• 2007 Free University of Berlin, Department of Philosophy and Humanities
• 2007 Tilburg University
• 2007 Boğaziçi University, Department of Turkish Language and Literature
• 2007 Georgetown University
• 2008 Madrid University
• 2003 American University v Beirutu
• 2008 Členství v American Academy for Arts and Literature
• 2008 Členství v Chinese Academy for Social Sciences

Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu.^[3]

V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“^[4]

• 

  Cevdet Bey ve Oğulları (Pan Cevdet a jeho synové, 1982)
• Sessiz Ev (Tichý dům, 1983)
• Beyaz Kale (Bílá pevnost, 1985)
• Kara Kitap (Černá kniha, 1990)
• Yeni Hayat (Nový život, 1994)
• Benim Adım Kırmızı (Jmenuji se Červená, 1998)
• Öteki Renkler (Jiné barvy; eseje, 1999)
• Kar (Sníh, 2002)
• İstanbul: Hatıralar ve Şehir (Istanbul, 2003)
• Babamın Bavulu (Kufr mého otce, projev přednesený před převzetím Nobelovy ceny za literaturu, 2006)
• Masumiyet Müzesi (Muzeum nevinnosti, 2008)
• Kafamda Bir Tuhaflık (Cosi divného v mé hlavě, 2014)
• Kırmızı Saçlı Kadın (Rusováska, 2016)
• Balkon (fotografická publikace, 2018)
• Orange (fotografická publikace, 2020)
• Veba Geceleri (Morové noci, 2021)

• Istanbul. Vzpomínky a město (v překladu Petra Kučery z turečtiny 2014).
  • Istanbul – Vzpomínky na město (İstanbul – Hatıralar ve Şehir, česky 2006 v překladu Kláry Kolinské (z angličtiny), ISBN 80-7341-948-3)
• Jmenuji se Červená (Benim Adım Kırmızı, česky 2007 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-7203-945-6)
• Nový život (Yeni Hayat, česky 2007 v překladu Petry Prahlové, ISBN 978-80-86603-47-6)
• Sníh (Kar, česky 2009 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0135-5)
• Bílá pevnost (Beyaz Kale, česky 2010 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0276-5)
• Černá kniha (Kara Kitap, česky 2011 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0488-2)
• Muzeum nevinnosti (Masumiyet Müzesi, česky 2012 v překladu Petra Kučery)
• Tichý dům (Sessiz Ev, česky 2014 v překladu Petra Kučery)
• Jiné barvy: vybrané eseje a jedna povídka (česky v překladu Petra Kučery)
• Rusovláska (Kırmızı saçlı kadın, česky 2019 v překladu Petry Sedmíkové)
• Cosi divného v mé hlavě, aneb, Život, dobrodružství a sny prodavače bozy Mevluta Karataşe a jeho přátel jakož i obrázek života v Istanbulu mezi lety 1969 a 2012, zachycený očima řady lidí (Kafamda Bir Tuhaflık, česky 2020 v překladu Petra Kučery)
• Morové noci (Veba geceleri, česky 2025 v překladu Petra Kučery)

• V roce 2013 se Orhan Pamuk zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha.^[5]
• 17. 2. 2025 proběhlo v pražském Centru současného umění DOX setkání s Orhanem Pamukem, křest českého vydání knihy Morové noci (v překladu Petra Kučery, nakladatelství Argo) a beseda s autorem při příležitosti probíhající výstavy Útěcha věcí (kurátorka Michaela Špilochová). Výstava (od 21. 11. 2024 do 19. 10. 2025) představila Pamukovo výtvarné a fotografické dílo. Jádro výstavy tvoří část exponátů Muzea nevinnosti v Istanbulu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orhan Pamuk na Wikimedia Commons
• Osoba Orhan Pamuk ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Orhan Pamuk
• Orhan Pamuk: Snění je také způsob myšlení, rozhovor pro ČRo Vltava
• Svět Orhana Pamuka a jeho dvojníka. Olga Lomová, LtN XVII (2006),43, s. 1
• Prolínání časů, mísení civilizací (rozhovor se slovenskou překladatelkou OP, Xénií Celnarovou). Olga Lomová, LtN XVII (2006), 43, s. 8^{[nedostupný zdroj]}
• KUČERA, Petr. Turecká postmoderna. A2, 2006, č. 4.
• PAMUK, Orhan. Evropa bez Turecka? A2, 2005, č. 11.
• Rozhovor s Orhanem Pamukem přeložený ze švýcarského Das Magazin z února 2005
• Pamukův komentář k procesu s ním
• Rozhovor s Orhanem Pamukem při jeho návštěvě Prahy
• Recenze románu Tichý dům na iLiteratuře, 15.2.2015
• Orhan Pamuk: Výňatek z knihy Istanbul: Vzpomínky na město (nobelprize.org) (anglicky)
• Pamuk: Šest let jsem zpovídal lidi z okraje Istanbulu. S bodyguardem jsem se nebál. Aktuálně, 11.12.2024
• Muzeum nevinnosti (Masumiyet müzesi) - oficiální stránka muzea v Istanbulu
• Orhan Pamuk: Útěcha věcí (výstava v Centru současného umění DOX)

Zdroj