Božská inspirace

Božská inspirace je koncept nadpřirozené síly, obvykle božstva, která vyvolá v člověku nebo lidech tvůrčí touhu. Již tisíce let je běžně uváděným aspektem mnoha náboženství. Božská inspirace je často úzce spjata s pojmem zjevení, vírou v informace, které jsou zjeveny nebo odhaleny prostřednictvím komunikace s božstvem nebo jinou nadpřirozenou entitou či entitami.

Příklady

Kromě starověké mytologie se o náboženských textech jednotlivých tradic, jako je hinduismus, judaismus, křesťanství, islám, mormonismus a víra baháʼí, uvádí, že jsou do určité míry inspirovány Bohem.

  • Starověká Mezopotámie: V mezopotámském eposu Atra-Hasis popisuje spisovatel své dílo jako diktované bohyní ve snové vizi.
  • Starověké Řecko: Starořecké múzy byly údajně nadpřirozené síly, které umělcům propůjčovaly jejich schopnosti, zatímco starořecké věštkyně údajně byly podřízeny nadpřirozeným silám.
  • Hinduismus: Hudba je historicky považována za prostředek, jehož prostřednictvím se interpreti mohou stát nositeli božské inspirace.[1] Bohyně Sarasvatí je také někdy vzývána pro pomoc s inspirací.[2]
  • Judaismus a křesťanství: Obě náboženství se hlásí k biblické inspiraci pro ty části Bible, ke kterým se hlásí.
  • Islám: "Islámská inspirace je inspirována náboženstvím: Muslimové věří, že Korán byl ústně zjeven Bohem Mohamedovi prostřednictvím anděla Gabriela (Džibríla).[3][4]

Platónovy mánie

Platón v dialogu Faidros rozlišuje čtyři druhy inspirace neboli „mánie“. Slovo „mánie“ znamená, že se člověk ocitá ve stavu přesahujícím individuální vědomí. V jiných dialozích Platón kromě čtyř uvedených ve Faidrovi identifikuje i další mánie. Mánií je například hněv, protože člověk se může v boji inspirovat Marsem a vykonat činy nadlidské síly. Čtyři uvedené ve Faidrovi jsou však nazývány božskými, protože jsou to vnuknutí, která zdokonalují duši.[5]

  • Poetická nebo hudební, inspirovaná Múzami, uvádí neuspořádané části duše do harmonie.
  • Teletická, inspirovaná Dionýsem, očišťuje duši a vrací ji do ideálního stavu dokonalosti a celistvosti.
  • Prorocká, inspirovaná Apollónem, soustřeďuje duši k jednotě.
  • Amatorická, inspirovaná Erótem, spojuje sjednocenou duši s bohy a srozumitelnou Krásou, čímž dochází k božskému sjednocení.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Divine inspiration na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SULLIVAN, Bruce M. Historical Dictionary of Hinduism. [s.l.]: Scarecrow Press, 1997. Dostupné online. ISBN 9780810833272. S. 143. (angličtina) 
  2. ↑ History and Antiquities, the Arts, Sciences and Literature of Asia. Svazek 3. Londýn: Asiatic Researches na Google Books Dostupné online. S. 272–273. (angličtina) 
  3. ↑ LAMBERT, Gray. The Leaders Are Coming!. 2013. vyd. [s.l.]: WestBow Press Dostupné online. ISBN 9781449760137. S. 287. (angličtina) 
  4. ↑ WILLIAMS, Roy H.; DREW, Michael R. Pendulum: How Past Generations Shape Our Present and Predict Our Future. [s.l.]: Vanguard Press, 2012. Dostupné online. ISBN 9781593157067. S. 143. (angličtina) [nedostupný zdroj]
  5. ↑ Shrine of Wisdom, "Plato and the Four Inspirations" [Svatyně moudrosti, „Platón a čtyři inspirace“]. ve třech částech, díl 29 a 30 (1926), díl 31 (1927). vyd. [s.l.]: [s.n.] (angličtina) 

Související články

  • Afflatus, Ciceronovo chápání božské inspirace
  • Biblická inspirace, učení židovsko-křesťanské teologie o božském původu Bible
  • Ilham, islámský koncept inspirace
  • Múza, mytologický zdroj uměleckého poznání
  • Tanzil
  • Umělecká inspirace, náhlá kreativita v umělecké tvorbě
  • Waḥy

Zdroj