Leopold Eugen Měchura

Leopold Eugen Měchura
Leopold Eugen Měchura
	Leopold Eugen Měchura (Národní album, 1899)
Základní informace
Narození	2. února 1804; Praha; Habsburská monarchie
Úmrtí	11. února 1870 (ve věku 66 let); Otín; Rakousko-Uhersko
Žánry	klasická hudba, opera a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel, dirigent, varhaník a právník
Nástroje	varhany
Významná díla	Marie Potocká; Štít
Rodiče	Jan Měchura otec;
Příbuzní	Terezie Měchurová sestra; František Palacký švagr; Jan Křtitel Kašpar Palacký synovec; Marie Riegrová-Palacká neteř;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Eugen Měchura, psán též Miechura (2. února 1804 Praha – 11. února 1870 Otín), byl český právník a hudební skladatel.

Život

Byl synem významného pražského advokáta Jana Měchury a jeho manželky Marie, rozené Lankisch von Hörnitz (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).^[1] Přišel o matku, když mu bylo 6 let a kromě něj byli v rodině ještě tři mladší sourozenci. S hudbou se důvěrně seznámil již v rodině, která pořádala na svém panství v Otíně hudební večery. Další hudební vzdělání získal i během studia na piaristickém gymnáziu v Praze. Vystudoval filozofii a práva na Karlově univerzitě a vedle toho studoval i hudbu u Friedricha Dionysa Webera a Václava Jana Tomáška. Po studiích se vrátil do Klatov, kde pomáhal otci spravovat rodinné panství a pracoval jako magistrátní úředník. V roce 1827 se jeho sestra Terezie vdala za Františka Palackého a o rok později se sám oženil s Klárou Häcknerovou. Další sestra Antonie byla provdána za lesního odborníka a schwarzenberského vrchního lesmistra Jana Heyrovského,^[2] strýce pozdějšího rektora Karlovy univerzity Leopolda Heyrovského.^[3]^[4]

V Klatovech se významně podílel na hudebním životě kraje. Působil zde jako varhaník, hráč na lesní roh a dirigent. Za jeho působení byly v Klatovech prováděny i Mozartovy opery a velká oratoria (např. Haydnovo Stvoření, Mendelssohnův Paulus, Beethovenův Kristus na hoře Olivetské).

Byl vychováván ve dvojjazyčném prostředí a přátelil se jak s německými (např. básníkem Karlem Egonem Ebertem, či skladatelem Johannem Friedrichem Kittlem), tak i českými literáty a hudebníky. Své první skladby psal na německé texty, ale pod vlivem Františka Palackého a dalších českých přátel (především Jana Ludevíta Procházky a Aloise Vojtěcha Šmilovského) se stále více přikláněl na stranu českého obrozeneckého hnutí. První skladbou na český text je sbor Večer v lese op. 92 z roku 1865 na slova Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jak svým dílem, tak i národnostním uvědoměním je považován za předchůdce Bedřicha Smetany.

Zemřel 11. února 1870 a byl pohřben v rodinné hrobce v Předslavi nedaleko Klatov.^[5]

Tvorba

Ve svém díle vycházel z vrcholného klasicismu a raného romantismu. Jeho vzory byli zejména Wolfgang Amadeus Mozart a Carl Maria von Weber. V orchestrální hudbě je zřetelný vliv Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Roberta Schumanna. Měl vrozený lyrický talent, který se projevoval zejména v jeho vokální tvorbě.

K nejvýznamnějším dílům patří kantáty na české texty z roku 1866. Štědrý den a První májová noc jsou komponovány na slova Karla Jaromíra Erbena a Pohřeb na Kaňku na text A. V. Šmilovského. Byly to první kantáty na české texty vůbec. Byly uvedeny 22. března 1868 na koncertě Umělecké besedy na Žofíně a na provedení se prý podílelo na 220 zpěváků a 90 hudebníků.

