Kostel svatého Mikuláše (Hnidousy)

Kostel svatého Mikuláše
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
Okres Kladno
Obec Kladno
Lokalita Švermov
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická církev
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát kladenský
Farnost Kladno
Zasvěcení svatý Mikuláš
Datum posvěcení 15. června 1915
Světitel Ferdinand Kučera
Architektonický popis
Architekt Anton Möller
Stavební sloh secese
Výstavba 1912–1913
Specifikace
Umístění oltáře jih
Další informace
Adresa Kladno, ČeskoČesko Česko
Kód památky 106891 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše je filiální kostelkladenské farnosti u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stojí ve švermovské čtvrti Hnidousy a je zasvěcen svatému Mikuláši. Postaven byl podle návrhu Antona Möllerasecesním stylu v letech 1912–1913. Od 5. dubna 2022 je kostel chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Hnidousy a sousední Motyčín byly na začátku dvacátého století hornickými vesnicemi, jejichž obyvatelé docházeli do vzdáleného kostela svatého Štěpána v Pcherách. V obou vesnicích náboženský život upadal, a proto arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště v roce 1909 jednal se Spolkem sv. Bonifáce o zřízení kostela v Motyčíně. Spolek byl založen o pět let dříve, aby podporoval výstavbu kostelů na místech zvláště ohrožených úpadkem víry. Lidé v Motyčíně ale kostel odmítli, a ten byl proto postaven v Hnidousích.[2]

Stavební plány zhotovil varnsdorfský stavitel Anton Möller v lednu 1912 a ještě téhož roku Spolek sv. Bonifáce požádal Ministerstvo kultu a osvěty ve Vídni o dotaci 35 tisíc korun, protože předpokládanou celkovou částku sedmdesáti tisíc korun spolek shromáždit nedokázal. Pozemek pro stavbu věnoval Břevnovský klášter. Vzápětí byla stavba realizována a 30. května 1913 zkolaudována. Chybělo pouze vnitřní vybavení a zvon. Dne 15. června 1915 kostel vysvětil smečenský děkan Ferdinand Kučera.[3]

Zvon byl zavěšen v roce 1914 a duchovní správa v Hnidousích zahájila činnost k 1. lednu 1915. U kostela byla plánována i fara, ale nakonec se součástí projektu nestala. Obec Hnidousy se zavázala poskytovat faráři byt ve staré škole, ale roku 1921 jej z bytu vypověděla a o dva roky později nadobro vystěhovala.[4] Fara byla nakonec postavena v roce 1926 na místě navrženém dříve Möllerem.[5]

Stavební podoba

Kostel má obdélný půdorys a odsazené, půlkruhem ukončené kněžiště orientované k jihu. K hlavní budově na východě přiléhá sakristie a oratoř. Na západě vede podél hlavní zdi nižší obdélný přístavek, který se do hlavní lodi otevírá arkádami. Dominantou západní strany je hranolová věž v severozápadním nároží. Valbovou střechu odvětrávají vikýře ve tvaru volských ok. Nad kněžištěm je střecha sedlová, zatímco na věži je použita střecha v podobě nízké polygonální lucerny se zdvojenou zvoncovou helmicí. Zdivo budovy je tvořené natřenými cihlami, které na věži a na hlavním průčelí kryje okrová omítka. Pod střechou věže jsou do polokruhových záklenků zasazeny ciferníky.[6]

Do budovy se vstupuje trojkřídlými dveřmi v mělkém představku. Nad vchodem se nachází rozměrné termální okno klenuté mohutným půlkruhovým obloukem neseným pilastryřímsovou hlavicí. Boční fasády jsou zdobené mělkými lizénami a v omítce imitovaným kvádrováním.[6]

Chrámová loď má plochý strop a stropní trámy vytvářejí dojem kazet. Kněžiště je od lodi oddělené segmentově klenutým vítězným obloukem a zaklenuté valenou klenbou, která v závěru přechází v konchu.[6]

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-10-07]. Identifikátor záznamu 17138 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. PRIXOVÁ DVORSKÁ, Hana. Kostel svatého Mikuláše od varnsdorfského stavitele Antona Möllera. Památky středních Čech. 2023, roč. 37, čís. 1, s. 19–20. Dále jen Prixová Dvorská (2023). Dostupné online. ISSN 0862-1586. doi:10.56112/psc.2023.1.02. 
  3. Prixová Dvorská (2023), s. 20.
  4. Prixová Dvorská (2023), s. 21.
  5. Prixová Dvorská (2023), s. 24.
  6. a b c Prixová Dvorská (2023), s. 18.

Externí odkazy

Zdroj