Lovellův teleskop

Lovellův teleskop
Pojmenováno po Bernard Lovell
Organizace Jodrell Bank Centre for Astrophysics
Místo Goostrey
Stát Spojené království
Souřadnice 53°14′10,5″ s. š., 2°18′25,74″ z. d.
Webová stránka http://www.jodrellbank.manchester.ac.uk/
Komerční teleskopy azimutální montáž
parabolic reflector
Kód památky 1221685
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Světové dědictví UNESCO
Jodrell Bank: Lovellův teleskop
Jodrell Bank: Lovellův teleskop
Smluvní stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iv, vi
Odkaz 1594 (anglicky)
Oblast Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení 2019 (43. zasedání)
Rejstřík památek 1221685

Lovellův teleskop (anglicky Lovell Telescope) je hlavní a největší radioteleskop observatoře Jodrell Bank, která se nachází v hrabství Cheshire, severozápadní Anglie, Spojené království. Je také součástí britské rádiové interferometrické sítě MERLIN a rovněž European VLBI Network. Od dokončení v roce 1957 až do roku 1971 to byl největší řiditelný radioteleskop na světě, nyní je druhý v Evropě a třetí na světě. V roce 1988 byl Lovellův teleskop zařazen do nejvyšší kategorie britských památek a v roce 2019 byla celá observatoř zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.[1][2]

Jméno a velikost teleskopu

Původně byl označován jednoduše 250 ft telescope, což odkazuje na průměr paraboly udávaný ve stopách (250 stop, tedy 76,2 metru). V roce 1971 ho s průměrem 100 metrů překonal radioteleskop Effelsberg v Severním Porýní-Vestfálsku, Německo.[3] V roce 2000 pak byl dokončen Green Bank teleskop v USA. Ten je označovaný rovněž jako stometrový, ale protože má mírně eliptický tvar, je ještě o trochu větší než kruhový radioteleskop v Německu. Radioteleskop v Jodrell Bank tedy zůstává třetí největší na světě a druhý největší v Evropě.[4]

Název Mark I se začal používat přibližně od roku 1961, v souvislosti s přípravou dalších teleskopů Mark II, Mark III a Mark IV (poslední nakonec nebyl nikdy postaven).[5] V roce 1987 byl oficiálně přejmenován na Lovellův teleskop na počest sira Bernarda Lovella, který observatoř Jodrell Bank v roce 1945 založil a byl dlouhá léta jejím prvním ředitelem.[6] V roce 1988 se radioteleskop stal památkově chráněným objektem I. stupně v britském systému památkové péče.[7]

Celá konstrukce Lovellova teleskopu dosahuje výšky téměř 90 metrů, takže je-li dobré počasí a dostatečně čirý vzduch, je radioteleskop vidět nejen z výškových budov v Manchesteru, jako je Beetham Tower (odkud to je skoro 30 kilometrů přibližně jižním směrem), ale dokonce také z ještě mnohem vzdálenějších míst, jako jsou vrchovina Penniny, Winter Hill v hrabství Lancashire, národní park Snowdonia, Beeston Castle v hrabství Cheshire nebo národní park Peak District. Je také vidět z jižních oken restaurací a odletových hal terminálu 1 na letišti Manchester.

Konstrukce radioteleskopu

Důvody vzniku a koncepce

Již v roce 1947 byl na observatoři Jodrell Bank postaven tzv. zenitový teleskop nazývaný „transit teleskop“, což byl parabolický reflektor o průměru 66 metrů (218 stop), který v té době byl rovněž největší radioteleskop na světě. Hlavní nevýhodou výše popsaného „transit teleskopu“ byla jeho velmi omezená možnost měnit polohu ohniska (jen ±15 stupňů kolem zenitu). Proto již záhy po jeho dokončení v roce 1947 začaly přípravné práce na projektu nového radioteleskopu, jehož parabolu by bylo možné otáčet v plném rozsahu.[8] Plně pohyblivá konstrukce totiž umožňuje nejen zkoumat všechny části oblohy, ale také lze zvolený radiový zdroj sledovat podstatně déle s ohledem na rotaci Země. V roce 1952 byl pro observatoř zakoupen nový pozemek (asi 400 metrů severozápadně od „transit teleskopu“, který nový teleskop po dokončení nahradil) a započala výstavba.[9][10]

