Masakr v Sijekovaci

Masakr v Sijekovaci
Historické období Válka v Bosně
Cíl Srbové
Mrtví lidé 11[1][2]–58
Datum 26. března 1992
Místo Sijekovac, Bosna a Hercegovina
Pachatelé Chorvatské obranné síly
TO BiH
Chorvatská armáda
Souřadnice 45°7′ s. š., 17°58′42″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vraždy v Sijekovaci, nazývané také Masakr v Sijekovaci, se týkají zabíjení srbských civilistů v Sijekovaci u Bosanského Brodu v Bosně a Hercegovině 26. března 1992. Útočníci byli příslušníci jednotek chorvatské a bosenské armády. Přesný počet obětí není znám. Původní hlášený počet byl jedenáct, zatímco úřady Republiky srbské uvedly 47, nicméně exhumace v Sijekovaci prováděné po dobu dvou týdnů v roce 2004 odhalily 58 těl obětí, z nichž 18 byly děti.

Pozadí

Boje v Posáví začaly 3. března 1992 poté, co Srbská demokratická strana (SDS) vyhlásila srbskou obec v Bosanském Brodě a pokusila se převzít kontrolu od Bosňáků a Chorvatů. Síly srbské územní obrany postavily ve městě barikády a pokusily se zmocnit strategicky důležitého mostu spojujícího město s Chorvatskem, což přimělo místní Chorvaty a Muslimy k vytvoření společného velitelství a požádat o pomoc chorvatskou armádu sídlící hned za hranicí ve Slavonském Brodě.[3] Podle místní zprávy dopadlo na Bosanski Brod první den srbského útoku 200 střel. Ani jedné straně se nepodařilo zvítězit a Jugoslávská lidová armáda (JNA) vyslala do města svou 327. motorizovanou brigádu.[3] Po několikatýdenním příměří JNA a srbské milice znovu zaútočily na město, zahájily těžké dělostřelecké bombardování a palbu odstřelovačů a v chorvatské čtvrti města došlo k rabování.[4]

Chorvati odpověděli útokem na vesnici Sijekovac na pravé straně řeky Sávy naproti Chorvatsku. V době, kdy začínala bosenská válka, bylo stále osídleno příslušníky všech tří etnických skupin Bosny a Hercegoviny. Po prvních zprávách v roce 1992 přiletěli vrtulníkem tři členové předsednictva Bosny a Hercegoviny, aby prošetřili hlášený „tucet zabitých civilistů“.[5] Původní hlášený počet obětí byl jedenáct.[2]

Události

Podrobná svědectví o vraždách, mučení a znásilňování, která následovala poté, co chorvatské jednotky obsadily vesnici, zaznamenal ICTY, ale nikdo nebyl nikdy obviněn; místo toho byla v roce 2004 veškerá dokumentace předána soudům v Sarajevu.[6] Soud probíhal v roce 2014. V červenci 2016 se objevilo písemné svědectví o zločinech, dokumenty umožňující příslušníkům chorvatských jednotek sexuálně zneužívat uvězněné srbské ženy, podepsané místním velitelem Ahmetem Čauševićem.[7]

Úřady Republiky srbské označily místo památníkem se seznamem 47 obětí.[8] Mezi ty, které srbská strana veřejně zapletla, je 108. brigáda chorvatské národní gardy (tehdy přejmenovaná na chorvatskou armádu),[9][10] zásahová jednotka Armády Republiky Bosna a Hercegovina[10] a chorvatské obranné síly[10].

V roce 2002, během líčení ICTY ohledně Prijedorského masakru proti Milomiru Stakićovi, bývalému vůdci bosenských Srbů v Prijedoru, obhajoba povolala osobu, která přežila údajný masakr v Sijekovaci, aby podpořila tvrzení, že bosenské války nezpůsobili Srbové, ale vpády chorvatské armády na bosenské území severně od Šamacu.[11][12][13]

V roce 2004 soudkyně Zenicko-dobojského soudu a členka komise Federace Bosny a Hercegoviny pro pátrání po pohřešovaných osobách Enisa Adrović poznamenala, že během exhumací, které trvaly 14 dní a byly provedeny pod dohledem Mezinárodní komise pro zmizelé osoby, se našlo 58 mrtvol. Oběťmi byli většinou srbští civilisté. Prvních 8 nalezených těl mělo osobní předměty (oděv, opasek, knoflíky, brýle), ale zbývajících 49 [sic] těl nemělo žádné předměty, které by mohly pomoci při jejich identifikaci. Mezi nimi bylo 18 těl dětí. Pozorovatelé RS zmiňovali možnost nelegálního obchodu s lidskými orgány, protože oběti byly většinou nahé.[14]

