Pierino Prati

Pierino Prati
	V roce 1967
Osobní informace
Datum narození	13. prosince 1946
Místo narození	Cinisello Balsamo, Italské království
Datum úmrtí	22. června 2020 (ve věku 73 let)
Místo úmrtí	Montorfano, Itálie
Výška	181 cm
Hmotnost	78 kg
Klubové informace
	Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby
19??–19??	Milán
Profesionální kluby
Reprezentace
Trenérská kariéra
1984; 1988–1989; 1989–1990; 1990–1991	Lecco; Solbiatese; Bellinzago ; Pro Patria
Úspěchy
Mistrovství světa
Mistrovství Evropy
1. italská fotbalová liga
Pohár PMEZ
Pohár PVP
Interkontinentální pohár
	→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierino Prati (13. prosinec 1946, Cinisello Balsamo, Italské království – 22. červen 2020^[1], Montorfano, Itálie) byl italský fotbalový útočník a trenér.

Fotbalově vyrůstal v Miláně. Dva roky putoval po hostování (Salernitana a Savona). Od sezony 1967/68 byl již nedílnou součástí u Rossoneri. Ve své první sezoně vstřelil 15 branek a stal se nejlepším střelcem v lize a přispěl tím k prvnímu titulu. Velmi podařenou sezonu vylepšil ještě v poháru PVP 1967/68, když jej klub ovládl. V následující sezoně slavil vítězství jak v poháru PMEZ 1968/69, tak i v Interkontinentálním poháru. V poháru PMEZ vstřelil jako první italský fotbalista při finálovém utkání tři branky.^[2]^[3]Spolu s Ferencem Puskásem a Alfredem di Stéfanem je jediným fotbalistou, kterému se tři branky ve finále této soutěže podařilo vstřelit. U Rossoneri zůstal do roku 1973 po vítězství v poháru PVP 1972/73.

I když měl 27 let, prezident klubu si mylně myslel, že je na ústupu, a tak jej prodal za 650 milionu lir do Říma.^[4] U vlků ale pookřál. Ve druhé sezoně vstřelil 14 branek a pomohl klubu k 3. místu v lize. Jenže od sezony 1975/76 přišel herní propad a na začátku sezony 1977/78 odešel do Fiorentiny, kde jeho angažmá skončila propadákem. Poté hrál poslední roky kariéry v Savoně, kde také v roce 1981 ukončil kariéru. V roce 1979 odehrál šest utkání za americký klub Rochester Lancers.

V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, skončil roku 1969 osmý.^[5]

Po fotbalové kariéře se stal na krátkou dobu trenérem. V roce 1984 pomohl zachránit v soutěži Lecco. Poté trénoval Solbiatese, se kterým slavil postup do 4. ligy a poslední angažmá měl v roce 1991 v Pro Patrii, kde vydržel půl sezony.

Hráčská statistika

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1965/66	Salernitana	Serie A	19	10	-	0	0		0	0	19	10
1966	Milán	Serie A	2	0	IP	0	0	Stř.P	0	0	2	0
1966/67	Savona	Serie B	29	15	IP	0	0	-	0	0	29	15
1967/68	Milán^[6]	Serie A	23	15	IP	7	3	PVP	8	4	38	22
1968/69		Serie A	30	14	IP	3	1	PMEZ	7	6	40	21
1969/70		Serie A	21	12	IP	3	3	PMEZ+Int.P	4+2	2+0	30	17
1970/71		Serie A	29	19	IP	10	3	-	0	0	39	22
1971/72		Serie A	21	6	IP	11	4	UEFA	7	2	39	12
1972/73		Serie A	17	6	IP	0	0	PVP	4	2	21	8
1973/74	Řím	Serie A	23	8	IP	3	0	-	0	0	26	8
1974/75		Serie A	29	14	IP	10	8	-	0	0	39	22
1975/76		Serie A	10	2	IP	3	3	UEFA	6	0	19	5
1976/77		Serie A	20	4	IP	2	1	-	0	0	22	5
1977		Serie A	0	0	IP	4	1	-	0	0	4	1
1977/78	Fiorentina	Serie A	8	0	IP	0	0	UEFA	0	0	8	0
1978/79	Savona	Serie C2	25	10	-	0	0	-	0	0	25	10
1979/80		Serie C2	27	12	-	0	0	-	0	0	27	12
1980/81		Serie C2	27	12	-	0	0	-	0	0	27	12
Celkem v Itálii			360	159	-	56	27	-	38	16	454	202

Reprezentační kariéra

S reprezentací debutoval 6. dubna 1968 proti Bulharsku (2:3), kde vstřelil i branku.^[7] Hrál dva zápasy na zlatém ME 1968. Byl i na stříbrném MS 1970, jenže nenastoupil do žádného utkání. Poslední utkání za Azzuri nastoupil 28. září 1974 proti Jugoslávii (2:2).^[8] V národním týmu nastoupil do 14 utkání s vstřelil 7 branek.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
Reprezentace	Rok	Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1968	Čtvrtfinále	5. 6.	Sovětský svaz	120	0	0:0^[9]
	ME 1968	Finále č.1	8. 6.	Jugoslávie	120	0	1:1^[10]
	MS 1970	Neodehrál žádné utkání