„Transit teleskop“ navrhli a zkonstruovali astronomové, kteří ho používali. Od počátku přípravy nového plně řiditelného teleskopu dosud nevídaných rozměrů ale bylo zřejmé, že takové zařízení musí navrhnout a zkonstruovat profesionál. Prvním úkolem bylo najít inženýra, který by byl ochoten takovou novátorskou práci přijmout. Tím se stal Charles Husband, přední britský stavební inženýr a konzultant. Bernard Lovell se s ním poprvé setkal 8. září 1949, v roce 1950 Charles Husband představil první konstrukční výkresy navrhovaného radioteleskopu.[8][11] Po upřesnění byly konstrukční plány podrobně popsány v tzv. „modré knize“ (Blue Book),[12] která byla 20. března 1951 předložena britské vládní agentuře pro vědecký a průmyslový výzkum (DSIR, Department of Scientific and Industrial Research).[13] Návrh byl schválen v březnu 1952.[14]

Stavba teleskopu

Stavba teleskopu
(zdroj: Jodrell Bank).
Stavba teleskopu
(zdroj: Jodrell Bank).

Stavba byla zahájena 3. září 1952.[9] Dne 21. května 1953 byly dokončeny masivní základy radioteleskopu, které byly zapuštěny do země do hloubky 27 metrů.[15][16] Kvůli požadované přesnosti pak trvalo až do poloviny března 1954, než byly dokončeny dvojité koleje.[17] Centrální čep byl na staveniště dodán 11. května 1954 a v polovině dubna byla dokončena stavba celé hlavní konstrukce radioteleskopu.[18][19]

Parabola radioteleskopu měla mít původně povrch z drátěného pletiva a byla tak projektována pro pozorování na vlnových délkách mezi jedním a 10 metry, tedy na frekvencích mezi 30 a 300 MHz. Dodatečně byl povrch paraboly změněn na ocelový. Hlavním důvodem této změny bylo to, aby radioteleskop mohl pozorovat také vodíkové čáry 21 centimetrů (spektrální čáry rádiových vln neutrálního mezihvězdného vodíku), které byly objeveny krátce předtím (v roce 1951). Navíc brzy bylo zjištěno, že pro radioastronomii mají zásadní význam, protože mohou pronikat velkými oblaky mezihvězdného kosmického prachu, které jsou pro viditelné světlo neprůhledné.[20]

V únoru 1954 Lovell také navštívil ministerstvo letectví, aby zjistil, zda by bylo možné uvolnit finanční prostředky na zlepšení přesnosti antény, aby mohla být používána také na centimetrových vlnových délkách, pro výzkum na těchto vlnových délkách pro ministerstvo letectví i pro „jiné účely“. Ačkoli ministerstvo letectví nakonec finanční prostředky neposkytlo, příprava nového povrchu paraboly již natolik pokročila, že toto vylepšení bylo přesto provedeno.[21]

První testy zařízení

Radioteleskop byl konstruován tak, aby bylo možné parabolu zcela obrátit.[22] Původně se počítalo s pohyblivou věží u základny radioteleskopu, která by umožňovala výměnu přijímačů umístěných v ohnisku radioteleskopu. Pohyblivá věž však nikdy nebyla postavena, a to jednak z důvodu omezených finančních prostředků a jednak proto, že velká část přijímacího zařízení byla nakonec umístěna u základny radioteleskopu, nikoliv v ohnisku paraboly.[22]

Místo toho byly přijímače namontovány na 50 stop (15 metrů) dlouhé ocelové trubky, které se pak pomocí navijáku zasouvaly do vrcholu anténní věže, zatímco byla parabola obrácená. Kabely od přijímačů pak vedly po vnitřní straně této trubky, kterou pak bylo možné připojit, když byla parabola nasměrován do zenitu. Související přijímací zařízení pak bylo možné umístit hned na několik míst. Mohla být v malé, výkyvné laboratoři přímo pod povrchem nebo v místnostech na vrcholech obou věží nebo na základních nosnících nebo v řídicí budově radioteleskopu.[23]

K prvnímu malému pohybu antény poprvé došlo 3. února 1957,[24] větší pohyb azimutálním směrem byl poprvé vyzkoušen 12. června 1957. Větší náklon paraboly byl otestován 20. června 1957.[10] Koncem července byl dokončen povrch antény[25] a první zkušební záznam příjmu rádiového signálu z vesmíru se uskutečnil 2. srpna 1957: radioteleskop provedl driftový sken Mléčné dráhy na frekvenci 160 MHz, přičemž parabola byla v zenitu.[26] Dne 9. října 1957 byl radioteleskop poprvé řízen z řídicí místnosti pomocí nového, speciálně zkonstruovaného analogového počítače.[27][28][29]

