NGC 7027

NGC 7027
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ hvězda a planetární mlhovina
Objevitel Édouard Jean-Marie Stephan
Datum objevu 1878
Rektascenze 21h 7m 1,8s[1]
Deklinace 42°14′10,0″[1]
Souhvězdí Labuť (lat. Cyg)
Zdánlivá magnituda (V) 9,68[2], 12,05[2], 10,9[3][4] a 9,1[5]
Úhlová velikost 0,3′x0,2′[1]
Vzdálenost 3 000 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 0,1[6]ly
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 7027
Jiná označení NGC 7027, PK084-03.1, PN G084.9-03.4, HD 201272[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 7027 je velmi mladá a hustá planetární mlhovina[7] v souhvězdí Labutě s magnitudou 8,5.[8] Od Země je vzdálená přibližně 3 000 světelných let.[9] Objevil ji Édouard Stephan v roce 1878.[6][10] Jde o jednu z nejmenších planetárních mlhovin a přitom je zdaleka nejpodrobněji zkoumaná.[6] V roce 2019 byla v této mlhovině zjištěna přítomnost hydridu helia.[11]

Pozorování

Poloha NGC 7027 v souhvězdí Labutě

Patří mezi nejjasnější planetární mlhoviny.[12] Je viditelná i malým dalekohledem přibližně 2° severovýchodně od hvězdy Ný Labutě (ν Cyg).[13] Při malém zvětšení, např. 50x, objekt vypadá pouze jako poměrně jasná namodralá či modrozelená hvězda.[13] K pozorování podrobností v mlhovině je možné použít velké zvětšení,[13] protože má velkou plošnou jasnost.

Historie pozorování

Mlhovinu objevil Édouard Stephan v roce 1878 na observatoři v Marseille, kde objevil i mnoho dalších mlhovin.[6] Nezávisle na něm ji 14. listopadu 1879 objevil i Thomas William Webb.[6][10]

V roce 1977 byla pomocí Schmidtova dalekohledu na Yerkesově observatoři určena přesná optická poloha této planetární mlhoviny, aby bylo možné porovnat její snímky a rádiové mapy.[14]

Mlhovina byla mnohokrát fotografována Hubbleovým vesmírným dalekohledem.[15][16] Před pozorováním tímto dalekohledem byla mlhovina považována za protoplanetární mlhovinu, jejíž ústřední hvězda je příliš chladná na ionizaci okolního plynu, ale snímky potvrdily, že jde o planetární mlhovinu v raném období jejího vývoje.[6] Předpokládá se, že původní hvězda, ze které mlhovina vznikla, měla hmotnost asi 3 až 4 hmotností Slunce.[7]

Vlastnosti

NGC 7027 je jednou z nejjasnějších planetárních mlhovin ve viditelné oblasti.[17] Její plynná obálka začala vznikat před asi 600 lety,[9] takže je poměrně mladá a kvůli tomu má malý rozměr - zatímco běžné planetární mlhoviny mají průměr kolem 1 světelného roku, tato mlhovina má rozměr asi 0,2 krát 0,1 světelného roku.[6] Její tvar je velmi složitý a skládá se z eliptické oblasti ionizovaného plynu,[18] ležící uvnitř rozsáhlého neutrálního oblaku,[9] který je tvořen prachem a plyny.[19] Obálka mlhoviny má tvar protáhlého sféroidu, obsahuje oblast fotodisociace uspořádanou do tvaru jetelového lístku[18] a rozpíná se rychlostí 17 km/s.[9] Ústřední oblast mlhoviny vydává rentgenové záření, což svědčí o přítomnosti velmi vysokých teplot.[18] Eliptickou část mlhoviny obklopuje několik slabých soustředných modrých obálek.[15]

Je možné, že ústřední bílý trpaslík v mlhovině má akreční disk, který je místem vysokých teplot.[20] Tento bílý trpaslík by mohl mít hmotnost kolem 0,7 hmotnosti Slunce a jeho zářivý výkon dosahuje 7 700 násobek zářivosti Slunce.[17] Mlhovina prochází krátkým obdobím ve vývoji planetární mlhoviny, kdy jsou molekuly v její obálce postupně štěpeny na jednotlivé atomy ultrafialovým zářením ústřední hvězdy a tyto atomy jsou poté ionizovány.[15]

Rozpínající se halo mlhoviny má hmotnost asi trojnásobku hmotnosti Slunce a je asi 100x hmotnější než ionizovaná ústřední oblast. Takto výrazná ztráta hmotnosti ústřední hvězdy je přesvědčivým důkazem toho, že i hvězdy několikrát těžší než Slunce se mohou vyhnout závěrečnému výbuchu v supernovu.[6]

