Miroslav Eminger

Ing. Miroslav Eminger
Narození 16. února 1919
Gorna Orjachovica
Úmrtí březen 1998 (ve věku 79 let)
Povolání politik
Politická strana Československá strana lidová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Eminger (16. února 1919 Gorna Orjachovica, Bulharsko – březen 1998[1]) byl československý politik, člen Československé strany lidové, politický vězeň a obhájce lidských práv. V 50. letech 20. století byl souzen v politickém monstrprocesu Kolín, Weiland a spol.

Život a činnost

Narodil se 16. února 1919 v Gorne Orjachovici v Bulharsku. Vystudoval čtyři třídy obecné školy a sedm let reálky. Po maturitě si dodělal kurz na obchodní akademii. V roce 1937 nastoupil na vojnu, kde působil jako poručík u 29. pluku v Jindřichově Hradci. Po ukončení vojny v roce 1939 začal studovat vysokou školu. Jeho studium bylo ukončeno uzavřením vysokých škol v roce 1939. V době druhé světové války byla celá jeho rodina zapojena do odbojové činnosti. Rodina Miroslava Emingera vlastnila vysílačku, pomocí které předávala zprávy do zahraničí.[2][3][4] Po válce vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.[5]

Od roku 1945 byl členem Československé strany lidové. V době zatčení byl Miroslav Eminger zaměstnán jako úředník v prodejně Československého hutního národního podniku.[2][3][4]

Zatčení, obžaloba, rozsudek

K zatčení Miroslava Emingera došlo 19. prosince 1949 v Liberci. Následně byl v liberecké vazební věznici obviněn z trestného činu velezrady a vyzvědačství. Konkrétně byl viněn z toho, že se stal členem trojky Jaroslava Kolína. Údajně se také účastnil schůzky v bytě Růženy Koškové, kde měli obvinění plánovat odstranění lidově demokratického zřízení za pomoci intervence západních mocností. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let a byl mu uložen peněžní trest ve výši 30 000 Kčs. Došlo také ke konfiskaci celého jeho majetku. Ztratil čestná práva občanská na dobu 10 let.[2]

Vězení, osud po propuštění

Příkaz k vykonání trestu byl vydán 30. srpna 1950. Zpočátku byl ve věznici v Mladé Boleslavi, následně byl převezen do NPT Ostrov. Od roku 1956 byl vězněn v NPT Vojna-Příbram, kde zůstal až do svého propuštění na amnestii prezidenta republiky v roce 1960.

V roce 1951 podal otec odsouzeného Ing. Josef Eminger žádost o milost. Ta byla zamítnuta jako neodůvodněná. O tři roky později byla podána další žádost o milost prezidenta republiky. Krajský soud sice doporučil snížení trestu na 10 let, ale Nejvyšší soud se jeho doporučeními neřídil a i tuto žádost zamítl.

Miroslav Eminger byl propuštěn na amnestii prezidenta republiky dne 9. května 1960. O vyhovění žádosti rozhodl Krajský soud v Praze. Byl mu prominut zbytek trestu 9 let 7 měsíců a 10 dní. Také mu byl odpuštěn zbytek peněžního trestu ve výši 30 000 Kčs a byla mu navrácena čestná práva občanská. Z vězení vyšel 10. května 1960.

Po propuštění se vrátil ke své manželce do Liberce. Dožil se sametové revoluce v roce 1989 a spolu s Růženou Koškovou-Krásnou se stal spoluzakládajícím členem pobočky Konfederace politických vězňů v Liberci.[2]

Reference

  1. ↑ Loučení. Liberecký den. 1998-08-11, s. 7. 
  2. ↑ a b c d JOKLOVÁ, Kateřina. Politické procesy 50. let - kauza Emil Weiland a spol.. , 2008. 168 s. diplomová práce. Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci. Vedoucí práce Kateřina Lozoviuková-Kočová. Dostupné online.
  3. ↑ a b KOČOVÁ, Kateřina. Paměť Liberecka – Příběh Růžena Koškové-Krásné. Fontes Nissae [online]. 2004 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b JOKLOVÁ, Kateřina. Liberecký monstrproces Emil Weiland a spol.. Fontes Nissae [online]. 2009 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Členové orgánů RIF opět zvoleni. Mladá fronta Dnes: Severočeské vydání. 1997-06-26, roč. VIII, čís. 148, s. VIII (příloha Peníze). Dostupné online. 

Zdroj