Kostel svatého Vavřince (Černovičky)

Kostel svatého Vavřince v Černovičkách
Kostel sv. Vavřince v Černovičkách
Kostel sv. Vavřince v Černovičkách
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
Okres Praha-západ
Obec Černovičky
Souřadnice
Kostel sv. Vavřince
Kostel
sv. Vavřince
Základní informace
Církev římskokatolická
Farnost římskokatolická farnost Tuchoměřice
Zasvěcení svatý Vavřinec
Architektonický popis
Stavební sloh románský, gotický, barokní
Další informace
Kód památky 44926/2-2311 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vavřince v Černovičkách, části obce Středokluky v okrese Praha-západ je původně románská stavba z 2. poloviny 12. století. Katastrálně spadá do obce Číčovice. V blízkosti se nachází přírodní památka Čičovický kamýk. Díky přestavbám a stavebním úpravám v průběhu staletí se v kostele mísí prvky románské, gotické a barokní architektury. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] O obnovení kulturního dědictví filiálního kostela sv. Vavřince v Černovičkách usilují členové Komunity Chemin Neuf se sídlem v Tuchoměřicích.

Historie

Původně románský kostel zasvěcený svatému Vavřincovi, ochránci před ohněm, byl vybudován ve 2. polovině 12. století na místě, kde byl v pohanských dobách uctíván Perunův oheň. K výraznějším úpravám kostela došlo ve 14. století. V první polovině tohoto století byla nahrazena románská apsida gotickým presbytářem, v druhé polovině došlo k zazdění okna v severovýchodní stěně kostela. K podstatným změnám došlo v roce 1764, kdy v rámci oprav a rozšíření kostela v barokním slohu vznikla nová sakristie a kruchta. V průběhu 19. století byla po několika obnovách provedena velká oprava kostela mezi lety 1905 a 1910.[2]

Kostel se hřbitovem a ohradní zdí byl již ve středověku používán jako hřbitovní, což dokládají tři dochované náhrobky. Ve stěně kněžiště je náhrobek z roku 1353 s latinským názvem. Patří pravděpodobně pražskému měšťanu, obchodníku se suknem Budkovi, který byl také patronem kostela a kterému v té době patřila ves Černovičky, původním návem Černomice. V klenbě kostela je umístěn svorník s jeho erbem. Od počátku 15. století byly Černovičky majetkem rodu Bezdružických z Kolovrat. Druhý, mramorový náhrobek pod hlavním oltářem s nápisem v češtině, patří Vladislavu Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, který zemřel v roce 1575. Třetí náhrobek při jižní zdi kněžiště z roku 1572 náleží panně Kateřině z Martinic a na Okoři, neteři manželky Vladislava Bezdružického.

Na hřbitově poblíž kostela stojí barokní hřbitovní kaple sv. Floriána postavená ve 2. polovině 18. století.

Popis stavby

Exteriér

Obdélná jednolodní stavba je ukončena pětiboce uzavřeným presbytářem k jehož severovýchodní straně je připojena pseudogotická sakristie. Cihlový presbytář má gotickou křížovou žebrovou klenbu a hrotitá okna s kružbami. Na svorníku je erb Budka z Černomic.[3] Na střeše kostela je umístěn sanktusník.

Interiér

Stěny a klenba presbytáře jsou pokryty původními gotickými malbami ze 14. století. V lodi se nachází nástěnné malby z 1. poloviny 16. století, zobrazující výjevy z Kristových pašijí, sv. Kateřinu a Markétu a pískovcová kazatelna s vytesaným letopočtem 1662. V kněžišti se dochovaly původní sedilia a ve zdi kněžiště gotický sanktuář. Hlavní oltář zdobí obraz od J. V. Hellicha z roku 1858.

Současnost

Kostel je otevřený každou neděli od 2. června do 30. září od 10:00 do 17:00 hod. Na Dušičky se slouží slavnostní mše. V neděli před svátkem sv. Vavřince (počátkem srpna) se zde v 10 hodin koná poutní bohoslužba.[4] V kostele se konají též koncerty klasické a duchovní hudby a po domluvě lze prostor využít k pořádání výstav ap.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura

  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. 
  • POCHE, Emanuel; a kol. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 4. Praha: Academia, 1982, s.

Externí odkazy

Zdroj