Marie Zápotocká

Marie Zápotocká
4. první dáma Československa
V roli:
21. března 1953 – 13. listopadu 1957
Předchůdkyně Marta Gottwaldová
Nástupkyně Božena Novotná
Narození 6. prosince 1890
Štěpánov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1981 (ve věku 90 let)
Dobříš
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Krematorium Strašnice
Vinohradský hřbitov
Choť Antonín Zápotocký (1910–1957)
Profese publicistka
Commons Marie Zápotocká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Zápotocká, rozená Skleničková, (6. prosince 1890 Štěpánov[1] – 7. června 1981 Dobříš) byla první dáma Československa a manželka pátého československého prezidenta Antonína Zápotockého.

Život

Pocházela z chudých poměrů, její otec byl hutník a matka v domácnosti. Svého pozdějšího manžela poznala během demonstrace v Kladně. Po delší známosti zjistila, že je těhotná, a v 22. září 1910 se vzali.[2][3] Měli dvě dcery, Marii, provdanou Kaisrovou (2.2.1911 - 22.1.1954)[4][5] a Jiřinu, provdanou Schleglovou (9.8.1912 - 30.10.2002)[6].

Svého manžela ve všem podporovala a pravidelně jej navštěvovala, když byl ve vězení kvůli pokusu o státní převrat. Oba manželé se stali zakládajícími členy Komunistické strany Československa. Po návratu z vězení se Zápotocký stal generálním tajemníkem strany.

Po přestěhování do Prahy se i ona stala aktivní komunistkou. Po německé okupaci v roce 1939 se pokusili o emigraci do SSSR, ale neúspěšně, a oba manželé skončili v koncentračních táborech (Marie nejdříve v Terezíně a pak v Ravensbrücku), odkud se dostali až po osvobození Rudou armádou.

Po válce se opět angažovali v KSČ a Zápotocký se stal po únorovém převratu předsedou vlády. Ona sama zůstala ženou v domácnosti, ale i tak byla zapálenou komunistkou. Pomáhala při zatýkání Rudolfa Slánského, který byl večer, kdy byl zatčen, se svou ženou na návštěvě u Zápotockých.

Když se v roce 1953 dostali manželé na Hrad, oba byli naprosto rozdílní od svých předchůdců. Ona sama si nehrála na dámu jako Marta Gottwaldová a vystupovala přirozeně až familiárně. Svého manžela i na veřejnosti oslovovala „táto“.

Smrt prvorozené dcery v roce 1954 a pak i manžela v roce 1957 pro ni byla velkou ztrátou, z veřejného života se vytratila, ale KSČ jí zajistila penzi, vilu i řidiče.

Do povědomí veřejnosti se dostala už jen v roce 1968, když nečekaně podporovala Dubčekovy reformy a pak odmítla sovětskou okupaci. Díky postavení prezidentské vdovy však nebyla perzekvována a dožila v klidu mezi blízkými.[zdroj?]

V období normalizace se příležitostně účastnila odborářských a vzpomínkových akcí, zejména na Kladensku. Například v prosinci 1969 zaslala pozdravy účastníkům oslav 100. výročí založení odborů.[7] Na slavnostním zasedání ústředního výboru nuceně sjednocených komunistických odborů v dubnu 1970 jí byl udělen čestný zlatý odznak za dlouholetou aktivní práci.[8] V listopadu 1971 byla čestným hostem při odhalení pomníku jejího manžela v Kladně (autorem byl sochař Viktor Dobrovolný)[9] a v říjnu 1973 čestným hostem na „setkání tří generací“, organizovaném Českým svazem žen.[10]

Zemřela v červnu 1981 v Dobříši, po pohřbu žehem ve strašnickém krematoriu[11] byla urna s jejím popelem uložena v přilehlém urnovém háji.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtufarnost Kladno
  2. ↑ KOSATÍK, Pavel. Osm žen z Hradu. Manželky prezidentů. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0367-1. S. 192. Dále jen Kosatík. 
  3. ↑ Matriční záznam o sňatku Antonína Zápotockého s Marií Skleničkovou okresního úřadu v Kladně
  4. ↑ [1] Matriční záznam o narození Marie Zápotocké ml.
  5. ↑ Zemřela soudružka Marie Kaisrová. Rudé právo. 1954-01-24, roč. 34, čís. 23, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ [2] Matriční záznam o narození Jiřiny Zápotocké
  7. ↑ Sto let našich odborů. Rudé právo. 1969-12-20, roč. 50, čís. 299, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 
  8. ↑ Odbory navazují na své nejlepší tradice. Rudé právo. 1970-04-29, roč. 50, čís. 100, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 
  9. ↑ Nezapomenutelný současník Říjnové revoluce. Rudé právo. 1971-11-06, roč. 52, čís. 263, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 
  10. ↑ Setkání tří generací. Rudé právo. 1973-10-03, roč. 54, čís. 235, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 
  11. ↑ Zemřela soudružka Marie Zápotocká. Rudé právo. 1981-06-10, roč. 61, čís. 135, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 
  12. ↑ Čest a sláva vyznamenaným!. Rudé právo. 1968-04-30, roč. 54, čís. 235, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 

Literatura

  • KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3, dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Marie Zápotocká (1890–1981). Jak se kalila ocel, s. 187–226. 
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0. 
  • ZÁPOTOCKÁ, Marie. Můj život s Antonínem Zápotockým. [Říčany u Prahy] : Orego, 2001. ISBN 80-86117-71-5
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Marie Zápotocká, s. 53. 

Externí odkazy

Zdroj