Mach Sionský

Mach Sionský (též Matthias Sionius, Matěj Sionský, asi 1500?Klášter Hradiště – 16. dubna 1551 Gilgenburg) byl biskup Jednoty bratrské.[1] V době pronásledování Jednoty bratrské a po uvěznění Jana Augusty řídil Mach Sionský rozprášené sbory Jednoty bratrské v Prusku a Polsku.[2][3] Pod jeho vedením se střediskem exulantské bratrské komunity stal pruský Gilgenburg. Toto středisko bylo aktivní v letech 1548–1564, tj. i po smrti Macha Sionského a rozpuštěno bylo až po úmrtí Ferdinanda I. Habsburského.

Mach Sionský byl zvolen biskupem v roce 1537 na synodě v Přerově. Od roku 1540 vedl boleslavský sbor, ale ten byl v roce 1547 rozprášen.[4] V roce 1547, kdy došlo k obnovení Svatojakubského mandátu a k zákazu činnosti Jednoty bratrské,[5] odešel Mach spolu s dalšími pronásledovanými českými bratry do exilu.[6] Vyhnanci zprvu zamířili do Poznaně, ale odtud byli rovněž vykázáni.[7] Poté se bratři usadili ve východním Prusku ve výše uvedeném městě Gilgenburg (česky Doubravna, polsky Dąbrówno). Mach Sionský i během pobytu v Prusku navštěvoval Polsko, zejména Poznaň, kde v utajení řídil práci nově vznikajících bratrských sborů. Později se centrem polských sborů stalo Lešno.[7][8]

Mach Sionský se zasloužil o pokračování činnosti Jednoty bratrské, a to nejen v exilu. Pohřben byl v kostelíku v Gilgenburgu.

Následné volby

Přes odpor uvězněného Jana Augusty byli po smrti Macha Sionského zvoleni na synodách další biskupové.[9][10] Bratři tak reagovali na stav, kdy jediným biskupem s ordinační mocí byl po smrti Macha Sionského pouze uvězněný biskup Jan Augusta.[11] Postupně byli zvoleni Jan Černý-Nigranus a Matěj Červenka (synoda v roce 1553 v Přerově), dále pak v roce 1557 byli na synodě ve Slížanech zvoleni Jan Blahoslav a Jiří Izrael.[12] Současně byl posílen kolegiální systém vedení Jednoty bratrské.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Komenského slovník naučný. 1. vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1938. Kapitola Mach Sionský, s. 359. 
  2. ↑ Jednota bratrská – Religionistická encyklopedie. rg-encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jan Augusta, Jakub Bílek, Jiří Israel zjímáni. texty.citanka.cz [online]. [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ SERIÁL: Čeští bratři v našem městě. Boleslavský deník. 2009-11-19. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. 
  5. ↑ Obnoven svatojakubský mandát. www.prazskyprehled.cz [online]. [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ HARTMAN, Adam; KOMENSKÝ, Jan Amos. Historie o těžkých protivenstvích církve české [online]. [cit. 2025-08-18]. Kapitola Sborové bratrští všude pozavíráni a někteří z posluchačů docela z země vypovědíni. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BECKOVSKÝ, Jan František. Poselkyně starých příběhův českých [online]. Praha: 1879 [cit. 2025-08-15]. S. 170–171. Dostupné online. 
  8. ↑ „Naše“ Polsko – Dokážeme to postavit znovu?. jbulletin.jbcr.cz [online]. [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české [online]. Praha: Šolc a Šimáček, 1932 [cit. 2025-08-18]. Kapitola HLAVA TŘETÍ - FERDINAND A KACÍŘSTVÍ. Dostupné online. 
  10. ↑ GINDELY, Antonín. Dekrety Jednoty bratrské. [online]. Praha: I.L. Kober, 1865 [cit. 2025-08-15]. S. 172. Dostupné online. 
  11. ↑ ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské [online]. Praha: Kalich, 1957 [cit. 2025-08-15]. S. 205–206. Dostupné online. 
  12. ↑ Pamětní kniha obce Slížan. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 2. 

Literatura

  • KAŇÁK, Jiří. Významné postavy staré Jednoty bratrské a jejich dílo. 1. vyd. Praha: [s.n.], 1957. 230 s. Kapitola – obsah: P. Chelčický, Řehoř, Matěj Kunvaldský, Eliáš z Chřenovic, Tůma Přeloučský, Prokop z Hradce, Lukáš Pražský, Vavřinec Krasonický, Jan Černý - lékař, Jan Roh Domažlický, Jan Augusta, Mach Sionský, Jan Černý, Matěj Červenka, Jan Blahoslav, Ondřej Štefan, Jiří Izrael, Eneáš Boleslavský, Jan Kálef, Jiří Strejc, Šimon Theofil Turnovský, Matěj Cyrus, Jan Cyrill Třebíčský, Jan Amos Komenský. 

Související články

Externí odkazy

Mach ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Zdroj