Náklady na výstavbu

Při stavbě radioteleskopu došlo k velkému překročení původního rozpočtu, zejména v důsledku prudce rostoucích nákladů na nezbytnou kvalitní ocel během stavby. Původní grant na radioteleskop poskytly společně Nuffieldova nadace a vláda, jeho výše činila 335 000 britských liber. Vláda proto několikrát zvýšila svůj podíl na financování, další peníze pocházely ze soukromých darů.[14]

Poslední zbývající část dluhu z výstavby teleskopu, 50 000 liber, byla splacena lordem Nuffieldem a Nuffieldovou nadací 25. května 1960 (významnou roli v tom sehrálo, že radioteleskop byl krátce po dokončení významně využit při sledování vesmírných sond; viz níže)[30] a observatoř Jodrell Bank byla po určitou dobu přejmenována na Nuffield Radio Astronomy Laboratories. Konečné celkové náklady na teleskop činily 700 000 britských liber.[31]

Upgrade na Mark IA

Krátce po dokončení radioteleskopu začali Lovell a Husband uvažovat o různých modernizacích, zejména aby parabola měla přesnější povrch a byla řízen digitálním počítačem místo dosavadního analogového.[32] Plány na tuto modernizaci vytvořil Charles Husband a jeho společnost a předložil je Bernardu Lovellovi v dubnu 1964. Plány na modernizaci se staly naléhavějšími, když byly v září 1967 (tedy 10 let po dokončení) objeveny únavové trhliny v systému elevačního pohonu. Ty hrozily zastavením provozu radioteleskopu a kdyby nebyly odstraněny, mohl by systém elevace selhat a možná se i zaseknout.[33]

Dalekohled byl proto opraven a modernizován na verzi označovanou jako Mark IA. Finanční prostředky ve výši 400 000 britských liber na tento účel byly Science Research Council (SRC) oznámeny 8. července 1968.[34] Modernizace proběhla postupně ve třech fázích, přičemž 1. fáze trvala od září 1968 do února 1969,[35] 2. fáze od září do listopadu 1969[36] a 3. fáze od srpna 1970 do listopadu 1971 (i když formálně byla dokončena až v roce 1974).[37][38]

V první fázi byla vybudována nová vnitřní kolejnice, která byla navržena tak, aby unesla třetinu hmotnosti radioteleskopu.[35] V druhé fázi byla znovu položena vnější kolejnice, která v předchozích letech vykazovala různé problémy. Na vnitřní kolejnici přibyly čtyři podvozky a stávající podvozky na vnější koleji byly celkově opraveny.[36] Ve třetí fázi došlo k největším změnám. Byla vybudován nový, přesnější povrch paraboly, což znamenalo, že radioteleskop nyní mohl být používán již na vlnových délkách 6 centimetrů (frekvence 5 GHz). Byla také přidána nová centrální podpěra a opraveny únavové trhliny v kuželích spojujících parabolu s nosnou konstrukcí, která byla také prodloužena a zesílena.[20][39]

Byl instalován nový počítačový řídicí systém, ve kterém byl znovu využit upgradovaný počítač Ferranti Argus 104 z raditoteleskopu Mark II (ten byl první řízený digitálním, nikoli analogovým počítačem). Došlo také k tragické nehodě: v lednu 1972 praskl kladkostroj nesoucí dva inženýry k centrální anténě. Jeden z nich utrpěl těžké zranění a druhý zahynul[40]. Modernizace na verzi Mark IA byla formálně ukončena 16. července 1974, kdy byl radioteleskop předán zpět Manchesterské univerzitě. Vzhledem k dalšímu nárůstu ceny oceli v průběhu modernizace činila konečná částka za modernizaci 664 793,07 britských liber.[41]

Pozdější modernizace a opravy

Uprostřed rekonstrukce povrchu antény v roce 2002.

