Odoardo I. Farnese

Odoardo I. Farnese
vévoda z Parmy a Piacenzy
Portrét
Odoardo I. Farnese,
vévoda z Parmy a Piacenzy
Doba vlády 5. března 1622 – 11. září 1646
Narození 28. dubna 1612
Parma, Parmské vévodství
Úmrtí 11. září 1646 (ve věku 34 let)
Parma, Parmské vévodství
Pohřben Svatyně Santa Maria della Steccata
Předchůdce Ranuccio I. Farnese, vévoda z Parmy
Nástupce Ranuccio II. Farnese, vévoda z Parmy
Manželka Markéta Medicejská
Potomci Ranuccio II. Farnese
Alexander Farnese
Rod Farnese
Otec Ranuccio I. Farnese, vévoda z Parmy
Matka Markéta Aldobrandini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odoardo I. Farnese (28. dubna 1612, Parma, Parmské vévodství – 11. září 1646, Parma, Parmské vévodství) byl vévodou z Parmy, Piacenzy a Castra od roku 1622 do roku 1646.

Životopis

Odoardo byl nejstarší legitimní syn Ranuccia I. Farnese a Markéty Aldobrandini. Poté, co byl Ranucciův nelegitimní syn, kterého Ranuccio, jehož manželství bylo dlouho bezdětné, prohlásil za vlastního a tedy byl Odoardovým potenciálním rivalem Ottavio Farnese (1598–1643) uvězněn, dědicem vévodství se stal on. Vzhledem k nízkému věku vládl za něho po dva roky jako regent jeho strýc Odoardo Farnese a po jeho smrti pak jeho matka Markéta Aldobrandini.[1]

V roce 1628 dospěl a ve stejném roce se oženil s Markétou Medicejskou, dcerou velkovévody Toskánska Cosima II. Medicejského. Jeho prvním rozhodnutím jako vévody bylo uzavření spojenectví s Francií v roce 1633, což byl krok, který měl čelit španělské převaze v severní Itálii a také doufal ve francouzskou podporu svých územních ambicí. Požádal také o půjčky na modernizaci armády, ale jeho první střety nebyly úspěšné: Piacenza byla obsazena španělskými jednotkami a Odoardova armáda byla poražena Františkem I. Francouzským. Španělská vojska obsadila vévodství a zpustošila krajinu, ale nepokusila se obléhat města. Při absenci francouzské pomoci byl Odoardo přesvědčen papežem Urbanem VIII., aby v roce 1637 podepsal se Španělskem mírovou dohodu.[1]

Castro bylo území udělené rodině Farnesi papežem Urbanem VIII. jako léno papežského státu. Agresivní politika Odoarda v Castru se rodině Barberini nelíbila a přáli si území znovu získat. (Rodina Barberini byla rodina Urbana VIII.) V roce 1641 se situace vyhrotila tak, že se papež rozhodl Odoarda exkomunikovat.[2] Odoardo přesto místo smíru hledal spojenectví s Benátkami, Florencií a vévodstvím Modena a napadl se 7 000 vojáky severní Lazio. Jeho armáda složená převážně z kavaléristů nebyla schopna získat Castro obléháním. Přesto, že Odoardova armáda byla prakticky zničena a vévoda papeži vzdoroval, v roce 1644 mu bylo město Castro vráceno a Odoardo se s římskokatolickou církví a především s papežem usmířil a znovu byl přijat do církve.[2]

Odoardo zemřel náhle v Piacenze, svém oblíbeném sídle, 11. září 1646.[1]

Děti a manželství

Odoardo Farnese se oženil s Markétou Medicejskou 11. října 1628 a měli spolu následující potomky:

Potomci:

  • Caterina (*/† 2. října 1629)
  • Ranuccio II Farnese (17. září 1630 – 11. prosince 1694), 6. vévoda z Parmy, Piacenzy a Castra,
    ⚭ 1660 Markéta Jolanda Savojská (15. listopadu 1635 – 29. dubna 1663)
    ⚭ 1663 Isabela d'Este (3. října 1635 – 21. srpna 1666)
    ⚭ 1667 Marie d'Este (8. prosince 1644 – 20. srpna 1684)
  • Maria Maddalena (c.1633/1638–1693)
  • Alexander (10. ledna 1635 – 18. února 1689), princ z Parmy, generál španělské armády a guvernér habsburského Nizozemska od roku 1678 do roku 1682, zemřel svobodný, ale měl několik nelegitimních potomků
  • Orazio (24. ledna 1636 – 2. listopadu 1656)
  • Caterina (3. září 1637 – 24. dubna 1684), karmelitánská jeptiška
  • Pietro (4. dubna 1639 – 4. března 1677)
  • Ottavio (5. ledna 1641 – 4. srpna 1641)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Odoardo Farnese, Duke of Parma na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Hanlon, Gregory. The Hero of Italy: Odoardo Farnese, Duke of Parma, his Soldiers, and his Subjects in the Thirty Years' War. [s.l.]: OUP Oxford, 2019. Dostupné online. ISBN 978-0-19-258628-5. (anglicky) 
  2. ↑ a b WILLIAMS, George L. Papal Genealogy: The Families and Descendants of the Pope. [s.l.]: McFarland, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7864-2071-5. S. 106. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj