Kostel svatého Vojtěcha (Počaply)

Kostel svatého Vojtěcha
v Počaplech
Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech
Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký kraj
okres Litoměřice
Obec Počaply
Souřadnice 50°31′21,33″ s. š., 14°11′55,68″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát litoměřický
Farnost Počaply u Terezína
Status farní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení svatý Vojtěch
Datum posvěcení 24. srpna 1726
Architektonický popis
Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh dynamické baroko
Typ stavby jednolodní kostel
Výstavba 1724–1726
Specifikace
Délka 32,5 metrů
Šířka 16 metrů
Umístění oltáře na jihovýchod
Stavební materiál kámen, cihly a zdivo
Další informace
Kód památky 43610/5-2222 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech u Terezína v okrese Litoměřice je sakrální stavba ve stylu dynamického baroka od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera,[1] postavená břevnovsko-broumovskými benediktiny na břehu Labe jako společný komplex s farou. Kostel stojí na severním okraji vesnice na nízkém návrší nad levým břehem řeky Labe nedaleko jeho soutoku s Ohří.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]

Historie

Informační cedule u kostela sv. Vojtěcha v Počaplech
Interiér kostela v Počaplech

Jako majetek břevnovského kláštera byla ves Počaply připomínána v roce 1262, i když lokalita byla osídlena již dávno předtím. Již v roce 1352 zde stála prokazatelně sakrální stavba,[4] která byla zmíněna v registrech papežských desátků. Farnost tehdy platila 9 grosů českých. Dále se v konfirmaci krále Václava IV. z 20. září 1395 uvádí, že ves Počaply a kostel patří břevnovskému klášteru.[5] Na místě starší stavby, která hrozila zřícením,[5] nechal v letech 1724–1726 majitel zdejšího panství, klášter břevnovsko-broumovský,[1] z rozhodnutí břevnovského opata Otmara Zinka,[5] postavit podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera nový kostel.[4] Dienzenhofer 2. října 1724 vyměřil kolem starého kostela základy 10 lokt hluboké a ty byly do 7 dnů vykopány. 9. října začali zedníci usazovat v základech kameny. Bohoslužby se zatím konaly stále ve starém kostel. V červnu 1725 se zbourala věž a starý kostel. Dne 24. srpna 1726 byl nový kostel vysvěcen.[5] Dochovalo se breve Klimenta XIII. (na pergamenu) z 23. března 1762, kterým papež uděluje všem věřícím, kteří navštíví kostel sv. Vojtěcha v Počaplech na den sv. Vojtěcha (23. dubna) a první neděli v říjnu, plnomocné odpustky, pomodlí-li se stanovené modlitby. Tytéž odpustky (tzv. druhé breve) uděluje také papež Kliment XIV. 28. srpna 1769. Vrchol věže byl obnoven v roce 1897.[1] Vzhledem k poloze na nevysokém návrší nad hladinou Labe byl areál několikrát poškozen povodní, naposledy roku 2002, kdy voda stoupla do výše 5,30 metrů od plavební hladiny a do výše 190 cm od podlahy kostela.[5] Dále byla podlaha kostela zaplavena v letech 2006 a 2013.

Architektura

Půdorys kostela v Počaplech

Jedná se o jednolodní stavbu,[4] která je orientována k východu s baldachýnovou kupolí a polygonální stanovou střechou[5] ve střední části lodi, díky jíž se zvenčí jeví jako centrální stavba. V půdorysu i výstavbě je kostel značně členitý. Je tvořen sjednocením dvou elips, kdy do západní elipsy je vložena kruchta a východní elipsa slouží jako presbytář. V západním průčelí má kostel hranolovou věž. Presbytář je mělký, obdélný a k jeho zvlněnému závěru přiléhá přízemní sakristie. Kostel má v lodi konvexně proláklé stěny s velkými okny a trojúhelnými štíty. Vnější nároží kostela jsou vesměs zaoblená, provázená vysokými pilastry.[1]

Uvnitř se nachází centrální prostor s proláklými boky. V úhlopříčnách jsou vyduté pilíře s nikami bočních oltářů. Na západní a východní straně jsou příčně oválné prostory presbytáře a kruchty s oválnými okny.[1] Celý kostel je zaklenutý. Klenby jsou plackové.[4]Kladí a triglyfy spočívají na vysokých pilastrových svazcích.[1]