Vichřice z ledna 1976 (známá také jako bouře „Capella“) způsobila obrovské škody v západní i střední Evropě a vyžádala si na 100 obětí. V té době se jednalo o nejsilnější vichřici za celé století nad Britskými ostrovy. Vichřice také vážně poškodila konstrukci radioteleskopu, téměř ji zničila. Obrovský tlak vichřice na velkou plochu antény způsobil, že věže se prohnuly a jedno z ložisek spojujících parabolu s nosnou konstrukcí se sesunulo. Po nákladné opravě byly přidány další diagonální ztužující nosníky, aby se podobná situace pokud možno neopakovala.[39]

V devadesátých letech 20. století byl povrch dalekohledu místy již silně zkorodovaný. V letech 2001–2003 byl proto teleskop opatřen nově navrženým povrchem, čímž se současně jeho citlivost na frekvenci 5 GHz zvýšila pětinásobně. Na povrchu byla použita technika holografického profilování, což znamená, že povrch pracuje nejlépe na vlnových délkách okolo 5 centimetrů (ve srovnání s 18 centimetry u starého povrchu).[42] Byl instalován také nový pohonný systém, který zajišťuje mnohem vyšší přesnost nasměrování. Vnější dráha byla nově položena a ohnisková věž byla zesílena, aby unesla těžší přijímače.[43]

V roce 2007 potřeboval dalekohled nové hnací kolo, protože jedno z původních 64 kol prasklo. V roce 2008 prasklo další ocelové kolo, které bylo nutné rovněž vyměnit. Šlo však o jediné dvě výměny hnacích kol, které byly potřeba za celou dobu provozu dalekohledu od roku 1957. V areálu hnízdí dva páry volně žijících sokolů stěhovavých, které brání tomu, aby se v okolí přemnožily holuby. Nedochází tak ke znečišťování konstrukce a přístrojů jejich agresivním trusem, ani ovlivňování citlivých přístrojů, což všechno jsou problémy, které trápí některé jiné velké radioteleskopy.[44]

V blízkosti jedné z budov observatoře stojí busta Mikuláše Koperníka, polského matematika a astronoma z období renesance, který jako první formulovl heliocentrický model vesmíru, jehož středem je Slunce, nikoli Země.[45]

  • Boční pohled na Lovellův radioteleskop
    Boční pohled na Lovellův radioteleskop
  • Parabola Lovellova radioteleskopu
    Parabola Lovellova radioteleskopu
  • Zadní strana paraboly Lovellova radioteleskopu (2024)
    Zadní strana paraboly Lovellova radioteleskopu (2024)
  • Detail nosná konstrukce radioteleskopu
    Detail nosná konstrukce radioteleskopu
  • Práce na nosné konstrukci (12. srpna 2010)
    Práce na nosné konstrukci (12. srpna 2010)

Základní technické údaje

Tabulka 1: Základní technické údaje Lovellova radioteleskopu[46]
Celková hmotnost radioteleskopu: 3200 tun
Hmotnost paraboly: 1500 tun
Průměr paraboly: 76,2 metru (250 stop)
Celková plocha povrchu paraboly: 5270 metrů čtverečních
Sběrná plocha paraboly: 4560 metrů čtverečních
Výška výškové osy: 50,5 metru
Maximální výška nad zemí: 89 metrů
Poloměr kolových nosníků: 38,5 metru
Vnější průměr kolejnic: 107,5 metru
Výkon azimutálního pohonu: dva elektromotory o výkonu 50 hp každý,
jeden u paty každé věže[47]
Maximální rychlost posunu: 15 úhlových stupňů za minutu v azimutu,
10 úhlových stupňů za minutu zdvih[47]

Sledování vesmírných sond

Sputnik a další družice

Model družice Sputnik 1, kterou radioteleskop jediný sledoval.

Radioteleskop byl uveden do provozu v létě 1957, ale až v říjnu byla jeho řídící místnost dovybavena na míru zkonstruovaným analogovým počítačem,[29] tedy ve dnech, kdy Sovětský svaz překvapivě vypustil Sputnik 1, první umělou družici na světě. Zatímco signál vysílačky Sputniku 1 bylo možné zachytit snadno (i pomocí domácího rádia), sotva dokončený Lovellův teleskop byl jediným radioteleskopem na světě, který dokázal radarem sledovat nosnou raketu Sputniku 1. Poprvé ji lokalizoval těsně před půlnocí 12. října 1957, osm dní po startu družice.[48][49][50][51] Zhruba o měsíc později, 16. listopadu 1957 těsně po půlnoci také lokalizoval nosnou raketu další sovětské družice Sputnik 2.[52]

Jedinečné schopnosti tehdy největšího radioteleskopu světa byly využity také při prvních pokusech v oblasti družicové komunikace. V únoru a březnu 1963 radioteleskop přenášel signály přes Měsíc a balónovou družici NASA projektu Echo, která se pohybovala ve výšce 750 kilometrů, na observatoř Zimenki v SSSR. Projekt Echo byl prvním experimentem s pasivními komunikačními družicemi. Balónová družice měla povrch kombinující tenké fólie z plastu (mylar) a hliníku, který fungoval jako pasivní odražeč mikrovlnných signálů. Komunikační signály byly vysílány z jednoho místa na Zemi a odrážely se od povrchu družice na jiné místo na Zemi. Některé signály byly také přenášeny z USA do SSSR přímo přes Jodrell Bank.[53][54]

Závod o Měsíc

Meziplanetární sondu Pioneer 5 radioteleskop nejen sledoval, ale i řídil.