Několik exhumačních úředníků zpočátku mělo podezření, že většina obětí byli civilisté z Vukovaru, včetně Gorana Krčmara, člena Úřadu pro pohřešované osoby Republiky srbské a okresního prokurátora Doboje Slavka Krulje, který se odvolal na Informační centrum Veritas.[14] Exhumaci nebyli přítomni žádní zástupci Úřadu pro pohřešované osoby Chorvatské republiky.[14]Savo Štrbac, ředitel Informačního centra Veritas, tvrdil, že počet nalezených dětí výrazně převyšuje počet dětí skutečně hlášených jako pohřešované ze Sijekovace.[14] V roce 2004 Veritas vypsal 22 srbských dětí pohřešovaných z vukovarské nemocnice v roce 1992. Tomo Aračić, prezident Udruženje '92, organizace, která exhumaci v první řadě iniciovala, řekl, že nemají žádné aktuální informace o žádných vukovarských dětech v Sijekovaci.[15] Předseda komise Federace Bosny a Hercegoviny pro pohřešované osoby Marko Jurišić tvrdil, že totožnost většiny těl je neznámá a že takové podrobnosti může určit pouze analýza forenzních expertů.[15]

V květnu 2010 toto místo navštívili vůdci Republiky srbské (Rajko Kuzmanović a Milorad Dodik), chorvatský prezident (Ivo Josipović) a významný bosenský vůdce (Sulejman Tihić), aby vzdali úctu asi padesáti civilním obětem událostí z března 1992 v místním pravoslavném kostele Markéty Antiochijské.[10] Místo a návštěva vyvolaly v Chorvatsku určitou kontroverzi, s obviněními z nevhodného chování vznesenými proti prezidentu Josipovićovi a úřadům Republiky srbské za nesprávné přisouzení některých obětí.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ JUDAH, Tim. The Serbs: History, Myth and the Destruction of Yugoslavia. [s.l.]: Yale University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9780300147841. 
  2. ↑ a b Srebrenica: a 'safe' area – Appendix XIII – Chronology of the Bosnian conflict 1990–1995 [online]. Netherlands Institute for War Documentation, 1998. S. 43. Dostupné online. 
  3. ↑ a b CIA 2002, s. 311
  4. ↑ Nederlands Institut voor Oologsdocumentatie, Part I: The Yugoslavian problem and the role of the West 1991–1994, Chapter 5: The start of the war in Bosnia-Hercegovina: March–May 1992.
  5. ↑ Chuck Sudetic. BOSNIA ASKING U.N. FOR PEACE FORCES. New York Times. 28 March 1992. Dostupné online [cit. 2 June 2010]. 
  6. ↑ Zločin bez kazne [online]. B92. Dostupné online. 
  7. ↑ Monstruozni dokumenti [online]. Blic, 14 July 2016. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Posavljaci Josipoviću – Ne idite u Bosansku Posavinu, Dodik će vas prevariti. Slobodna Dalmacija. 29 May 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2011. (chorvatsky) 
  9. ↑ Poziv zvaničnicima na pomen za 60 ubijenih Srba u Sijekovcu. Nezavisne novine. 13 March 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2007. 
  10. ↑ a b c d Hrvatski predsjednik dočekan pljeskom – Josipović odao počast ubijenim srpskim civilima. Novi list. 30 May 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2010. (chorvatsky) 
  11. ↑ Testimony of one Nijaz Kapetanović [online]. UN ICTY, 14 May 2002 [cit. 2010-06-02]. S. 2976. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2011. 
  12. ↑ Courtside: Prijedor Genocide Trial [online]. Institute for War and Peace Reporting, 29 April 2005. Dostupné online. 
  13. ↑ Open session [online]. ICTY, 18 November 2002 [cit. 2010-02-06]. S. 9086. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d SFOR 11 August 2004.
  15. ↑ a b GARMAZ, Željko; MATKIĆ, ZORAN. Djeca iskopana iz grobnice u Sijekovcu nisu iz Vukovara. Vjesnik. 13 August 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2004. (chorvatsky) 

Literatura

  • Iskorenjivanje Srba u Bosni i Hercegovini, 1992–1993. Redakce Drago Jovanović. Belgrade: RAD, 1994. S. 63–76. 
  • Чубриловић: Процесуирати одговорне за злочин у Сијековцу. www.rtrs.tv. RTRS. Dostupné online. 
  • ЗЛОЧИН БЕЗ КАЗНЕ: У Сијековцу зверски убијено 46 српских цивила – жена, деце и стараца (видео). www.srbijadanas.net. Srbija danas. Dostupné online. 
  • Nezavisne novine. Main News Summary: Wednesday, 11 August 2004. [s.l.]: SFOR, 11 August 2004. Kapitola EXHUMATIONS – Most victims suspected to be civilians from Vukovar. 

Zdroj