Vybavení

Hlavní oltář je barokní z období výstavby kostela.[1] Titulní obraz pochází od Františka Lichtenreitera z Prahy. Je na něm zobrazen sv. Vojtěch, který se vrací z Itálie a vede s sebou benediktiny, se kterými chce založil v Břevnově klášter.[5] Obraz je umístěn v bohatě řezaném rámu s barokními plastickými doplňky od Matěje Tollingera[4] z Litoměřic. Nad ním je obraz sv. Markéty patronky břevnovského kláštera.[5] Za ním na prohnuté stěně závěru je malovaná iluzivní oltářní architektura z roku 1788 od Františka Kutschery z Litoměřic.[1] Andělé na hlavním oltáři drží v rukou pádlo a oštěp, nástroje jimiž byl sv. Vojtěch v Prusku ubit. Dva boční oltáře jsou zasvěcené – vpravo Ukřižování Páně[5] (Svatému Kříži[1]) a vlevo Smrti sv. Benedikta, kdy zobrazený sv. Benedikt stoje podpírán řeholními bratry odevzdává duši Bohu.[6] Oltáře mají proláklé pilastrové nástavce, řezby, obrazy a sochy andílků. Na každém se nacházejí dvě barokní sochy apoštolů od M. Tollingera z období kolem roku 1735. Kazatelna má proláklé přední pole.[1] Barokní lavice z 1. poloviny 18. století mají řezaná čela.[4] Varhany jsou s rokajovými řezbami z roku 1790 od J. Rusche z Litoměřic. Uchovaná 90 cm vysoká křtitelnice je cínová.[5] Spočívá na třech nohách.[1] Jedná se o vzácnou práci pozdně gotického typu s letopočtem 1565.[1] Pod horním okrajem křtitelnice je nápis ve dvou řadách: «Pán Ježíš mluvil k učedníků řka: „Jděte, učte všechny národy křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Kdož by uvěřil a pokřtěn byl, spasen bude. Léta Páně 1565“.» Ve střední části křtitelnice je dokola 12 postav (Spasitel, 7 apoštolů, 1 světec a třikrát sv. Vojtěch.[5] V 70. letech 20. století byla nově čištěna.[1] Ve 21. století je uchovávána v břevnovském klášteře.[5] Interiér kostela je bíle vymalován. Většina dalšího zařízení pochází z období vrcholného a pozdního baroka.

Zvon

Již ve věži předchozího kostela visel zvon sv. Václav (500 kg) ulitý roku 1506 mistrem Bartolomějem z Prahy. Tento zvon je i v současném kostele a používá se dodnes. Je na něm latinský nápis: Anno Domini Millesimo CCCCC sexto (1506). En ego campana nunquam pronuntio vana ignem vel festum bellum – aut funus honestum, qui me fecit magister Bartolomoeus nomen habet in nova Civitate Pragensi. (česky: Hle já zvon nikdy nadarmo neohlašuji oheň neb zhoubnou válku neb slavný pohřeb, kdo mne zhotovil, jmenuje se mistr Bartoloměj v novém městě Pražském). Pod nápisem je reliéf sv. Václava.[5]

Okolí kostela

Vstupní brána s dvoudílným barokním znakem

Kolem kostela je hřbitov. Hřbitovní brána nese dvoudílný barokní znak.[1] Na znaku se vlevo nachází erb břevnovského kláštera a vpravo erb rodu Slavníkovců z něhož pocházel sv. Vojtěch. Hřbitovní kaple, původně márnice,[5] byla postavena současně s kostelem. Oltář v ní je starší a pochází z roku 1681.[1] Ve 21. století je kaplí Nejsvětější Tváře Ježíšovy a je věnována vzácné relikvii křesťanů, pohřebnímu Turinskému plátnu, na kterém jsou zachyceny stopy Kristova umučení.[1] Pozdně barokní fara byla postavena kolem roku 1750, která doplnila církevní komplex budov. Jedná se o obdélnou, patrovou stavbu s mělkým rizalitem a nízkým trojúhelným štítem. Sloužila zároveň i jako místní škola.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Počaply (Litoměřice), s. 102–103. 
  2. ↑ Kostel sv. Vojtěcha [online]. mapy.cz [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155926 : Kostel sv. Vojtěcha, Počaply u Terezína. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. ↑ a b c d e f DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 203. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Informační deska u kostela. [s.l.]: Obec Počaply, 2008. 
  6. ↑ NEUNHERTZ, J.J. [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy

Zdroj