Stadio Giuseppe Meazza (206 utkání) Arena Civica (23) Campo Milan di Porta Monforte (6) Campo di via Goldoni (5) Campo di viale Lombardia (1) Stadio nazionale di Pechino (1) Stadion krále Fahda (1)
Příznivci Interu, tradičně městské buržoazní a vyšší třídy, oslovovali spoluobčané oponující Baùscia (v milánském dialektu chvastoun)[1], zatímco příznivci Milána, lidového a dělnického původu, obdrželi od příznivců černomodrého týmu přídomek casciavìt (šroubováky) jako symbol sounáležitosti[2]. S ekonomickými rozdíly souvisely také přezdívky muturèta (skútr), kterými fanoušci Milána oslovovali své soupeře, na rozdíl od tramvèe (tramvaje) vyhrazené pro fanoušky Rossoneri, se zjevným odkazem na nízký příjem, který umožňoval maximální ekonomickou dostupnost, použití veřejné dopravy k cestě na stadion[3]. Tento společenský a nakonec i politický kontrast byl rozpuštěn v 80. letech, kdy se podpora Interu rozšířila mezi celebrity blízké levicovým politickým kruhům. Milán podporoval Silvio Berlusconi, pozdějšího politického středopravého vůdce.
Co se týče úspěchů, jde o jeden z nejprestižnějších zápasů na evropské scéně a mezi nejznámější na světové scéně. Dva soupeřící týmy jsou ve skutečnosti dva evropské týmy ze stejného města, které se staly kontinentálními šampiony poté, co vyhrály LM (také Manchester City a Manchester United) i Interkontinentální pohár, tak i následující Mistrovství světa ve fotbale klubů.
První oficiální derby mezi oběma týmy se odehrálo v lize v roce 1909, přesněji 10. ledna, kde na stadionu Campo Milan di Porta Monforte vyhráli Rossoneri 3:2[4]. Prvním střelcem tohoto derby se stal Attilio Trerè (Milán). Ve druhém utkání, to bylo v následující sezoně se první zápas opět na stadionu Campo Milan di Porta Monforte, kde hrálo doma Rossoneri vyhráli Nerazzurri 0:5[5]. Odvetné utkání na stadionu Nerazzurri Arena Civica opět vyhrál Inter a to 5:1[6]. V této sezoně vyhrál Inter první titul v lize, když ve finále porazilo Pro Vercelli, zatímco Milán skončil na 6. místě. Po těchto dvou prohrách Milán vyhrál šest utkání v řadě. Následující tři utkání zase vyhrál Inter. Pak byli všechny soutěže, kvůli Velké válce přerušeny a další utkání mezi sebou odehráli v prosinci 1920. První zápas na novém stadionu Stadio San Siro se odehrál 3. dubna1927 a utkání skončilo 2:1 pro Rossoneri[7].
V roce 1915
Od sezóny 1930/31 (1:1) do sezóny 1937/38 (2:1), se již přejmenovaný Inter na Ambrosiana-Inter, zůstal neporažen 15 zápasů, když v nich 8 vyhrál. Právě v sezoně 1937/38 vyhráli Nerazzurri titul a byli o tři body lepší než Rossoneri. Jedno vítězství pro každou stranu v sezónách 1938/39 a 1939/40, kdy Nerazzurri znovu vyhrál titul, čímž se Rossoneri vzdálil o 16 bodů.
Od roku 1940 do roku 1943 byly výsledky derby příznivé pro Nerazzurri, kteří získali tři vítězství proti dvěma remízám a pouze jedno vítězství pro Rossoneri. V roce 1944 se kvůli válce liga nerozehrála a tak funkcionáři se rozhodli zorganizovat alespoň regionální ligu, při kterém každý tým vyhrál svůj zápas.
Po válce v sezóně 1945/46 se střetly čtyřikrát s naprosto vyrovnanou bilancí 2-2. V sezonách 1946/47 až 1949/50, kdy se liga vrátila do jednoskupinové formule, získalo Rossoneri pět vítězství ve srovnání s remízou a dvěma vítězstvími pro Nerazzurri. V tomto období se hrál zápas, které skončilo remízou s největším počtem branek (4:4 ze dne 6. února1949[8]) a v dalším utkání s výhrou největším počtem branek (6:5. ze 6. listopadu1949 ve prospěch Nerazzurri[9].