NGC 7027 má díky ústřední hvězdě bohaté a velmi ionizované spektrum.[7] Mlhovina je bohatá na uhlík a je velmi zajímavou laboratoří pro výzkum chemie uhlíku v husté molekulární hmotě vystavené silnému ultrafialovému záření.[21] Spektrum této mlhoviny ovšem obsahuje méně spektrálních čar neutrálních molekul, než je běžné. To je způsobeno právě rozkladem neutrálních molekul silným ultrafialovým zářením. [22] Místo toho obsahuje ionty s velmi vysokým ionizačním potenciálem.[23] V roce 2019 byla v této mlhovině zjištěna přítomnost hydridu helia, který je považován první molekulu, která se v raném vesmíru utvořila přibližně 100 000 let po Velkém třesku.[11] Výzkum z roku 2016 v mlhovině našel důkaz přítomnosti nanodiamantů.[24]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 7027 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Ulrich Bastian, Claus Fabricius: Tycho-2. In: Astronomy and Astrophysics. 2000.
  3. ↑ Revised NGC Data for NGC 7027. Dostupné online. [cit. 2019-08-28]
  4. ↑ William F. Van Altena: The General Catalogue of Trigonometric Stellar Parallaxes, Fourth Edition. 1995.
  5. ↑ SIMBAD.
  6. ↑ a b c d e f g h Stephen James O'Meara. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 0-521-83704-9. S. 514–516. (anglicky) 
  7. ↑ a b c BERNARD SALAS, J.; POTTASCH, S. R.; BEINTEMA, D. A.; WESSELIUS, P. R. The ISO-SWS spectrum of planetary nebula NGC 7027. S. 949–958. Astronomy and Astrophysics [online]. Březen 2001 [cit. 2019-08-28]. Roč. 367, s. 949–958. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20000435. Bibcode 2001A&A...367..949B. (anglicky) 
  8. ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 7027 [online]. SEDS.org [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d MASSON, Collin R. The Structure of NGC 7027 and a Determination of Its Distance by Measurement of Proper Motions. S. 294. Astrophysical Journal [online]. Leden 1989 [cit. 2019-08-28]. Roč. 336, s. 294. Dostupné online. DOI 10.1086/167011. Bibcode 1989ApJ...336..294M. (anglicky) 
  10. ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b GUESTEN, Rolf; WIESEMEYER, Helmut; NEUFELD, David; MENTEN, Karl M., et al. Astrophysical detection of the helium hydride ion HeH+. S. 357–359. Nature [online]. Duben 2019 [cit. 2019-08-28]. Roč. 568, čís. 7752, s. 357–359. Dostupné online. arXiv 1904.09581. DOI 10.1038/s41586-019-1090-x. Bibcode 2019Natur.568..357G. (anglicky) 
  12. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Jasná planetární mlhovina NGC 7027 z Hubbla [online]. astro.cz, 2018-01-09 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Labuť [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ CUDWORTH, K. M.; ORAVECZ, M. Astrometry with a small Schmidt telescope: the position of NGC 7027. S. 333–334. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Červen 1978 [cit. 2019-08-29]. Roč. 90, s. 333–334. Dostupné online. DOI 10.1086/130337. Bibcode 1978PASP...90..333C. (anglicky) 
  15. ↑ a b c Hubble captures the shrouds of dying stars [online]. spacetelescope.org, 1998-03-19 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Hubble Legacy Archive - NGC 7027 [online]. Space Telescope Science Institute [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b KALER, James B. The 100 Greatest Stars. New York: Springer-Verlag, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-387-95436-3. S. 133. (anglicky) 
  18. ↑ a b c CASTNER, Joel H.; VRTILEK, Saeqa D.; SOKER, Noam. Discovery of Extended X-Ray Emission from the Planetary Nebula NGC 7027 by the Chandra X-Ray Observatory. S. L189-L192. Astrophysical Journal [online]. Duben 2001 [cit. 2019-08-29]. Roč. 550, čís. 2, s. L189-L192. Dostupné online. arXiv astro-ph/0102468. DOI 10.1086/319651. Bibcode 2001ApJ...550L.189K. (anglicky) 
  19. ↑ NGC 7027 [online]. National Optical Astronomy Observatory, 2014-06-23 [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-15. (anglicky) 
  20. ↑ GURZADYAN, Grigor A. The Physics and Dynamics of Planetary Nebulae. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 1997. ISBN 978-3-540-60965-0. S. 464. (anglicky) 
  21. ↑ LIU, X.-W.; BARLOW, M. J.; DALGARNO, A.; TENNYSON, J., et al. An ISO Long Wavelength Spectrometer detection of CH in NGC 7027 and an HeH+ upper limit. S. L71-L75. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Říjen 1997 [cit. 2019-08-29]. Roč. 290, čís. 4, s. L71-L75. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/290.4.L71. Bibcode 1997MNRAS.290L..71L. (anglicky) 
  22. ↑ KWOK, Sun; SANDFORD, Scott. Organic Matter in Space. Spojené království: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88982-7. S. 170. (anglicky) 
  23. ↑ GURZADYAN, Grigor A. The Physics and Dynamics of Planetary Nebulae. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 1997. ISBN 978-3-540-60965-0. S. 45. (anglicky) 
  24. ↑ CHANG, Huan-Cheng. Diamonds in space: a brief history and recent laboratory studies. S. 62004. Journal of Physics: Conference Series [online]. Červenec 2016 [cit. 2019-08-29]. Roč. 728, čís. 6, s. 62004. Dostupné online. DOI 10.1088/1742-6596/728/6/062004. Bibcode 2016JPhCS.728f2004C. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 7027 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Labuť [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  • Hubble captures the shrouds of dying stars [online]. hubblesite.org, 1998-03-19 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 7027 [online]. SEDS.org [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Planetary Nebulae [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj