Nikolaj Semjonovič Leskov

Nikolaj Semjonovič Leskov
Nikolaj Semjonovič Leskov, portrét od Valentina Serova 1894
Nikolaj Semjonovič Leskov, portrét od Valentina Serova 1894
Narození 4.jul./ 16. února 1831greg.
Gorochovo, Orelská gubernie, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 21. únorajul./ 5. března 1895greg.
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtí astma
Místo pohřbení Litěratorskije mostki
Povolání spisovatel, novinář, romanopisec, dramatik, prozaik a publicista
Příbuzní Alexej Semjonovič Leskov (sourozenec)
Podpis Nikolaj Semjonovič Leskov – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Semjonovič Leskov (rusky Николай Семёнович Лесков; 4.jul./ 16. února 1831greg. Gorochovo, Orelská gubernie – 21. únorajul./ 5. března 1895greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a dramatik.

Život

Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře (podobně jako Dostojevskij v „Běsech“), rozešel se i se svými přáteli.

Dílo

Literární dráhu zahájil publicistikou. Kvůli nesprávně pochopenému Leskovovu vystoupení v tisku k němu pokroková veřejnost zaujala rezervovaný postoj. V 60. letech si volí náměty z vesnice např.:

  • 1863 Žitije odnoj baby, (česky „Kalvárie“ 1960)

Z kupeckého prostředí:

  • 1865 povídka Ledi Makbet Mcenskogo ujezda (česky „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ 1962), povídka byla podkladem pro libreto stejnojmenné opery Dmitrije Šostakoviče (premiéra 1934),
  • 1864 román Někuda (Není kam),
  • 1867 drama Rastočitěl (česky „Marnotratník“, 1924),
  • 1870-1871 román Na nožach (Na nůž),

V sedmdesátých letech se zaměřuje na otázky mravní:

  • 1872 román Soborjaně (česky „Duchovenstvo sborového chrámu“, 1903),
  • 1873 novela Zapečatljonyj angel (česky „Zapečetěný anděl“ 1924, 1957)
  • 1874 román Zachudalyj rod (česky „Zchudlý rod“, 1905),
  • 1874 novela Očarovannyj strannik (česky „Očarovaný poutník“, 1950, 1962),
  • 1876 satirická povídka Železnaja volja („Železná vůle“, 1949)
  • 1880 povídka Něsmertělnyj Golovan (česky „Nesmrtelný Golovan“, 1904),
  • 1881 povídka Skaz o tulskom kosom Levše i o stalnoj bloche (česky „Levák“ 1912, „Blecha“ 1951, „Krchňák“ 1949, „Krchňa“ 1957),

V osmdesátých letech zpracovává náměty ze starých náboženských legend:

  • 1887 Skoromoch Pamfalon (česky „Kejklíř Pantalon“, 1985, přeložila Naděžda Slabihoudová)
  • 1888 Prekrasnaja Aza (Krásná Aza)

Satirická díla:

  • 1878 - 1880 sbírka črt Meloči iz archijerejskoj žizni
  • Tupejnyj chudožnik (česky „Dovedný vlásenkář“, 1957)
  • 1886 Štopalščik (česky „Mistr v štupování“, 1957)

Fotogalerie

  • N. S. Leskov (1860)
    N. S. Leskov (1860)
  • N. S. Leskov (1860)
    N. S. Leskov (1860)
  • N. S. Leskov (1872)
    N. S. Leskov (1872)
  • N. S. Leskov
    N. S. Leskov
  • N. S. Leskov
    N. S. Leskov
  • N. S. Leskov (cca 1880)
    N. S. Leskov (cca 1880)
  • Jeho hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)
    Jeho hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)

Odkazy

Reference

  1. ↑ HNILIČKA, Přemysl. Nikolaj Semjonovič Leskov: Kateřina Izmajlovová [online]. Český rozhlas, 2017-05-20 [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • NEUMANN, Bohumil. heslo Leskov, Nikolaj Semjonovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž). S. 28–29.
  • heslo Lěskov. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909.

Externí odkazy

Zdroj