Múzy

Šeptání múzy – Julia Margaret Cameronová

Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění ale i bohyně a ochránkyně věštění a veštců.

Význam

Řecké múza je odvozeno od slovesa maomai, usilovat, toužit.[1] Pro staré Řeky nebyly umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků jejich dílem, nýbrž pocházely z božské inspirace. Tu básníkovi poskytují múzy, proto se na začátku básně už od Homéra vzývá Múza.[2]

Hésiodos asi v 7. století př. n. l. uvádí devět múz s výmluvnými jmény,[3] teprve Pausaniás o sedm století později jim připisuje jednotlivé umělecké obory:

jméno umění atributy
1. Kalliopé („s krásným hlasem“) epické básnictví voskové tabulky a rydlo
2. Euterpé („obveselující“) hudba a lyrické básnictví zobrazována jako dívka s flétnou
3. Erató („láskyplná“) milostná poezie zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
4. Thaleia („sváteční, kvetoucí“) veselé básnictví a komedie divadelní škraboška a pastýřská hůl
5. Melpomené („zpívající“) tragédie tragická maska a hlavu zdobenou břečťanem, někdy také kyj a věnec z listů révy
6. Terpsichoré („tančící v kruhu“) tanec zobrazována v taneční póze s lyrou
7. Kleió („oslavující“) dějepisectví svitek papyru a rydlo
8. Úrania („nebeská“) astronomie glóbus
9. Polyhymnia („mnohozpěvná“) hymnický a sborový zpěv žádné symboly, zobrazována zahalená a zamyšlená

Pozn. Metaforicky je za desátou múzu někdy označován film.[4]

Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, ale jinak to viděli staří Řekové, kteří naopak výtvarná umění chápali jako řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také, poněkud synekdochicky mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté – „Pečlivost“, Mnémé – „Paměť“ a Aoidé – „Zpěv“.

Hésiodos se o múzách zmiňuje ve svém díle O Původu Bohů, kde je nazývá „HELIKÓNSKÉ“ a v díle Práce a Dny, kde je zase nazývá „PIÉRSKÉ“. K Piérským se modlila také řecká básnířka Sapfó.

Mytologie

Múzy na sarkofágu (Řím, kolem 220)

Vystupují většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Jsou ušlechtilé a krásné jako bohyně, žijí s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Bojótii či na Parnasu. Je samozřejmé, že milují tanec a zpěv, který obveseluje bohy i Múzy samotné. Z bohů jim je nejbližší Apollón, ale ochraňují je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim chová velice nerudně.

Působí vždy blahodárně, přináší harmonii, pomáhají novým osadníkům najít klid a domov. K lidem jsou laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům; ti všichni jsou jejich oblíbenci. Propůjčují jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo neurazí nebo se nad ně někdo nechce povyšovat. Taky se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.

Odraz v umění

Apollón s múzami (kolem 500 př. n. l., Louvre

Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je MúseionAlexandrii – „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.

Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejpovedenějších lze uvést:[zdroj?]

  • socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích
  • socha Melpomené v pařížském Louvru
  • socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu
  • v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz

Odvozené pojmy

Od slova múza se odvozuje jak moderní slovo „muzeum“, jako středisko věd a umění, tak označení pro hudbu v mnoha jazycích i české hovorové „muzika“.

Odkazy

Reference

  1. František Lepař. Nehomérovský slovník řeckočeský. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1892, str. 676.
  2. Například Homéros, Odysseia I.1 aj.
  3. Hésiodos, Zrození bohů (Theogonia), verše 76–80.
  4. MELOUNEK, Pavel. Biják: intimní osvětlení českého filmu. Praha: Pragma, 1994. ISBN 80-85213-70-2. Kapitola V., str. 43.

Literatura

  • Václav Bahník. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda). 
  • Vojtěch Zamarovský. Bohové a hrdinové antických bájí
  • GRAVES, Robert. Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • HOUTZGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • LÖWE, Gerhard; STOLL, Heindrich Alexander. ABC Antiky
  • Ottův slovník naučný, heslo Musy. Sv. 17, str. 910
  • Hésiodos. Zpěvy železného věku, Svoboda, Praha, 1990

Související články

Externí odkazy

Zdroj