1950 až 1979
Hráč Rossoneri Gunnar Nordahl střílí rozhodující branku v sezoně 1950/51
V sezóně 1950/51 oba týmy bojovaly o titul a rozdíl mezi nimi byl pouhý bob. Titul získal i díky vítězství v odvetném utkání (1:0) Milán[10]. A tak získal klub první titul od roku 1907. Inter získal titul v sezóně 1952/53 i v sezoně následující, natož Rossoneri opět slavilo v sezoně 1954/55, když Nerazzurri zaostalo o 12 bodů. Od roku 1955 do roku 1957 skončil Milán v pořadí před Interem i když vzájemné zápasy končili remízou a nebo výhrou Nerazzurri. V sezoně 1958/59 opět titul vyhrál Milán i díky výhře v derby 5:3, když čtyři branky vstřelil José Altafini[11].
V roce 1973/74
V sezóně 1961-62 titul získal Milán, který byl o 5 bodů lepší než její rival. Dne 24. února1963 byl vstřelen nejrychlejší gól v derby. Vstřelil jej hráč NerazzurriSandro Mazzola v 13 sekundě hry[12]. V sezonách 1964/65 a 1965/66 získal titul Inter. V letech 1965 až 1968 byl tým Nerazzurri neporažen v derby 8 utkání.
V sezoně 1970/71 se oba kluby umístily na vrcholu tabulky a dělilo je 4 body a titul slavilo Nerazzurri. Od roku 1971 do roku 1973 nasbírali Rossoneri pět vítězství a jednu remízu v šesti přímých zápasech (čtyři v lize a dva v poháru). V sezóně 1973/74 zvítězil Inter ve čtyřech sezónních derby (včetně dvou pohárových zápasů). Velká série neporazitelnosti nastala v letech 1974 až 1979, to když Milán neprohrál celkem 13 utkání (7 výher). Společně odehrály finále národního poháru a lépe dopadl tým Rossoneri, který poté získal v sezoně 1978/79 titul. V následující sezoně Milán musel sestoupit kvůli korupci a jejich rival slavil titul.
1980 až 1999
Kvůli nuceném sestupu do Serie B se Rosooneri střetlo s rivalem jen v poháru, kde Inter vyhrál 1:0. Po rychlém postupu zpět do Serie A byli výsledky kladnější pro Nerazzurri i díky tomu obsadili 5. místo, zatímco Rossoneri obsadilo 14. místo a opět sestoupilo. Další zápas se odehrál v sezoně 1983/84 a opět bylo lepší Nerazzurri. Tímto skončila série neporazitelnosti 9 zápasů od roku 1979. V sezoně 1984/85 se utkali čtyřikrát, dvakrát v lize a dvakrát v poháru (semifinále). První zápas pro nového majitele RossoneriSilvio Berlusconi byla porážka 6. dubna1986. Poté zápasy dopadali lépe pro Milán, to když vyhráli v sezonách 1986/87 i 1987/88, kde slavili titul. Od roku 1988 do roku 1990 výsledky derby zaznamenaly dvě vítězství Nerazzurri, jedno Rossoneri a remízou.
Od sezóny 1990/91 do sezóny 1993/94 Milán vyhrál ligu třikrát, po období národních a mezinárodních úspěchů, které začalo v roce 1988. Ve stejném období v lize a v poháru dosáhli Rossoneri pět vítězství, čtyři remíz a pouze jednu porážku v přímých střetech s Interem. V sezóně 1994/95, včetně těch v poháru, dokázali Nerazzurri vyhrát tři ze čtyř odehraných zápasů. Od roku 1994 do roku 1997 měl Inter sérii neporazitelnosti na 9 utkání, které skončilo porážkou 5:0[13]. Pak následovali dvě výhry Interu a poté dvě remízy. V sezoně 1999/00 se utkali čtyřikrát a lépe na tom byli hráči Nerazzurri, když dvakrát vyhráli. V každém utkání vstřelil branku MilánskýAndrij Ševčenko.
2000 až 2020
První utkání v sezoně 2000/01 skončilo remízou 2:2, ale v jarním zápase vyhrál Milán, jakožto venkovní tým 6:0, což byla největší výhra v historii derby. V následující sezoně oba kluby vyhrálo své venkovní utkání. Sezona 2002/03 byla famózní pro Rossoneri. Oba své zápasy v lize vyhrálo 1:0 a navíc ještě odehrály mezi sebou další dva zápasy v semifinále LM, které sice skončilo remízou, ale díky vstřelené brance Ševčenka prošli díky pravidlu o gólech pro hosty do finále, které vyhrálo. Následující sezonu Milán vyhrál ligu a oba zápasy v derby vyhrálo. Remízu i výhru slavilo Rossoneri i v sezoně 2004/05 a v LM se opět střetli a to ve čtvrtfinále, které vyhrálo 2:0 a 3:0[14]. Kontumační utkání bylo již 10 utkání v řadě, ve kterém Rossoneri neprohrálo. Od sezóny 2005/06 do sezóny 2009/10 vyhrál Inter ligu pětkrát za sebou, čímž vytvořil svůj vlastní rekord na klubové úrovni a vyrovnal tehdejší italský rekord. Během tohoto období Nerazzurri vyhrálo 7 utkání v derby a 3 prohrálo. Velmi zajímavým zápasem byl na jaře v sezoně 2009/10, když Nerazzurri vyhrálo 2:0 i s 9 hráči, když ve 26. minutě a 91. minutě dostalo červené karty.
