Mykorhiza

Kořenové špičky muchomůrky (Amanita) v mykorhizním svazku
Arbuskulární mykorhiza v kůře kořene lnu

Mykorhiza (dříve mykorrhiza) je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin.[1] Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry (endomykorhiza), v druhém případě zůstávají vlákna jen v mezibuněčném prostoru (ektomykorhiza).

Společným znakem mykorhizních symbióz je to, že houbové mycelium nezasahuje nikdy do středního válce kořenu rostliny. Mykorhiza je především mutualistický vztah, tedy oboustranně prospěšný, přestože existují výjimky. Jejím základem je rovnovážný stav mezi organismy, při jeho porušení jde o parazitismus.

Význam mykorhizy byl dlouho podceňován, ale v poslední době se ukazuje, že 70 - 90 % všech rostlin je mykorhizních.[2] Proto má mykorhiza velmi velký vliv na život rostlin. Může zvýšit i výnosy plodin.[3]

Je-li mykorhiza mutualistická, rostlina poskytuje houbě produkty fotosyntézy (sacharidy) a houba rostlině vodu a minerální látky. Šedá vlákna znázorňují mycelium

Princip mykorhizy

Rostlina dodává houbě uhlíkaté (energetické) zdroje, houba dodává rostlině vodu a v ní rozpuštěné minerální látky (jako je např. H2PO4 iont). Mykorhizní houby stimulují rhizosférní mikrofloru a její enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin.[zdroj?]

Typy mykorhizy

Endomykorhiza

Při endomykorhize neboli endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř do kořenových buněk rostliny. Známe několik druhů endomykorhizy. Jejich názvy jsou často odvozené od skupiny rostlin, v níž se daná mykorhiza vyskytuje. Nejčastější houboví symbionti jsou z oddělení Glomeromycota. Endomykorhiza zahrnuje výhradně specializované symbiotické houby, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny přežívat (a to většinou ani v umělých kulturách).[4]

Ektomykorhiza

Ektomykorhiza (ECM, také ektotrofní mykorhiza) je méně častá, uvádí se asi 2000 rostlinných druhů.[2] Většina ektomykorhizních hub jsou vřeckaté či stopkaté houby, tedy skupiny, k nimž patří také hřib či muchomůrka, a dále zygomycety. Mezi rostliny, které jsou v ektomykorhizním svazku, patří např. dub, borovice, eukalyptus, bříza, Dipterocarpus či oliva.[5]

Ektomykorhizní houby vytváří kolem kořene tzv. hyfový plášť, díky němuž se zvyšuje savá plocha soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňky primární kůry (nikoliv však dovnitř buněk, nejdále také k endodermis). Hyfy v intercelulárním prostoru tvoří soustavu vláken, které se říká Hartigova síť. Mnoho dalších hyf se větví v půdě, čímž dále zvyšuje savou plochu.

Kořeny s tímto typem mykorhizy většinou díky tomu zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Tuto změnu ovlivňují hormony vylučované houbou, například auxiny. Ektomykorhizní houby nejsou na svých hostitelích tak významně závislé, jak tomu je u endomykorhizy. Mohou totiž žít částečně saprotrofně. Některé druhy také mohou volit mezi saprotrofní a mykorhizní výživou.[2]

Ektomykorhiza je vývojově novější forma než arbuskulární mykorhiza a také jde o druhově selektivní symbiózu.[6]

Další druhy mykorhizy

Mezi méně známé a méně časté patří některé další rozlišované, přechodné druhy mykorhizy:

  • Ektendomykorhiza: hyfový plášť někdy přítomen a někdy chybí, Hartigova síť vždy, vlákna pronikají do buněk
  • Arbutoidní mykorhiza: endomykorhiza, při níž zakrňuje kořen a výsledně se asociace podobá spíše ektomykorhize; u některých rostliny z řádu Ericales, např. Arbutus menziensii.
  • Monotropoidní mykorhiza: typ mykotrofie – rostliny závislé na houbě výživou

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mycorrhiza na anglické Wikipedii.

  1. Kirk, P.M., P.F. Cannon, J.C. David & J. Stalpers 2001. Ainsworth and Bisby’s Dictionary of the Fungi. 9th ed. CAB International, Wallingford, UK.
  2. a b c ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text - biologická olympiáda 2007-2008. Praha: NIDM ČR, 2007. S. 87. 
  3. Study shows that inoculating soil with mycorrhizal fungi can increase plant yield by by up to 40%. phys.org [online]. [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  4. KORČÁKOVÁ, Hana. BIOLOGICKÁ OLYMPIÁDA 46. ročník školní rok 2011-2012 [online]. [cit. 2011-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. WANG, B., et al. Phylogenetic distribution and evolution of mycorrhizas in land plants. Mycorrhiza. Roč. 16, čís. 5, s. 299–363. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. How underground fungi shape forests. phys.org [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 

Literatura

  • GRYNDLER, Milan, et al. Mykorhizní symbióza; O soužití hub s kořeny rostlin. Praha: Academia, 2004. ISBN 8020012400. 
  • RŮŽEK, Lubomír; VOŘÍŠEK, Karel. Vybrané kapitoly z mikrobiologie a pedobiologie. Praha: Česká zemědělská univerzita,, 2003. ISBN 8021310642. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj