Ludvík Hugo Belcredi

Ing. Ludvík Hugo Belcredi
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Narození 1. března 1921
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 19. srpna 1981 (ve věku 60 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hrobka Belcrediů
Choť (1949) Miloslava, rozená Králová (1929–2020)
Děti 1. Karel (* 1950)
2. Ludvík (* 1954)
Rodiče Karel Belcredi (1893–1972) a
Terezie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
Příbuzní bratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923)
bratr: Egbert Belcredi (* 1938)
strýc: Richard Belcredi (1891–1956)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Hugo Belcredi (1. března 1921 Líšeň – 19. srpna 1981 Brno),[1] celým jménem Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef Belcredi pocházel z dříve šlechtického rodu Belcredi. Na rozdíl od svých rodičů a sourozenců po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]

Život

Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako první potomek a první syn Karla Jiřího Belcrediho (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Theresie Kálnoky de Köröspatak (14. listopad 1893 Olomouc – 8. říjen 1969 Vídeň; sňatek 5. června 1920 Letovice). Měl tři bratry a jednu sestru. Byl adoptován strýcem Richardem Belcredim (1891–1956).[1]

Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Chodil na zemědělskou fakultu a vedl rodinný velkostatek.[2] V roce 1945 přestavěl cihelnu a vybudoval z ní moderní podnik. Na modernizaci si půjčil peníze a do roku 1948 splatil polovinu částky. Po znárodnění půdy na 50 ha si pronajal část zabaveného majetku a i nadále na něm hospodařil a získal ocenění z nejvyšších míst.[2] V srpnu 1949 byl zatčen a bez soudu převezen do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Pobyt v lágru mu podkopal zdraví. Po propuštění z vězení, kde strávil dva roky, pracoval jako skladník, vrátný a průvodčí v tramvaji v Brně. Po ukončení práce průvodčího pracoval v menze vysokých škol a zde se stal po nějakém čase vedoucím menzy.[3]

V době politického uvolnění – v 60. letech směl vyjet do zahraničí, strávil rok v Německu a ve Francii, kde podstoupil dvě operace očí. V 70. letech mu StB nabídla, aby emigroval, to ale odmítl.[4]

Zemřel po neúspěšné operaci.[5] Pohřeb se konal v Líšni a stal se jakýmsi protestem proti komunistickému režimu.[6]

Rodina

Ludvík Hugo Belcredi se oženil 9. prosince 1949 ve Křtinách s Miloslavou Královou (9. prosince 1929 Líšeň – 12. ledna 2020 Brno).[1] Bylo to v době, kdy byl uvězněn v pracovním táboře. Komunistický režim Miloslavě nedovolil dokončit vysokou školu.[7] V 60. letech pracovala jako úřednice na poště. Měli spolu dva syny:

Synové restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Adrianem-Belcredim také zámek v Jimramově.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 146. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  3. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 148
  4. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 149
  5. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 150
  6. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 151
  7. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 147

Literatura

  • DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
  • VOTÝPKA, Vladimír: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap. 4

Zdroj