V sezóně 2010/11 Rossoneri vyhrálo oba zápasy a po sedmy letech získal titul a také italský superpohár. V následující sezoně oba zápasy vyhrálo Nerazzurri a překazilo obhajobu titulu. Od této chvíle tituly devět let vyhrál Juventus a oba kluby měli finanční krizi (oba měli zahraniční majitele) a tak o derby progresivně ubývalo zájmu[15]. Mezi sezónami 2013/14 a 2016/17 zaznamenala bilance derby v Serii A dvě vítězství pro Nerazzurri, dvě pro Rossoneri a čtyři remízy.
V sezóně 2017/18, která skončila návratem Nerazzurri do Ligy mistrů, vyhrálo první zápas 3:2 díky hattricku od Icardiho (který vyrovnal rekord v počtu gólů v derby za Inter), zatímco v odvetné utkání skončil0 0:0. Ve stejné sezóně se střetli v Italském poháru téměř po 18 letech v této soutěži. Zápas skončil vítězstvím Rossoneri v prodloužení. Následující dvé sezony Nerazzurri zvítězilo ve všech čtyřech zápasech. První utkání v sezoně 2020/21 vyhráli Rossoneri 2:1, když obě branky vstřelil Zlatan Ibrahimović.
Od 2021
Druhý zápas sezony 2020/21 (v italském poháru) vyhrálo Nerazzurri 2:1, ale jedinou branku za prohraný tým vstřelil Zlatan Ibrahimovič a stal se tak ve věku 39 letech a 14 dní nejstarším střelcem v historii derby[16]. Třetí utkání vyhrálo jasně Nerazzurri 3:0, přičemž Romelu Lukaku vytvořil rekord v nejvyšším počtu vstřelených derby v řadě (celkem 5 branek)[17] a klub vyrazil směrem zisku titulu, který vyhrál o 12 bodů před městským rivalem. V následující sezoně si titul prohodili a Rossoneri vyhrálo ligu o dva body. Vzájemné zápasy v téhle sezoně bylo 1-2-1 (liga i pohár).
V sezóně 2022/23, která zaznamenala jedno vítězství pro každou stranu v lize, se oba týmy se střetli jak v italském superpoháru, tak i v semifinále (po 20 letech) v LM. Všechny tyto zápasy vyhrálo Nerazzurri a celkový počet odehraných zápasů v sezóně bylo pět, což je absolutní rekord. Následující sezoně skončil první zápas 5:1 pro Nerazzurri, což bylo největší vítězství od března 1974. Série vítězství Nerazzurri se dále prodloužila na pět v odvetném zápase díky vítězství 2:1, který se zapsal do historie, že se shodoval již jasným vítězstvím v lize (celkově 20 a druhá hvězda)[18].
Série šesti vítězství v řadě Nerazzurri skončilo v prvním zápase v sezoně 2024/25, když Rossoneri vyhrálo 2:1 a slavilo tak vítězství po dvou letech[19].
Nejvíce zápasů v sezoně: 5 (2022/23, 2x v lize, 2x LM a 1x Italský superpohár)
Nejvíce branek v utkání: 11, Inter-Milán 6:5 (6.11. 1949)
Největší vítězství Milána: 0:6 (11.5. 2001)
Největší vítězství Interu: 0:5 (6.2. 1910)
Nejdelší série vítězství Milána: 6 (5.2. 1911 – 9.2. 1913 a 30.5. 1946 – 11.4. 1948)
Nejdelší série vítězství Interu: 6 (18.1. 2023 – 22.4. 2024)
Nejdelší série bez prohry Milána: 13 (10.11. 1974 – 18.3. 1979)
Nejdelší série bez prohry Interu: 17 (10.11. 1929 – 7.2. 1937)
Nejrychlejší branka za Inter: Sandro Mazzola (13 sekunda, 24.2. 1963)
Nejrychlejší branka za Milán: José Altafini (25 sekunda, 26.3. 1961)
Nejvíce branek v utkání za Milán: Giovanni Capra (3 branky, 6.2. 1910), Amedeo Amadei (3 branky, 6.11. 1949), István Nyers (3 branky, 1.11. 1953), Diego Milito (3 branky, 6.5. 2012), Mauro Icardi (3 branky, 15.10. 2017)
Nejvíce branek v utkání za Inter: José Altafini (4 branky, 27.3. 1960)
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.