Olga Lomová

prof. PhDr. Olga Lomová, CSc.
Olga Lomová (2017)
Olga Lomová (2017)
Rodné jméno Olga Jirková
Narození 31. května 1957 (66 let)
Podbořany
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání překladatelka a publicistka
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Politická strana Zelení
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Lomová roz. Jirková (* 31. května 1957 Podbořany) je česká sinoložka a překladatelka z čínštiny. Specializuje se na literaturu, zejména poezii, čínského raného středověku. Členka Vědecké rady Národní galerie v Praze.[1]

Život

Olga Lomová se narodila 31. května 1957 v Podbořanech.[2] Jejím otcem byl Ing. Karel Jirka, DrSc., který působil ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství a který hojně publikoval v oblasti zemědělské ekonomie.[3] V letech 1976–1981 vystudovala sinologii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) a obhájila magisterskou diplomovou práci Politika KS Číny v oblasti zemědělství a její realizace 1978-1980, tamtéž v letech 1986–90 absolvovala postgraduální studium zakončené ziskem kandidátské hodnosti (CSc.). Od roku 1988 vyučuje v Ústavu Dálného východu na FF UK. Roku 1998 obhájila práci Poselství krajiny. Přírodní dvojverší tangského básníka Wang Weie a získala titul docent.[2] Vedla Ústav Dálného východu, ale v roce 2007 svoji pozici neobhájila. Tato událost poukázala na neutěšené vztahy[4][5] v rámci Ústavu Dálného východu, které nakonec vyústily v rozpad Ústavu na Ústav asijských studií a Katedru Sinologie.[6] Je dlouholetou ředitelkou Mezinárodního sinologického centra Ťiang Ťing-kuovy nadace při Karlově univerzitě.[7] V letech 2016–2019 působila v radě Česko-čínského centra Univerzity Karlovy. Na svou pozici v radě rezignovala dne 16. 10. 2019.[8] Dne 13. 11. 2019 bylo rozhodnutím rektora Tomáše Zimy fungování centra ukončeno dle jeho slov „v důsledku negativní publicity, která se na centrum snesla a významně jeho obraz poškodila.“[9] Během své existence byly aktivity centra kritizovány jako neakademické a pročínské.[10] Novináři z Aktuálně.cz navíc upozornili na utajené financování aktivit centra ze strany čínské ambasády v Praze.[11]

Ve své práci se zaměřuje na čínskou raně středověkou (tchangskou) literaturu, překládá i moderní díla. Věnuje se publicistice, píše mimo jiné do Literárních novin a Respektu.[7] Jejím významným počinem je komentovaný překlad zhruba čtvrtiny S’-ma Čchienových Zápisků historika vydaný roku 2012, na kterém pracovala deset let.[12] Pojala do něj část starších překladů Timotea Pokory, překlad doplnila úvodní studií a doslovem.

Veřejné působení

V červnu 2004 neúspěšně kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu na čtvrém místě kandidátky Strany zelených.[13] Ve stejném roce byla zvolená do republikové rady i do rady pražského vedení strany.[14] Na podzim 2005 se po zvolení Martina Bursíka za předsedu Strany zelených od strany odštěpila část členů, kteří sympatizovali s Jakubem Patočkou.[15] V nově založené straně Zelení působila Olga Lomová od roku 2006 jako místopředsedkyně strany.[16] Strana od roku 2007 nevyvíjí činnost. V roce 2006 se veřejně vymezovala proti plánovanému umístnění amerického radaru ve vojenském újezdu Brdy[17] a podpořila petici iniciativy Ne základnám.[18]

V posledních letech se věnuje zejména publicistické činnosti v rámci projektu Sinopsis, kterého je spoluzakladatelkou. Projekt publikuje kritické texty a překlady týkající se současného dění v Čínské lidové republice a taktéž se zabývá čínským vlivem na českém území. Projekt je ale taktéž kritizován za cílené jednostranné reportování, financování ze strany americké National Endowment for Democracy (NED) a v případě profesorky Lomové za nedostatečnou odbornost v oblasti mezinárodních vztahů, politiky a ekonomie.[19][20]

Dílo

Monografie a učební texty

  • LOMOVÁ, Olga. „Tradiční literatury Dálného východu”, O. Fischer ed., Světová literatura IV, Prague: SPN, 1987, s. 144–152.
  • LOMOVÁ, Olga. „Novodobé literatury zemí Dálného východu”, in J. O. Fischer ed., Světová literatura IV, Prague: SPN, 1987, s. 189–194.
  • Oldřich Švarný a kol., Gramatika hovorovej čínštiny v príkladoch. Bratislava: Univerzita Komenského, 1991–1993. 4 svazky, 874 s.). (Jeden ze tří autorů.)
  • LOMOVÁ, Olga. Čítanka tangské poezie. Praha: Karolinum, 1995. 179 s. ISBN 80-7184-044-0
  • LOMOVÁ, Olga. „Čína – sexualita, erotika, láska a manželství v literatuře“, kap. 5.3., in J. Malina (ed.), Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, Brno, Nadace MU a Nauma, s. 235–280 (společně s H. Třískovou).
  • LOMOVÁ, Olga. Poselství krajiny. Obraz přírody v díle básníka Wang Weje. Praha: DharmaGaia, 1999. ISBN 80-85905-56-6. 240 s.
  • LOMOVÁ, Olga, Yeh Kuo-liang, Ach běda, přeběda – oplakávání mrtvých v čínském středověku. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-41-1. 280 s.
  • SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury I.: Dynastie Shang až období Válčících států. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 140 s. ISBN 80-246-1267-4. 
  • SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury II.: Dynastie Qin a Han. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 192 s. ISBN 978-80-246-1727-5. 

