Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice

Jeho knížecí Milost
Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawice
25. arcibiskup pražský
13. primas český
Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice na litografii Franze Eybla z roku 1834.
Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice na litografii Franze Eybla z roku 1834.
Předchůdce Alois Josef Krakovský z Kolovrat
Nástupce Alois Josef Schrenk
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Arcibiskup lvovský (1815–1833)
  • Arcibiskup pražský (1834–1838)
Osobní údaje
Datum narození 22. června 1777
Místo narození Krakov
Polské království
Datum úmrtí 26. března 1838 (ve věku 60 let)
Místo úmrtí Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Katedrála sv. Víta v Praze
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawice (polsky Andrzej Alojzy Ankwicz, německy Andreas Alois Ankwicz von Skarbek-Poslawice, 22. června 1777, Krakov26. března 1838, Praha) byl polský šlechtic a arcibiskup lvovský a pražský.

Život

Andreas Alois Ankwicz studoval v Krakově a ve Vídni a na kněze byl vysvěcen 2. září 1810. Poté se stal kanovníkem olomoucké kapituly, kde byl zvolen do funkce rektora kněžského semináře a teologické fakulty tamní univerzity.

25. března 1815 byl Andreas Alois Ankwicz jmenován do funkce lvovského arcibiskupa, 15. srpna téhož roku jej vysvětil olomoucký arcibiskup Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu. Hrabě Ankwicz podporoval panovníka a v roce 1827 jej císař František II. jmenoval primasem haličským.

30. září 1833 nastoupil na pražský arcibiskupský stolec a ze své funkce v roce 1836 korunoval Ferdinanda V. českým králem – jednalo se o poslední českou královskou korunovaci.

Je pohřben v katedrále sv. Víta v Praze, v kapli sv. Vojtěcha. Na její západní stěně má znakovou desku epitafu z černého mramoru.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Předchůdce:
Kajetan Ignacy Kicki
Znak z doby nástupu arcibiskup lvovský (latinský)
18151833
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Franz Xaver Luschin

Zdroj