Významná je rovněž opera Marie Potocká (1870), která je první českou operou na ruský námět. Vznikla na podnět Františka Ladislava Riegera. Libreto napsal Josef Kolář podle epické básně Bachčisarajská fontána Alexandra Sergejeviče Puškina s využitím Krymských znělek Adama Mickiewicze. Byla provedena posmrtně v Prozatímním divadle za řízení Bedřicha Smetany 13. ledna 1871.

Pozůstalost skladatele se nachází v Českém muzeu hudby v Praze.

Dílo

Opery

Hiorba op. 21 (text Jan Rittersberk, 1831, nedokončena)
Der Schild (Štít) op. 50 (libreto Karl Egon Ebert, 1844)
Marie Potocká op. 107 (libreto Josef Kolář, 1869)

Melodram

Pěvcova kletba (text Ludwig Uhland).

Kantáty

Pohřeb na Kaňku (text V. A. Šmilovský, 1866)
Štědrý den (Karel Jaromír Erben, 1867)
Májová noc (Karel Jaromír Erben, 1867)
Credo mrtvých op. 102 (1868)
Rej mrtvých op. 109 (Vítězslav Hálek, 1870, nedokončeno)

Orchestrální skladby

Ouvertura op. 15 (1829)
Capriccio Les mouches op. 91 (1865)
Šest symfonií:
- c-moll op. 37 (1834)
- e-moll op. 38 (1834)
- g-moll op. 76 (1859)
- F-dur
- D-dur
- c-moll (před 1865)
Variace pro harfu a orchestr (1827)
Variace pro violoncello, housle, klavír a orchestr (1833)
Variace pro křídlovka|křídlovku a orchestr (1834)
Předehra a tři entreakty k živým obrazům pro truchlohru Karla Egona Eberta: Das Gelübde
Dvě orchestrální ouvertury
Řada tanců

Komorní skladby

15 smyčcových kvartetů (vznikaly mezi 1826–29);
4 kvarteta pro lesní rohy
4 smyčcová kvinteta
Klavírní septet (1830)
Lovecké kusy pro lesní roh

Klavírní skladby

Trios chansons sans paroles op. 58
Trois impromptu op. 105

Písně

11 písňových sešitů (Liederheft)
9 písňových cyklů
15 samostatných písní
dvojzpěv
10 čtyřzpěvů

Písně jsou vesměs komponovány na texty německých básníků (Gustav Theodor Drobisch, Heinrich Heine, Eduard Möricke, Ludwig Uhland), dvě písně napsal na vlastní text (rovněž německý). Českou výjimku tvoří:

Šest písní op. 106 na slova Františka Ladislava Čelakovského

Sbory

Dvacet sborů
Balada o nešťastné žábě (1865)
Svržená fuga (1866)
Komár, Pták čermák a Poštovský na texty A. V. Šmilovského (1869, provedeny posmrtně spolkem Šumavan v Klatovech v březnu 1870)

Chrámové skladby

5 mší
Requiem C-dur op. 36
Requiem f-moll op. 78
2 církevní kantáty
Ofertoria a další drobnější skladby

Literatura

Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Mirko Očadlík: Opery Leopolda Eugena Měchury, in: Sborník prací k narozeninám Zdeňka Nejedlého, Praha 1928
Alois Hnilička: Kontury vývoje hudby poklasické v Čechách, Praha 1935
Adolf Smolák: L. E. Miechura, Klatovy 1939
Mirko Očadlík: Svět orchestru II, Praha 1953
Josef Plavec: 150 let od narození L. E. Měchury, in: Hudební rozhledy 7, 1954, s. 116-117.
Jaroslav Procházka: Puškinova Bachčisarajská fontána jako česká obrozenecká opera, in: Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků I, Praha 1965
Leopold Eugen Měchura: Marie Potocká, publikace ke koncertantnímu uvedení opery na scéně Stavovského divadla, Národní divadlo Praha 2003