Lovellův teleskop byl na přelomu 50. a 60. let 20. století používán ke sledování amerických i sovětských sond, které mířily k Měsíci. Radioteleskop sledoval družici Pioneer 1 od 11. listopadu do 13. listopadu 1958, družice Pioneer 3 v prosinci 1958 a Pioneer 4 v březnu 1959. Za zvláštní zmínku stojí družice Pioneer 5, která nemířila k Měsíci, ale měla prozkoumat meziplanetární prostor. Tuto družici radioteleskop od 11. března do 26. června 1960 nejen sledoval, ale také byl použit k vyslání povelů sondě, včetně povelu k oddělení sondy od nosné rakety a povelů k zapnutí výkonnějšího vysílače, když byla sonda vzdálena 13 milionů kilometrů. Přijímal také data ze sondy Pioneer 5 a byl jediným teleskopem na světě, který toho byl v té době schopen. Poslední signál se radioteleskopu podařilo zachytit 26. června 1960, sonda tehdy byla ve vzdálenosti 36,2 milionu kilometrů.

Dalekohled sledoval také sovětské sondy mířící na Měsíc. Pokus o sledování sondy Luna 1 se nezdařil. Ve dnech 13. až 14. září 1959 teleskop úspěšně sledoval sondu Luna 2, která dopadla na Měsíc. Tvrdé přistání (o měkké tehdy ani sovětské, ani americké sondy ještě neusilovaly) teleskop prokázal měřením vlivu gravitace Měsíce na sondu. Kolem 4. října 1959 radioteleskop úspěšně sledoval také sondu Luna 3.

Radioteleskop také sledoval sovětskou Lunu 9 v únoru 1966, celosvětově první sondu, která měkce přistála na Měsíci. Radioteleskop naslouchal přenosu dat z družice na Zemi, který mimo jiné obsahovaly první fotografie přímo z povrchu Měsíce. Snímky byly zaslány britskému tisku a zveřejněny dříve, než je zveřejnili sám Sovětský svaz (sonda je vysílala, pravděpodobně záměrně, aby zvýšila šance na jejich přijetí, v mezinárodně známém formátu pro přenos snímků).

Radioteleskop rovněž sledoval Lunu 10, sovětskou družici vynesenou na oběžnou dráhu kolem Měsíce v dubnu 1966. Stala se tedy umělou oběžnicí Měsíce, odkud vysílala data na Zemi skoro dva měsíce, pak se chemické baterie vybily. V září 1968 odstartovala z kosmodromu Bajkonur další sovětská sonda Zond 5, která měla na palubě celou řadu živých organismů, zejména dvě želvy stepní, dále např. octomilky, různé rostliny, semena ad. Sonda obletěla Měsíc a přistála na Zemi, všechny organismy let přežily. Byla to tedy první družice, která nejen úspěšně obletěla Měsíc, ale současně se vrátila na Zemi, navíc ještě s živými tvory.

Sonda byla na Jodrell Bank sledována velmi pečlivě (a také přímo Američany), protože NASA měla obavy, že v případě úspěchu Sovětský svaz brzy obletí Měsíc s lidskou posádkou. NASA to přimělo urychlit starty pilotovaných letů Apollo a hlavně výrazně upravit jejich program. V říjnu 1968 odstartovalo Apollo 7 (s výrazně menší nosnou raketou Saturn IB), vůbec první Apollo s posádkou, která na nízké oběžné dráze okolo Země zkoušela velitelský a servisní modul (tedy nikoli lunární modul). Apollo 8 (teprve druhý let s posádkou) měl původně zkoušet všechny moduly, ale také jen okolo Země. Nakonec 21. prosince 1968 odstartovalo „vánoční“ Apollo 8 (již se Saturn V) a 24. prosince úspěšně obletělo Měsíc. Při letu mimo jiné pořídilo známé (lze říci ikonické) snímky Země, kde je současně vidět okraj Měsíce, které byly použity v mnoha publikacích (včetně např. obálky zeměpisného atlasu pro základní školy).

Lovellův teleskop nesledoval Apollo 11 (které přistálo na Měsíci), protože v červenci 1969 sledoval sovětskou Lunu 15. Ta měla na Měsíci odebrat vzorky, při přistání však došlo k chybě a dopadla příliš rychle. Předtím však odeslala na Zemi desítky relací. Ke sledování Apolla 11 byl však ve stejné době na observatoř Jodrell Bank použit jiný menší radioteleskop o průměru 50 stop (přibližně 15 metrů). Tento menší radioteleskop byl na Jodrell Bank uveden do provozu v roce 1964, ale po nehodě, která ho nevratně poškodila, byl v roce 1982 demontován a nahrazen trochu menším, ale přesnějším radioteleskopem o 12,8 metru (42 stop), který na observatoři funguje dodnes.

Sondy k Venuši

Lovellův radioteleskop pravděpodobně zachytil signály ze sovětské Veněry 1 na cestě směrem k Venuši, a to ve dnech 19. a 20. května 1961. Původ signálů se však nepodařilo jednoznačně potvrdit. Veněra 1 byla nejen první sondou k Venuši, ale také vůbec první planetární sondou, kterou lidstvo do vesmíru vyslalo. Zhruba po týdnu letu s ní však Sovětský svaz ztratil spojení. Dle výpočtu dráhy se předpokládá, že nejspíše 20. května 1961 (tedy v době zachycení signálu na Jodrell Bank) proletěla kolem Venuše.

Zhruba o rok a půl později (v prosinci 1962) Lovellův teleskop sledoval a přijal data z Mariner 2. Po neúspěchu sondy Mariner 1 (který byla i s raketou zničena jen asi 5 minut po startu), byl konstrukčně stejný Mariner 2 prvním úspěšným americkým pokusem o průzkum Venuše. Dne 14. prosince 1962 proletěla kolem Venuše a vyslala cenné a současně velmi překvapivé základní údaje o planetě (tlak i teplota mnohem vyšší než se očekávalo). Dne 18. října 1967 radioteleskop přijal signály ze sovětské sondy Veněra 4, a sledoval ji (Veněra 4 později jako první provedla analýzu atmosféry jiné planety).

Sondy k Marsu

Lovellův teleskop sledoval sondu Mars 1, které odstartovala 1. listopadu 1962, ale v březnu 1963 s ní bylo ztraceno spojení (podle výpočtů ale sonda prolétla v červnu poměrně blízko Marsu). Sesterské sondy Mars 2 a Mars 3 odstartovaly v květnu 1971 a obě radioteleskop sledoval (přestože tehdy probíhala jeho modernizace na Mark IA). V pozdějších letech radioteleskop také pátral po několika ztracených sondách k Marsu, včetně sondy NASA Mars Observer v roce 1993 (spojení s ní bylo ztraceno tři dny před vstupem na oběžnou dráhu Marsu), Mars Polar Lander v roce 2000 (se sondou bylo spojení ztraceno poté, co vstoupila do atmosféry Marsu) a přistávacího modulu Beagle 2 v roce 2003 (šlo o britský přistávací modul, mateřská družice Mars Express byla první planetární sondou organizace ESA). Žádnou z nich se však nepodařilo najít.

Hlídací pes ICBM

Než byl na britské letecké základně RAF Fylingdales vybudován stálý radarový systém časného varování před mezikontinentálním balistickými raketami (anglicky ICBM), byl Lovellův radioteleskop mezi dubnem 1962 a zářím 1963 provizorně používán pro „Projekt Verify“ (známý také pod krycími jmény „Lothario“ nebo „Changlin“ . Během strategických poplachů mohl být k dalekohledu připojen „pulzní vysílač, přijímač a zobrazovací zařízení“. Toto vybavení skenovalo známá sovětská odpalovací stanoviště a hledalo náznaky odpálení mezikontinentálních balistických raket (ICBM) nebo raket středního doletu (IRBM). Během Kubánské krize byl radioteleskop v říjnu 1962 diskrétně natočen směrem k železné oponě, aby mohl s předstihem několik minut vydat varování při případným odpálením sovětských raket.

Astronomická pozorování

Původně víceméně neplánovaná pozorování kosmických družic sice byla zejména v počátcích kosmonautiky velmi významná a mnohdy nenahraditelná, protože v té době na celém světě neexistoval žádný srovnatelný radioteleskop, ale i tak sledování kosmických sond zabíralo jen zlomek pozorovacího času. Již při návrhu radioteleskopu byla stanovena řada cílů pro jeho astronomická pozorování. Mezi ně patřilo (později byly přidány nové cíle, tak jak přibývaly nové astronomické objevy a poznatky):

  • průzkum galaktického a extragalaktického rádiového záření,
  • pozorování Slunce,
  • radarové ozvěny z Měsíce a planet,
  • zkoumání detekce meteorů,
  • pozorování a zkoumání protisvitu (Gegenschein),
  • studium polární záře,
  • detekce rádiových odrazů ionizace v atmosféře (která je důsledkem kosmického záření).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lovell Telescope na anglické Wikipedii.

  1. ↑ World Heritage Committee. Decisions adopted during the 43rd session of the World Heritage Committee (Baku, 2019) [online]. UNESCO [cit. 2019-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 July 2019. (anglicky) 
  2. ↑ Jodrell Bank gains Unesco World Heritage status. BBC News. 7 July 2019. Dostupné online [cit. 7 July 2019]. (anglicky) 
  3. ↑ On This Day – 14 March 1960: Radio telescope makes space history. news.bbc.co.uk. BBC News, 14 March 1960. Dostupné online [cit. 2007-05-11]. (anglicky) 
  4. ↑ The Lovell Telescope presents a new face to the Universe [online]. [cit. 2007-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LOVELL, Bernard. The Jodrell Bank Telescopes. London: Oxford University Press, 1985. ISBN 0-19-858178-5. (anglicky) 
  6. ↑ Lovell Radio Telescope refurbished. news.bbc.co.uk. BBC News, 28 April 2003. Dostupné online [cit. 2007-04-05]. (anglicky) 
  7. ↑ Once Wilson's "White Heat", Now History: Tessa Blackstone Lists Bt Tower [online]. [cit. 2007-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-05. (anglicky) 
  8. ↑ a b LOVELL, Bernard. Story of Jodrell Bank. London: Oxford University Press, 1968. Dostupné online. ISBN 0-19-217619-6. S. 28. (anglicky) 
  9. ↑ a b Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 44
  10. ↑ a b Lovell, The Story of Jodrell Bank, s. 157
  11. ↑ LOVELL, Bernard. Astronomer by Chance. London: Macmillan, 1990. ISBN 0-333-55195-8. S. 110. (anglicky) 
  12. ↑ LOVELL, Bernard. Blue Book (Memorandum on a 250 ft aperture Steerable Radio Telescope). Holmes Chapel, Cheshire: Jodrell Bank Experimental Station, 1951. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 January 2010. (anglicky) 
  13. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 35
  14. ↑ a b Lovell, Astronomer by Chance, s. 222
  15. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 47
  16. ↑ Lovell, Astronomer by Chance, s. 225
  17. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 65a
  18. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 80a
  19. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 70
  20. ↑ a b JBO — Construction [online]. [cit. 2007-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Lovell, Astronomer by Chance, s. 235–236
  22. ↑ a b Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 88
  23. ↑ LOVELL, Bernard. The Jodrell Bank Radio Telescope. Nature. 1957, s. 60–62. DOI 10.1038/180060a0. S2CID 21214658. Bibcode 1957Natur.180...60L. (anglicky) 
  24. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 155
  25. ↑ Lovell, Astronomer by Chance, s. 250
  26. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 158 + obrázek na s. 177a dole
  27. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 193
  28. ↑ Lovell, Astronomer by Chance, s. 260
  29. ↑ a b The 250 ft Mk I Radio Telescope — The building of the world's first giant radio telescope. [online]. Jodrell Bank Observatory [cit. 2006-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 244
  31. ↑ PIPER, Roger. The Story of Jodrell Bank. Carousel. vyd. London: Carousel ISBN 978-0-552-54028-5. S. 95. (anglicky) 
  32. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 60–61
  33. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 65
  34. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 68
  35. ↑ a b Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 75–81
  36. ↑ a b Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 81–83
  37. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 83–94
  38. ↑ LOVELL, Bernard. Out of the Zenith: Jodrell Bank, 1957–70. London: Oxford University Press, 1973. ISBN 0-19-217624-2. S. 237. (anglicky) 
  39. ↑ a b The MKIA Radio Telescope [online]. Jodrell Bank Observatory [cit. 2006-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 91
  41. ↑ Lovell, Jodrell Bank Telescopes, s. 94
  42. ↑ JBO — Lovell Telescope — the future (in 2000) [online]. [cit. 2007-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ The Lovell Telescope Upgrade [online]. Jodrell Bank Observatory [cit. 2006-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 15, 2006. (anglicky) 
  44. ↑ Telescope's Tyre Change is Wheel Success [online]. Jodrell Bank Observatory, 4 February 2008 [cit. 2008-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Bust of Nicolaus Copernicus at Jodrell Bank [online]. Geograph: photograph every grid square!, 18 November 2020 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Jodrell Bank Observatory — Facts and Figures [online]. [cit. 2007-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ a b JBO — Anatomy of the Lovell telescope [online]. [cit. 2007-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 196
  49. ↑ Lovell, Astronomer by Chance, s. 262
  50. ↑ Jodrell Bank's Cold War history. news.bbc.co.uk. BBC News Channel, 20 May 2009. Dostupné online [cit. 2009-07-13]. (anglicky) 
  51. ↑ The team that tracked Sputnik - and the world's first intercontinental ballistic missile. BBC. 4 October 2017. Dostupné online [cit. 4 October 2017]. (anglicky) 
  52. ↑ Lovell, Story of Jodrell Bank, s. 197
  53. ↑ Echo 1, 1A, 2 [online]. NASA [cit. 2010-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 27, 2010. (anglicky) 
  54. ↑ Out of the Zenith, kapitola 15

