Hugo Andrian-Belcredi

Hugo Andrian-Belcredi
Erb rodu Belcredi
Erb rodu Belcredi
Narození 13. května 1923
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 29. června 2012 (ve věku 89 let)
Místo pohřbení Hrobka Belcrediů
Choť (1949) Marie, rozená Kouřilová (* 1930)
Děti 1. Marie Tereza, provdaná Johnsonová (* 1952)
2. Anna Marie, provdaná Kramerová (* 1954)
Rodiče Karel Belcredi (1893–1972) a
Terezie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
Příbuzní bratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015)
bratr: Egbert Belcredi (* 1938)
strýc: Richard Belcredi (1891–1956)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Andrian-Belcredi (13. května 1923 Líšeň[1][2] – 29. června 2012[3]) pocházel ze šlechtického rodu Belcredi.

Život

Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako třetí potomek a druhý syn Karla Jiřího Belcrediho (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Theresie Kálnoky de Köröspatak (14. listopad 1893 Olomouc – 8. říjen 1969 Vídeň; sňatek 5. června 1920 Letovice). Měl tři bratry a jednu sestru.

V roce 1936 byl ve svých třinácti letech adoptován baronem Leopoldem Andrian-Werburgem (9. května 1875 Berlín – 19. listopadu 1951 Fribourg),[2][pozn. 1] čímž získal kromě československého také rakouské státní občanství.[5] Navštěvoval jezuitské gymnázium v Klosterneuburgu. Po anexi Rakouska k nacistickému Německu, se automaticky rakouské občanství změnilo na německé. Proto byl v roce 1942 povolán do wehrmachtu a odvelen na východní frontu do Smolenska. Po bojích u Moskvy byl s omrzlinami odvezen do nemocnice u Kolína nad Rýnem.[6] Po propuštění z nemocnice sloužil na vojenské poště u Augsburgu. V lednu 1945 utekl a skrýval se v lese u Jimramova.[7] Na konci války se účastnil pražského povstání.[7] V prosinci 1949 se v Brně oženil se studentkou medicíny Marií Kouřilovou.[1] Poté opustil s manželkou Československo a žili několik let v Rakousku, přes Francii poté odjeli do Austrálie. V Sydney pracoval jako řidič u přepravní společnosti.[8] Pak pracoval v podniku General Motors a následně získal licenci na taxík a založil autoškolu.[9] Manželka musela v Austrálii vystudovat medicínu a pak vykonávala soukromou praxi.[9]

Jemu a jeho synovcům Karlovi (* 1950) a Ludvíkovi (* 1954) byl vrácen zámek v Jimramově, který byl znárodněn v roce 1948.[10]

Rodina

Hugo Andrian-Belcredi se oženil 8. prosinec 1949 v Brně s Marií Kouřilovou (* 2. červenec 1930 Brno), dcerou Josefa Kouřila a Jiřiny, rozené Kohoutové. Měli spolu dvě dcery:[1][2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Očekávalo se, že Hugo zdědí majetek ve Vídni, dům u jezera Badensee a akcie Suezského průplavu. Baron však emigroval do Argentiny a podruhé se oženil se Skotkou. Přestěhoval se do Rhodesie a nakonec zpět do Evropy do Nice. Majetek nakonec zdědila baronova druhá manželka, Hugo obdržel pouhé čtyři tisíce švýcarských franků.[4]

Reference

  1. ↑ a b c rodokmen Belcredi [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-28. 
  2. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56–57. 
  3. ↑ Graf und Freiherr Hugo Ludwig Karl von Andrian-Belcredi [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 139 a 144
  5. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 139. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  6. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 140
  7. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 141
  8. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 143
  9. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 144
  10. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 145

Literatura

Zdroj