Překlady

  • Š’ Jü-kchun. Příběhy soudce Paoa, aneb záhada císařského paláce. Praha: Vyšehrad, 1989, 190 s. (překlad a doslov).
  • Š’ Jü-kchun, Další příběhy soudce Paoa. Praha: Hrnčířství a nakladatelství M. Jůza a E. Jůzová, 1996, 116 s. (překlad a doslov).
  • Chan-šan. Básně z Ledové hory. S Alenou Bláhovou. Praha: DharmaGaia, 1996, 191 s. (druhé vydání 1998, třetí 2012), (překlad, odborné poznámky a životopisná studie o autorovi)
  • Čínská povídka dvacátého století. Praha: Zvláštní číslo časopisu Nový Orient, 1997. Koncepce, Předmluva a překlad (na překladu se podílel také D. Andrš a Zd. Heřmanová). 40 s.
  • Lu Jü. Klasická kniha o čaji. Praha: DharmaGaia, 2002. 94 s. (překlad, předmluva a doslov).
  • Lu Wen-fu. Labužník (in Dvě čínské novely spolu se Zdenkou Heřmanovou). Praha: DharmaGaia, 2010. 99 s., celkem 228 s. (překlad novely a předmluva).
  • Bei Dao. Vlnobití. Praha: Togga, 2010. 164 s. (překlad novely a předmluva).
  • Fan fuma. Haweier tuxiang shi ji. (Václav Havel: Antikódy). Překlad společně s Bei Lingem. Předmluva. Taibei, Tonsan Publications INC, 2002. ISBN 986-7748-07-7.
  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Příprava vydání Olga Lomová; překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Komentovaný překlad zhruba čtvrtiny díla, úvodní studie a doslov. 

Odkazy

Reference

  1. Vědecká rada Národní galerie v Praze
  2. a b KOLMAŠ, Josef; KRUPA, Viktor; OPATRNÝ, Josef, a kol. KDO BYL KDO : Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté [online]. Libri, 2001 [cit. 2014-04-08]. Kapitola LOMOVÁ Olga – česká sinoložka. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11. 
  3. AUT - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  4. Bouchnout to mohlo kdykoli. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  5. Bez šťastného konce. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  6. Rozhodnutí o ÚJCA a ÚDV na ÚAS | Ústav asijských studií. uas.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  7. a b Doc. PhDr. Olga Lomová, CSc. [online]. Ústav Dálného východu, Filozofická fakulta UK v Praze, rev. 2013-1-2 [cit. 2014-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-09. 
  8. Rada CCC. Česko čínské centrum UK [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-10. (anglicky) 
  9. Česko-čínské centrum na Karlově univerzitě končí. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  10. K počátkům Česko-čínského centra na Univerzitě Karlově. Sinopsis [online]. 2019-11-05 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  11. Rektor UK reaguje na skandál s čínskými penězi. Ruší Česko-čínské centrum. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-11-13 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  12. KAPLANOVÁ, Dana. Sinoložka Olga Lomová: Číňané mají velkou víru ve spravedlnost. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-4-18 [cit. 2014-4-8]. Dostupné online. 
  13. Představujeme kandidáty do EP: Strana zelených. České noviny [online]. 2004-05-14 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  14. Strana zelených: Krajskou předsedkyní Zelených v Praze se stala Daniela Matějková. http://ekolist.cz [online]. 2004-12-05 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  15. Hnutí Zelení: Vzniká politické hnutí Zelení. http://ekolist.cz [online]. 2005-09-25 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  16. Seznam politicky exponovaných osob. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2021-05-12 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  17. Anketa: Co si myslíte o plánovaném radaru v ČR?. FFakt [online]. 2007-12-07 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  18. O iniciativě. Ne základnám [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  19. Čína v zajetí Sinopsis. !Argument [online]. 2020-06-16 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  20. Tři opomenutí Olgy Lomové. asiaskop.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • ZÁDRAPA, Lukáš. Opus magnum čínské historiografie, opus magnum české sinologie. Tvar. 2013, čís. 2, s. 21. Recenze překladu Kniha vrchních písařů. Výbor z díla čínského historika. Dostupné online [PDF]. 

Externí odkazy

  • Osoba Olga Lomová ve Wikicitátech
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Lomová
  • LOMOVÁ, Olga. Bibliografie, prof. Olga Lomová [online]. 2009, rev. 2013 [cit. 2014-04-08]. Bibliografie Olgy Lomové. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-15. 
  • LOMOVÁ, Olga. Olga Lomová. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2014-4-8]. Blog Olgy Lomové na Aktuálně.cz. Dostupné online. 
  • PLOCEK, Jiří. Počin roku 2012: Český překlad veledíla o čínských dějinách. Kulturní noviny [online]. 2013-6-10 [cit. 2014-4-7]. Čís. 24. Recenze českého výboru ze Zápisků. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-08. 
  • KAPLANOVÁ, Dana. Sinoložka Olga Lomová: Číňané mají velkou víru ve spravedlnost. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-4-18 [cit. 2014-4-8]. Rozhovor s Olgou Lomovou. Dostupné online. 

Zdroj