Literatura

Historie Jodrell Bank, Lovellova teleskopu a astronomického výzkumu observatoře:

  • LOVELL, Bernard. Story of Jodrell Bank. London: Oxford University Press, 1968. Dostupné online. ISBN 0-19-217619-6. (anglicky) : dostupné také v Národní knihovně ČR a několika dalších knihovnách
  • LOVELL, Bernard. Out of the Zenith: Jodrell Bank, 1957–70. London: Oxford University Press, 1973. ISBN 0-19-217624-2. (anglicky) 
  • LOVELL, Bernard. The Jodrell Bank Telescopes. London: Oxford University Press, 1985. ISBN 0-19-858178-5. (anglicky) 
  • LOVELL, Bernard. Astronomer by Chance. London: Macmillan, 1990. ISBN 0-333-55195-8. (anglicky) 
  • PIPER, Roger. The Story of Jodrell Bank. Carousel. vyd. London: Carousel, 1972. ISBN 0-552-54028-5. (anglicky) 
  • PULLAN, Brian; ABENDSTERN, Michele. A history of the University of Manchester 1951–1973. Manchester: Manchester University Press, 2000. ISBN 0-7190-5670-5. (anglicky) 
  • AGAR, John. Science and spectacle: the work of Jodrell Bank in post-war British culture. New York, Oxfordshire: Routledge, 2013. (Studies in the History of Science; sv. 5). ISBN 978-1-315-79394-8. (angličtina) : dostupné v Národní knihovně ČR

Vybrané odborné knihy, kde autorem/spoluautorem je Bernard Lovell a jsou dostupné alespoň v jedné české knihovně:

  • LOVELL, Bernard. The exploration of outer space. London: Oxford University Press, 1962. ix + 87 s. Dostupné online. (angličtina) : dostupné v několika knihovnách
  • LOVELL, Bernard. The impact of modern astronomy on the problems of the origins of life and the cosmos: I. radio telescope and space probe: II. origin of life and the cosmos.. Eugene, Oregon: Condon lectures, 1963. (angličtina) 
  • LOVELL, Bernard. The Individual and the Universe. London: Oxford University Press, 1958. 111 s. (angličtina) : dostupné v Národní knihovně ČR
  • LOVELL, Bernard. Meteor astronomy. Oxford: Clarendon Press, 1954. xiv + 463 s. (angličtina) : dostupné v několika knihovnách
  • LOVELL, Bernard. Our present knowledge of the universe. Manchester: Manchester University Press, 1967. 104 s. (angličtina) : dostupné v několika knihovnách
  • LOVELL, Bernard; CLEGG, John Atherton. Radio astronomy. London: Chapman & Hall, 1952. 238 s. (angličtina) : dostupné v několika knihovnách
  • GRAHAM-SMITH, Francis; LOVELL, Bernard. Pathways to the universe. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. 239 s. Dostupné online. (angličtina) : dostupné v knihovně Akademie věd ČR: Astronomický ústav Ondřejov

Související články

Externí odkazy

Zdroj